ECLI:CZ:US:2009:1.US.2.09.1
sp. zn. I. ÚS 2/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 13. února 2009 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. M. Š., zastoupeného Mgr. Annou Větrovskou, advokátkou, se sídlem Štěpánská 630/57, 110 00 Praha 1, proti výroku II. rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2008 sp. zn. 44 Ca 47/2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou telefaxem dne 1. 1. 2009 a řádně doplněnou ve smyslu ust. §42 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) dne 2. 1. 2009, se stěžovatel domáhal zrušení výroku II. v záhlaví specifikovaného rozsudku Krajského soudu v Praze.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že výrokem II. napadeného rozhodnutí došlo k porušení jeho základního práva na spravedlivý proces a na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
K důvodům své ústavní stížnosti uvedl stěžovatel, že žalobou podanou podle ust. §65 odst. 1 a násl. zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) se domáhal zrušení pravomocného rozhodnutí správního orgánu. Rozsudkem Krajského soudu v Praze č. j. 44 Ca 47/2008-76 bylo žalobě vyhověno, nicméně stěžovateli nebyla přiznána náhrada nákladů řízení s odůvodněním, že tomu v řízení žádné náklady nevznikly a žalobce (stěžovatel) ani jejich náhradu nepožadoval. K tomu stěžovatel uvedl, že jelikož měl ve věci plný úspěch, měla mu být ve smyslu ust. §60 odst. 1 s. ř. s. přiznána náhrada nákladů v plné výši, přičemž soudu v rámci jeho rozhodovací činnosti muselo být známo, že stěžovatel uhradil podle ust. §2 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů a položky č. 14a bodu 2. písm. a) přílohy k tomuto zákonu (Sazebníku poplatků) soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč. Stěžovatel dále uvedl, že podle ust. §64 s. ř. s. se, nestanoví-li tento zákon jinak, použijí pro řízení ve správním soudnictví přiměřeně ustanovení prvé a třetí části o. s. ř. , přičemž ust. §151 odst. 1 o. s. ř. stanoví, že o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu. Jelikož podle ust. §104 odst. 2 s. ř. s. není jen proti výroku o náhradě nákladů řízení kasační stížnost přípustná, jedná se dle stěžovatele o rozhodnutí pravomocné a konečné.
Ústavní soud si výzvou ze dne 14. 1. 2009 vyžádal podle ust. §42 odst. 4 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“) vyjádření Krajského soudu v Praze. Ve svém vyjádření uvedl krajský soud, že dne 13. 1. 2009 bylo v předmětné věci vydáno opravné usnesení, jímž byla odstraněna „zjevná nesprávnost ve výroku II. a odůvodnění zdejšího rozsudku, na kterou poukazuje stěžovatel v ústavní stížnosti.“ Toto usnesení nabylo právní moci dne 2. 2. 2009. Krajský soud v Praze tak navrhl, aby byla ústavní stížnost podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněná odmítnuta.
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
Ústavní stížnost je podle ust. §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
Podle ust. §63 zákona o Ústavním soudu, pokud tento zákon nestanoví jinak, použijí se pro řízení před Ústavním soudem přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu a předpisy vydané k jeho provedení. Podle ust. §154 odst. 1 o. s. ř. je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení.
Z přiloženého spisu vedeného Krajským soudem v Praze sp. zn. 44 Ca 47/2008 Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2008 sp. zn. 44 Ca 47/2008 ve znění opravného usnesení ze dne 13. 1. 2009 č. j. 44 Ca 47/2008-86 bylo plně vyhověno žalobě stěžovatele. Z povahy ústavní stížnosti jako prostředku ochrany základních práv a svobod vyplývá, že ji je oprávněna podat jen ta osoba, které nebylo rozhodnutím obecných soudů plně vyhověno, popřípadě které byla tímto rozhodnutím obecných soudů způsobena újma na základních právech či svobodách. Vzhledem k tomu, že v průběhu řízení před Ústavním soudem došlo k změně rozhodných skutečností, tedy Krajský soud v Praze opravným usnesením zhojil stěžovatelem tvrzené porušení jeho základních práv a žalobě tak bylo v celém rozsahu vyhověno, stal se stěžovatel ve smyslu ust. §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu osobou zjevně neoprávněnou k podání ústavní stížnosti.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud skrze soudce zpravodaje mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným (§43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. února 2009
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj