ECLI:CZ:US:2007:1.US.2132.07.2
sp. zn. I. ÚS 2132/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatelky "HPS-HK s.r.o.", Pražská 183, Hradec Králové, zastoupené Mgr. Martinem Keřtem, advokátem, se sídlem Dašická 1649, Pardubice, proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 19.4.2007, č.j. 17 C 183/2001-434, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30.5.2007, č.j. 21 Co 271/2007-446, a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24.5.2007, č.j. 25 Co 298/2004-444, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včas a co do ostatních náležitostí řádně podanou ústavní stížností napadla stěžovatelka v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, a to pro tvrzené porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 2 odst. 2, čl. 4 a čl. 95 odst. 1 a čl. 96 odst.1 Ústavy České republiky, a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.
Okresní soud citovaným usnesením ze dne 19.4.2007 zamítl návrh na vydání opravného usnesení ohledně označení stěžovatelky (žalované) v záhlaví rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 11.11.2003, č.j. 17 C 183/2001-330. Stěžovatelka se domáhala opravy tvrzené zjevné nesprávnosti v tomto rozsudku okresního soudu s tím, že byla v něm označena jako HPS-HK, s.r.o., kdežto její správné označení v souladu s výpisem z obchodního rejstříku je "HPS-HK s.r.o." Krajský soud k odvolání stěžovatelky v záhlaví citovaným usnesením ze dne 30.5.2007 usnesení okresního soudu jako věcně správné potvrdil. Pokud jde o v záhlaví tohoto usnesení citované usnesení krajského soudu ze dne 24.5.2007, tímto rozhodnutím byl zamítnut návrh na vydání opravného usnesení ohledně totožného označení stěžovatelky v záhlaví rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9.2.2005, č.j. 25 Co 298/2004-362.
II.
1) Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s tím, že obecné soudy náležitě neposoudily skutečnost, že je v rozsudcích Okresního soudu v Hradci Králové a Krajského soudu v Hradci Králové označena jako HPS-HK, s.r.o. namísto správného znění obchodní firmy "HPS-HK s.r.o." v obchodním rejstříku - což odůvodňuje aplikaci §164 o.s.ř. - a že nevydaly opravné usnesení v tomto směru.
2) Ústavní soud již opakovaně judikoval, že je toliko soudním orgánem ochrany ústavnosti, který není součástí soustavy obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Úkolem Ústavního soudu je kontrola rozhodovací činnosti obecných soudů, ovšem pouze za situace, kdy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod jednotlivce.
O takovou situaci se však v dané věci nejednalo.
Především je nutné předeslat, že stěžovatelka pouze polemizuje se závěry rozhodnutí obecných soudů v projednávané věci. Takto pojatá ústavní stížnost staví Ústavní soud do pozice další instance v systému všeobecného soudnictví, která mu nepřísluší. V ústavní stížnosti zcela absentuje argumentace, která by danou věc stavěla do ústavně právní roviny; stěžovatelka toliko formálně cituje ústavní ustanovení, která měla být napadenými rozhodnutími obecných soudů porušena. Skutečnost, že soud vyslovil právní názor, s nímž se stěžovatelka neztotožňuje, nezakládá sama o sobě odůvodněnost ústavní stížnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou zásadně samostatnou záležitostí obecných soudů. Ústavní soud tedy neposuzuje zákonnost vydaných rozhodnutí (pokud jimi není porušeno ústavně zaručené právo), neboť to přísluší obecným soudům. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, nebo zda, naopak, jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod.
Pro případy norem s tzv. relativně neurčitým předpokladem (pojmem), kterým je zde rozhodné ustanovení §164 o.s.ř. především v pojmu "zjevné nesprávnosti", platí, že jejich výklad je situován v rovině soudcovského uvážení; jejich naplnění je třeba vždy vykládat z kontextu okolností (právních, skutkových, časových) vztahujících se k opravovanému usnesení a celé věci. Jak dovodil Ústavní soud ve své judikatuře, o protiústavní interpretaci jde teprve tehdy, lze-li mít za to, že podaný právní výklad představuje extrémní rozpor s principy spravedlnosti, vybočuje ze všeobecně (právně) konsensuálních významů nebo je zatížen zjevným faktickým omylem či logickým rozporem, případně k učiněným závěrům postrádá srozumitelná kritéria. Nepostačí, že význam hledisek, jež soud pokládal za výkladově určující, může být hodnocen též odlišně (srov. obdobně III. ÚS 102/06, I. ÚS 1475/07).
3) Nic takového z rozhodnutí obecných soudů dovodit nelze. Oba obecné soudy v napadených rozhodnutích k ustanovení §164 o.s.ř. přihlédly. Jejich právní závěr o nemožnosti toto ustanovení v dané věci aplikovat je založen na tom, že za zjevnou nesprávnost v označení účastníka řízení ve smyslu §164 o.s.ř. lze považovat jen takovou vadu, která by byla způsobilá vyvolat pochybnost o tom, kdo se účastní řízení, hrozila-li by záměna s jinou osobou právnickou či fyzickou či by jinak působilo klamavě; jestliže je však účastník označen natolik přesně a nezaměnitelně, že jeho označení tyto pochybnosti nevzbuzuje - což byl i daný případ, kdy navíc stěžovatelka byla identifikovatelná i prostřednictvím adresy svého sídla a identifikačního čísla - pak důvod vydání opravného usnesení není dán. Takový závěr považuje i Ústavní soud z hlediska uvedených kritérií ústavněprávního přezkumu za ústavně souladný. Jak je již uvedeno výše, nepostačí, že význam hledisek, jež soud pokládal za výkladově určující, může být hodnocen též odlišně.
K tomu lze dodat, že obecné soudy ve své interpretaci §164 o.s.ř. zřejmě implicitně reflektovaly rovněž názor, že před eventuelním zásahem do již pravomocného individuálního právního aktu má vždy přednost takový jeho výklad, který vede v konkrétním případě k jasnému a nezpochybnitelnému závěru o obsahu tohoto aktu. Je povinností obecného soudu v konkrétním případě vždy vážit podmínky vydání opravného usnesení, jímž se zasahuje do již pravomocného rozhodnutí (srov. dokonce případy, kdy jestliže je opravným usnesením odstraněna nesprávnost týkající se výroku rozsudku soudu prvního stupně, tedy i oprava v označení účastníků v záhlaví rozsudku, běží od právní moci usnesení znovu lhůta k podání odvolání proti pravomocnému rozsudku - srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M.: Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6.vydání, C.H.Beck, 2003, str. 632), právě s ohledem na možné překlenutí nesprávností interpretací. Tedy, nikoliv každá nesprávnost v psaní a v počtech či jiná zjevná nesprávnost musí nutně vést k zásahu do obsahu již pravomocného rozhodnutí formou opravného usnesení. Takto nahlížel na §164 o.s.ř. již Ústavní soud v usnesení sp. zn. I. ÚS 61/04.
Rovněž lze dodat, že obecné soudy přiléhavě poukázaly na kontext okolností vztahujících se k opravovanému usnesení a k celé věci, jestliže mj. uvedly, že ani sama stěžovatelka nepoužívala svůj název "HPS-HK s.r.o." a učinila tak až v souvislosti s podnětem a s odvoláním v dané věci; o tom svědčí celá řada jejích podání, které jsou obsahem spisu, přičemž v řadě podání dokonce stěžovatelka používala označení svého názvu stejně jako okresní a krajský soud, tedy HPS-HK, s.r.o. Argumentace stěžovatelky se tak v tomto kontextu jeví jako zcela účelová.
Ústavní soud též poukazuje na to, že v principu v obdobném případě již ve své judikatuře rozhodl stejně. Ve věci sp. zn. II. ÚS 165/02 totiž konstatoval, že "V projednávané věci o takto vymezené chyby v psaní, počtech či zjevnou nesprávnost evidentně nešlo. Soud totiž ve výroku rozhodnutí uvedl označení žalovaného tak, jak jej uvedl sám stěžovatel (resp. žalobce) [poznámka: stěžovatel namítal, že žalobce měl být správně označen dle výpisu z obchodního rejstříku jako 3 H spol. s r.o., nikoli Ford 3 H spol. s r.o., jak byl uveden i v platebním rozkazu]... Soud tedy při označení účastníka v platebním rozkazu vycházel z údajů ve spise a nedopustil se žádného pochybení ve smyslu písařské chyby apod. Stěžovatel se svým pozdějším návrhem na vydání opravného usnesení fakticky domáhal změny obsahu rozhodnutí. Takový požadavek není však ani podle názoru Ústavního soudu s využitím ustanovení §164 o.s.ř. řešitelný."
S ohledem na shora uvedené skutečnosti Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný návrh odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. října 2007
Vojen Güttler
předseda senátu