ECLI:CZ:US:2009:1.US.2075.09.1
sp. zn. I. ÚS 2075/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 11. srpna 2009 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů JUDr. J. S. a I. S., zastoupených JUDr. Dagmar Satrapovou, advokátkou se sídlem Šafaříkova 842, Jičín, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 10. 2008 sp. zn. 23 C 36/2007, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 4. 8. 2009 se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť se domnívají, že jím byla porušena jejich základní práva garantovaná čl. 11, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
K žalobě H. S. Obvodní soud pro Prahu 1 napadeným rozsudkem vyslovil neplatnost nedobrovolné dražby konané dne 22. 5. 2001, kterou byla dražena v rozhodnutí specifikovaná rekreační chata v obci Klášterec nad Ohří, a určil, že žalobkyně je vlastníkem předmětné chaty. Neplatnost nedobrovolné dražby soud vyslovil s ohledem na ust. §10 odst. 1 a §48 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, neboť v průběhu řízení nebylo prokázáno, že by vlastníkům nemovitosti byla doručena dražební vyhláška.
Stěžovatelé v podané ústavní stížnosti namítali, že se dne 22. 5. 2001 zúčastnili veřejné nedobrovolné dražby výše uvedené rekreační chaty, kterou vydražili a řádně uhradili cenu předmětu dražby. Následně po vystavení Potvrzení o nabytí vlastnictví dražebníkem byli v katastru nemovitostí zapsáni jako spoluvlastníci vydražené rekreační chaty. V lednu 2009 stěžovatelé prohlídkou záznamů v katastru nemovitostí zjistili, že zde již nejsou evidováni jako vlastníci předmětné chaty, a to aniž by měli možnost účastnit se řízení o neplatnosti nedobrovolné dražby. Stěžovatelé následně sdělili Katastrálnímu úřadu v Chomutově svůj nesouhlas s provedenou změnou zápisu, který byl rozhodnutím katastrálního úřadu ze dne 27. 4. 2009 zamítnut. Odvolání stěžovatelů pak Zeměměřičský a katastrální inspektorát v Liberci svým rozhodnutím ze dne 13. 7. 2009 č. j. ZKI-O-33-443/2009, zamítl s tím, že se již proti tomuto rozhodnutí nelze odvolat. Stěžovatelé tak poté, co dle svého tvrzení vyčerpali všechny prostředky k ochraně svých práv, podali ústavní stížnost, neboť mají za to, že napadeným rozhodnutím i řízením, které jeho vydání předcházelo, bylo porušeno jejich vlastnické právo i právo na spravedlivý proces.
Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR tvoří procesní prostředek k ochraně zaručených základních práv a svobod, který je ovšem vůči ostatním prostředkům, které slouží jednotlivci k ochraně jeho práv, ve vztahu subsidiarity. V ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je vyjádřen formální obsah principu subsidiarity jako jeden z atributů ústavní stížnosti tedy, že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. To znamená, že ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel před jejím podáním všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Bylo by zásahem do pravomoci obecných soudů a porušením principu dělby moci, pokud by Ústavní soud rozhodoval bez toho, aniž by byla dána možnost příslušným orgánům k realizaci jejich pravomocí.
Z tvrzení stěžovatelů v ústavní stížnosti je patrné, že podáním ústavní stížnosti sledovali ochranu svých vlastnických práv k předmětné rekreační chatě, do nichž jim mělo být jednáním obvodního soudu i správních orgánů zasaženo. Pokud tedy stěžovatelé sledovali ochranu a zajištění svých vlastnických práv, nelze než trvat na tom, aby před podáním ústavní stížnosti vyčerpali procesní prostředky, které jim právní řád k ochraně jejich práv poskytuje, a to buď podáním žaloby proti rozhodnutí správního orgánu v režimu správního soudnictví, kterou je ve smyslu §65 s. ř. s. oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, anebo podáním žaloby na určení vlastnického práva k předmětné rekreační chatě v občanskoprávním řízení. Z tohoto pohledu tedy lze uzavřít, že stěžovatelé se obrátili na Ústavní soud předčasně, neboť nevyčerpali všechny prostředky, které jim zákon k ochraně jejich vlastnických práv poskytuje.
S ohledem na výše uvedené soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, jako nepřípustný návrh, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. srpna 2009
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj