ECLI:CZ:US:2007:1.US.1988.07.1
sp. zn. I. ÚS 1988/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 13. srpna 2007 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. P. Ch., o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2007 sp. zn. 21 Co 134/2007, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. 12. 2006, č. j. 11 C 80/2003 - 195, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 2. 8. 2007 se stěžovatel domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí, jimiž bylo jako opožděné odmítnuto jeho odvolání. Namítal, že došlo k porušení celé řady jeho základních práv, která ve svém podání uvádí.
Ústavní soud, předtím než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále též "zákon"). A to včetně podmínek ust. §75 odst. 1 zákona, které vyžaduje, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, je totiž její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel před jejím podáním všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje [srov. v §75 odst. 1 věta za středníkem a též v §75 odst. 2 zákona uvedené výjimky z této zásady].
Ústavní stížnost je nepřípustná, protože stěžovatel před jejím podáním nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon poskytuje k ochraně jeho práva.
Ústavní stížnost směřovala proti rozhodnutím obecných soudů, jimiž bylo odmítnuto jeho odvolání. Podle ust. §229 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů, dále jen "o.s.ř.", je opravným prostředkem proti takovému rozhodnutí žaloba pro zmatečnost. (Srov. i kol.: Občanský soudní řád, komentář - II. díl, C.H. Beck, 7. vyd. 2006, str. 1197 a násl.) Za těchto okolností Ústavní soud konstatoval, že posledním prostředkem k ochraně práva, jehož podání bylo v dispozici stěžovatele, byla žaloba pro zmatečnost, kterou však stěžovatel nevyčerpal. Jejím podáním však je podmíněno podání přípustné ústavní stížnosti [§75 odst. 1 zákona]. Ústavní soud současně neshledal naplnění podmínek pro aplikaci shora uvedených výjimek.
Aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel vzhledem k výše uvedenému a také vzhledem k doktríně minimalizace zásahů Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů předložený návrh odmítnout, neboť jde o návrh nepřípustný [§43 odst. 1 písm. e) zákona].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné [§43 odst. 3 zákona].
V Brně dne 13. srpna 2007
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj