ECLI:CZ:US:2010:1.US.2074.10.1
sp. zn. I. ÚS 2074/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně o ústavní stížnosti stěžovatelů Ing. I. M. a Š. M., oba bez právního zastoupení, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20.5.2010, č. j. 6 Ads 7/2010-204, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16.12.2009, č. j. 21 Cad 188/2008-59, a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28.5.2009, č. j. 21 Cad 188/2008-38, spojené s návrhem na zrušení §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu a §105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Nejvyššího správního soudu jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrh se odmítají.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 19. 7. 2010 napadli stěžovatelé v záhlaví uvedená rozhodnutí. Svou ústavní stížnost spojili stěžovatelé s s návrhem na zrušení §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu a §105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní.
Vzhledem ke skutečnosti, že ústavní stížnost nesplňovala náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), byli stěžovatelé vyzváni dne 27. 7. 2010 k odstranění vad návrhu, které spočívaly ve skutečnosti, že stěžovatelé nebyli v řízení před Ústavním soudem zastoupeni advokátem. Stěžovatelé byli upozorněni, že na jejich povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupeni advokátem nemůže nic změnit ani jejich argumentace brojící proti smyslu §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ani tvrzení, že jsou schopni se zastupovat sami. Pro odstranění vad návrhu byla stanovena lhůta 30 dnů ode dne doručení výzvy. Stěžovatelé byli současně poučeni, že podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.
Na výzvu k odstranění vad návrhu, která byla Š. M. doručena dne 16. 7. 2010 a I. M. dne 2. 8. 2010, reagovali stěžovatelé podáním ze dne 9. 8. 2010, ve kterém vyjadřují svůj nesouhlas s obsahem výše citované výzvy k odstranění vad a opětovně žádají Ústavní soud, aby upustil od požadavku povinného právního zastoupení, které je dle jejich názoru protiústavní a brání vymáhání práva. Stěžovatelé dále polemizují s právní úpravou institutu určení advokáta podle §18 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, a zdůrazňují, že i podle tohoto zákona má každý právo, nikoli povinnost na poskytnutí právní pomoci. Stěžovatelé uvádějí, že nemají "potřebu mít právní zastoupení". Ve výzvě k odstranění vad ze dne 27. 7. 2010 Ústavní soud odkázal příkladmo na některá svá rozhodnutí, ve kterých se problematikou povinného právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem zabýval. Tato rozhodnutí označují stěžovatelé za zmatečná a vzájemně si odporující, v této souvislosti pokazují na skutečnost, že ve věci sp. zn. Pl. 44/04 byla ústavní stížnost odmítnuta z jiného důvodu, aniž by byl navrhovatel vyzván k odstranění vady spočívající v nedostatku právního zastoupení. Pokud Ústavní soud v dalších ve výzvě citovaných usneseních argumentoval potřebou či nutností advokáta již při sepisování ústavní stížnosti z důvodu vyloučit a omezit zbytečná podání a tím chránit občany před zbytečnými finančními náklady, toto považují stěžovatelé "za zcela směšný a absurdní argument". Stěžovatelé odmítají i další argument pro povinné právní zastoupení vyjádřený v usnesení Ústavního soudu ze dne 23.9.2004, sp. zn. Pl 44/04 a to " nejenom zajistit právně kvalifikované uplatňování práv před Ústavním soudem, nýbrž i garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení". Stěžovatelé jsou toho názoru, že "advokát účastníka řízení nemůže být zárukou objektivity v soudním řízení a s ohledem na svého klienta, kdy pro něj vykonává právní službu za jeho peníze, ani nesmí být objektivní". Závěrem stěžovatelé žádají Ústavní soud, aby přehodnotil své stanovisko a umožnil jim v řízení před Ústavním soudem pokračovat bez právního zastoupení.
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.
Z obsahu ústavní stížnosti i podání stěžovatelů ze dne 6. 8. 2010 je zřejmé, že odmítají akceptovat zákonný požadavek povinného právního zastoupení v řízení před Ústavní soudem i skutečnost, že Ústavnímu soudu nenáleží přezkum a rozhodování o zákonu, jenž upravuje jeho postavení a pravidla řízení.
Vzhledem ke skutečnosti, že stěžovatelé neodstranili vady podání ve stanovené lhůtě, jsou splněny podmínky §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť lhůta třiceti dnů k odstranění vad uplynula marně. Ústavnímu proto soudu nezbylo, než předmětný návrh, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení analogicky podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, odmítnout.
S ohledem na to, že byl s ústavní stížností spojen i návrh na zrušení v záhlaví uvedených zákonných ustanovení, která sdílejí právní osud odmítnuté ústavní stížnosti, rozhodl o věci příslušný senát Ústavního soudu (§43 odst. 2 písm. b/ zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 16. září 2010
Vojen Guttler, v.r.
předseda senátu