ECLI:CZ:US:2013:1.US.198.13.1
sp. zn. I. ÚS 198/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Lenky Balogové, t. č. Vazební věznice P. O. BOX 62, 500 01 Hradec Králové, zastoupené JUDr. Petrem Wildtem Ph.D., advokátem, se sídlem Bohuslava Martinů 1038, 500 02 Hradec Králové, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v postupu Krajského soudu v Hradci Králové ve věci sp. zn. 7 T 7/2011, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 16. 1. 2013, stěžovatelka napadla postup Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") ve věci sp. zn. 7 T 7/2011 týkající se jejího dodání do výkonu trestu. Jak stěžovatelka uvádí, dne 19. 11. 2012 byla na základě příkazu krajského soudu zadržena Policií České republiky a dodána do výkonu trestu. Krajský soud se však dle jejího názoru řádným způsobem nevypořádal s její žádostí o odklad jeho výkonu, kterou podala dne 30. 8. 2012, kdy soud ji v rozporu s §322 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (dále jen "trestní řád") nevyzval, aby nejpozději při nástupu výkonu trestu odnětí svobody předložila zprávu o svém zdravotním stavu příslušné věznici. V návaznosti na to pak dle stěžovatelky platí, že nebylo-li o její žádosti o odklad rozhodnuto řádně, neměla být ani učiněna žádná opatření k jejímu dodání do výkonu trestu.
Stěžovatelka je přesvědčena, že uvedeným způsobem bylo zasaženo do jejího práva na nedotknutelnost osoby a osobní svobodu zaručeného čl. 7 a čl. 8 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 5 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a dále čl. 9 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (dále jen "Pakt"). Navrhuje, aby Ústavní soud rozhodl, že její ústavně zaručené právo na nedotknutelnost osoby a osobní svobodu bylo postupem krajského soudu porušeno.
II.
Ústavní soud, předtím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy Ústavní soud rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocným rozhodnutím a jiným zásahům orgánů veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod, přičemž blížeji tuto Ústavou zakotvenou pravomoc Ústavního soudu rozvádí zákon o Ústavním soudu. Pokud jde o způsoby, jakými je oprávněn ingerovat do činnosti orgánů veřejné moci, nutno odkázat na §82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Může se jednat buďto o zrušení rozhodnutí orgánu veřejné moci, nebo o vyslovení zákazu orgánu veřejné moci pokračovat v porušování základního práva a svobody a příkazu obnovit stav před porušením takovéhoto práva, pokud je to možné.
Stěžovatelka však nenavrhuje některý z citovaných druhů zásahu Ústavního soudu. Stěžovatelka požaduje, aby Ústavní soud akademickým výrokem bez jakékoliv právní funkce provedl dodatečnou kritiku postupu krajského soudu. K tomu však Ústavní soud oprávněn není (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 235/05 in http://www.usoud.cz). Z žádného ustanovení citovaného zákona a především ústavního pořádku nelze dovodit, že by Ústavní soud byl povolán ke konstatačním akademickým výrokům.
Vzhledem k tomu Ústavní soud ústavní stížnost, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítl podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavní soudu jako návrh k jehož projednání není příslušný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. února 2013
Ivana Janů, v.r.
soudce zpravodaj