ECLI:CZ:US:2013:1.US.2181.12.1
sp. zn. I. ÚS 2181/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem ve věci stěžovatele GLADERIOS, SE, se sídlem Praha 1, Ve Smečkách 592/22, zastoupeného JUDr. Ladislavem Kolačkovským, advokátem, AK se sídlem Na příkopě 22, Praha 1, o ústavní stížnosti proti exekučnímu příkazu Exekutorského úřadu Plzeň-město ze dne 29. 5. 2012 č. j. 134 EX 03655/12-047, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl dne 12. 6. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), doplněný dne 3. 8. 2012, prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedeného exekučního příkazu s odůvodněním, že jím byla porušena jeho základní práva zaručená čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 3, čl. 11 odst. 1 a čl. 13 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že vystupuje jako povinný v rámci exekučního řízení, vedeného Exekutorským úřadem Plzeň - město, a to pro částku 10 500 000 Kč. Napadeným exekučním příkazem bylo rozhodnuto o provedení exekuce prodejem podniku povinného; správcem podniku byl ustanoven IKT INSOLVENCE v. o. s.; povinnému bylo zakázáno disponovat s podnikem. Proti exekučnímu příkazu není přípustný opravný prostředek, ale jak stěžovatel uvedl, podal návrh na částečné zastavení exekuce a rovněž stížnost na postup exekutora k Exekutorské komoře a Ministerstvu spravedlnosti.
Stěžovatel ve vydání příkazu k exekuci prodejem podniku a ustanovení správce podniku spatřuje pouze záměr zajistit si prostřednictvím správce přístup k interním dokumentům stěžovatele, zejména účetnictví stěžovatele, protože oprávněná v minulosti vyjadřovala snahu právě takové dokumenty stěžovatele získat. Dále stěžovatel namítá, že exekuční příkaz neobsahuje žádný popis podniku. Nejen, že jde o minimálně formální vadu rozhodnutí exekutora, ale zejména to poukazuje na to, že exekutor není s to podnik popsat, neboť si musí být dobře vědom, že podnik neexistuje. Přitom podnikem se rozumí soubor hmotných a nehmotných složek podnikání - věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které slouží podnikateli k provozování jeho činnosti; nemůže tedy být pochyb o tom, že v případě, kdy podnik existuje, je v možnostech exekutora podnik popsat. Namísto toho exekutor užil pouze pojem, floskuli "podnik", jen aby tak mocensky umožnil správci přístup ke všem interním dokladům stěžovatele.
Dřív než Ústavní soud přistoupí k meritornímu projednání ústavní stížnosti, musí zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány formální podmínky jejího věcného projednání, stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to včetně podmínky přípustnosti ústavní stížnosti.
Jedním z pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto procesního prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, jež se promítá v uvedených ustanoveních, je její subsidiarita, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva, nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná (čl. 4 Ústavy).
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3 citovaného zákona); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 citovaného zákona).
V rozhodnutí ze dne 3. 3. 2009 sp. zn. Pl. ÚS 51/05 Ústavní soud konstatoval, že "platná právní úprava v ustanovení §47 odst. 3 exekučního řádu sice povinnému s ohledem na zásadní požadavek rychlosti nedává k dispozici přímý opravný prostředek, neponechala jej však proti nezákonně vedené exekuci zcela bez ochrany. Lze poukázat zejména na možnost podat příslušnému soudu návrh na zastavení exekuce (zcela nebo zčásti) podle §55 exekučního řádu, a to z důvodů uvedených v ustanovení §268 o. s. ř.
Ústavní soud si je vědom, že s ohledem na paralelnost procesu zahájeného exekučního řízení a řízení o soudních prostředcích, jež mají sloužit k nápravě pochybení v exekučním řízení, mohou v praxi nastat takové faktické situace, kdy náprava eventuálních vad či excesů v postupu exekutora, zasahujících citelně do práv účastníků řízení, není dostatečně rychlá a efektivní. Vzhledem k požadavku ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, vyplývajícímu ze subsidiárního charakteru ústavní stížnosti, však Ústavní soud musí trvat na vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva před podáním ústavní stížnosti poskytuje.
Stěžovatel, jak uvedl v ústavní stížnosti, možnosti podat návrh na zastavení exekuce využil, avšak v době podání ústavní stížnosti o něm nebylo rozhodnuto, a proto je nutno na ústavní stížnost pohlížet jako na nepřípustnou.
Ze shora uvedených důvodů musel Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnout dle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný. Ze stejného důvodu nemohl ani kladně rozhodnout o návrhu stěžovatele na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. září 2013
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj