ECLI:CZ:US:1995:1.US.231.95
sp. zn. I. ÚS 231/95
Nález
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci stěžovatele L. Š. ve věci ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. srpna 1995, č. j. 26 Ca 57/95-43, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. srpna 1995
č. j. 26 Ca 57/95-43 se z r u š u j e .
Odůvodnění:
Stěžovatel podal ústavní stížnost proti usnesení Krajského
soudu v Praze ze dne 14. 8. 1995, č. j. 26 Ca 57/95-43, kterým
bylo zastaveno řízení o návrhu na přezkoumání rozhodnutí ředitele
Správy Středočeského kraje Policie České republiky ze dne 20. 1.
1995, č. j. 5/95 ve věci stěžovatelova kázeňského potrestání.
Krajský soud odůvodnil své rozhodnutí poukazem na ustanovení
§103 o.s.ř., podle něhož kdykoliv v řízení soud přihlíží k tomu,
zda jsou splněny podmínky, za nichž může jednat ve věci. Za úkony
prováděné na návrh soudu se vybírají soudní poplatky. V řízení
o návrzích na přezkoumání rozhodnutí správních orgánů se platí
poplatek na účet soudu, který tento úkon provádí. Poplatková
povinnost vzniká podáním návrhu na provedení poplatného úkonu,
jestliže je poplatníkem navrhovatel. Nebyl-li poplatek, který je
splatný podáním návrhu na zahájení řízení, zaplacen, soud řízení
zastaví, pokud již nezačal jednat ve věci samé (§9 odst. 2 zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění).
V projednávaném případě byl navrhovatel před zahájením řízení
vyzván k zaplacení soudního poplatku do týdne výzvou, která mu
byla doručena do vlastních rukou dne 13. 7. 1995. Navrhovatel
soudní poplatek ve stanovené lhůtě neuhradil, a proto krajský soud
řízení zastavil.
Toto usnesení napadl stěžovatel ústavní stížností, v níž
uvedl, že dne 1. 3. 1995 podal Krajskému soudu v Praze návrh na
přezkoumání rozhodnutí ředitele Správy Středočeského kraje Policie
České republiky ze dne 20. 1. 1995, č. 5/95, jímž bylo rozhodnuto
o odvolání stěžovatele v řízení o jeho kázeňském potrestání. Toto
podání na výzvu krajského soudu stěžovatel doplnil dopisem ze dne
13. 7. 1995, jejž doporučeně odeslal dne 17. 7. 1995 na adresu
Krajského soudu v Praze, nám. Kinských 5 a připojil kolky
v hodnotě 1000,- Kč k úhradě soudního poplatku v přezkumném
řízení. Přestože tedy stěžovatel ve stanovené lhůtě soudní
poplatek zaplatil, Krajský soud v Praze napadeným usnesením řízení
zastavil z důvodu, že nebyl zaplacen soudní poplatek. Tímto
postupem soudu byl stěžovatel zbaven práva na soudní ochranu,
kterou mu zaručuje ustanovení článku 36 odst. 1 a odst. 2 Listiny
základních práv a svobod. Proto navrhl, aby bylo stížnosti
vyhověno, a aby Ústavní soud napadené usnesení zrušil.
Soudce zpravodaj nejdříve přezkoumal ústavní stížnost po
stránce formální (§72 odst. 2, 3, §43 odst. 1 zákona č.
182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Zjistil, že napadené usnesení
krajského soudu nabylo právní moci dne 24. 8. 1995 a ústavní
stížnost došla Ústavnímu soudu dne 17. 10. 1995, takže lhůta
k jejímu podání podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993
Sb. byla zachována. Ani jiné formální závady, které by byly
důvodem odmítnutí ústavní stížnosti, zjištěny nebyly.
Krajský soud v Praze jako účastník řízení se k ústavní
stížnosti vyjádřil tak, že stěžovatel převzal výzvu k zaplacení
soudního poplatku 1000,- Kč na vzoru 4a o.s.ř. Jako datum převzetí
uvedl 13. 6. 1995, což nemůže odpovídat skutečnosti, jestliže
výzva byla vypravena z krajského soudu dne 7. 7. 1995. Soud měl
zato, že došlo pouze k zanedbatelnému pochybení a vzhledem
k dalším důkazům měl za prokázáno, že k doručení výzvy došlo dne
13. 7. 1995. Ve výzvě byla stanovena lhůta 1 týdne od doručení
výzvy k zaplacení. Výzva obsahovala poučení o povinnosti soudu
zastavit řízení podle ustanovení §104 odst. 2 o.s.ř., nezdaří-li
se odstranit nedostatek podmínky řízení, kterým je nezaplacení
soudního poplatku. Přípisem ze dne 13. 7. 1995, došlým Krajskému
soudu v Praze dne 18. 7. 1995, reagoval navrhovatel (stěžovatel)
na výzvu soudu, uvedl v něm v záhlaví poznámku o soudním poplatku
a v závěru pak větu: "Soudní poplatek ve výši 1000,- Kč
v kolkových známkách přikládám v originále". Příloh k odpovědi
bylo podle údaje navrhovatele "5 listů/27". Podatelna Krajského
soudu v Praze předložila soudci s podáním ze dne 18. 7. 1995
skutečně 27 písemností založených v soudním spise pod č. l.
14-40.Mezi těmito písemnostmi však nebyl tiskopis vzoru č. 4a
o.s.ř. s vylepenými kolky. Protože neexistoval žádný důkaz
zpochybňující závěr podatelny Krajského soudu v Praze, že
s podáním navrhovatele ze dne 18. 7. 1995 nebyl doručen žádný 28.
list přílohy, vydal soud usnesení o zastavení řízení.
Účastníci i vedlejší účastník souhlasili s upuštěním od
ústního jednání. Poněvadž od tohoto jednání nelze očekávat další
objasnění věci, Ústavní soud od ústního jednání upustil
(ustanovení §44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.).
Ústavní stížnost je důvodná.
Podle ustanovení §115 odst. 2 Instrukce ministerstva
spravedlnosti ze dne 30. srpna 1993, č.j. 1068/93-OOD, kterou se
vydává Vnitřní a Kancelářský řád pro okresní a krajské soudy,
pracovník podatelny opatří došlá podání a vrácené nedoručené
zásilky podacím razítkem soudu. Podle §115 odst. 1 této
Instrukce, podací razítko obsahuje označení soudu, datum, kdy
podání došlo a údaje o počtu stejnopisů, rubrik a příloh. Je-li
příloh více než 10 listů, vyznačí se přílohy zkratkou "Sv" (tj.
svazek). Na podání se též vyznačí jiné předměty, které došly,
a odevzdají se s podáním příslušnému oddělení. V ustanovení §117
odst. 1 citované Instrukce se dále stanoví, že písemná podání,
která obsahují peněžní hodnoty (hotovosti, kolkové známky apod.),
opatří pracovník podatelny vedle podacího razítka údajem o druhu
a výši hodnoty a svým podpisem.
Ze spisu Krajského soudu v Praze plyne, že stěžovatel
v návrhu ze dne 13. 7. 1995 (adresovaném krajskému soudu) uvedl
v záhlaví: "5 listů/27, soudní poplatek" a v závěru návrhu
připojil větu: "Soudní poplatek ve výši 1000 Kč v kolkových
známkách přikládám v originále". Jestliže v takovém případě
tiskopis vzoru č. 4a o.s.ř. s vylepenými kolkovými známkami
skutečně nebyl přiložen, bylo věcí soudní podatelny tuto
skutečnost u podacího razítka vyznačit. Tato povinnost plyne
z povahy věci a lze ji spolehlivě dovodit i z citovaných
ustanovení Vnitřního a Kancelářského řádu. To však krajský soud
neučinil.
Ústavní soud doplnil řízení a z fotokopie podacího lístku ze
dne 17. 7. 1995 vzal za prokázáno, že odesílatel (označený jménem
Š. L.) podal uvedeného dne na poště v Rokycanech zásilku o váze
0,189 kg pod číslem R 005981127 R. Zásilka byla adresována
Krajskému soudu, nám. Kinských 5, Praha 5 - Smíchov. Z fotokopie
výzvy Krajského soudu v Praze ze dne 4. 7. 1995 na vzoru č. 4a
o.s.ř. bylo dále zjištěno, že na zadní straně této výzvy je otisk
dvou nalepených kolkových známek v hodnotě po 500,- Kč
s předtištěným textem: Vyhovuji výzvě a zasílám v kolkových
známkách určený soudní poplatek. U předtisku slov "podpis
poplatníka" jsou připojena rukou psaná slova: Š. L..
Ze spisu Krajského soudu v Praze sp. zn. 26 Ca 57/95 bylo
konečně zjištěno, že stěžovatel dne 25. 8. 1995 podal u tohoto
soudu proti napadenému usnesení ze dne 14. 8. 1995 stížnost, v níž
v rubrice "Přílohy" uvedl:
- "soudní poplatek v kolkových známkách v hodnotě 1000 Kč v kopii"
a
- "kopie podacího lístku ze dne 17. července 1995".
Prohlásil, že svoji povinnost beze zbytku splnil a požadoval, aby
rozhodnutí ze dne 14. 8. 1995 bylo cestou autoremedury zrušeno.
Stížnost projednala místopředsedkyně Krajského soudu v Praze se
stěžovatelem dne 4. 10. 1995 a poučila jej, že stížností se nelze
domáhat přezkoumání postupu soudu ve výkonu jeho nezávislé
rozhodovací činnosti. Dále byl stěžovatel poučen o možnosti podat
do 60 dnů od právní moci usnesení o zastavení řízení ústavní
stížnost podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.,
o Ústavním soudu.
Na základě těchto skutkových zjištění dospěl Ústavní soud
k závěru, že Krajský soud v Praze řádně neprověřil, zda
navrhovatel ve stanovené lhůtě uhradil stanovený soudní poplatek
v kolkových známkách a napadeným usnesením řízení zastavil, takže
stěžovateli znemožnil realizaci jeho základního práva na řádný
soudní proces. Tím došlo k porušení ustanovení článku 36 odst. 1
Listiny základních práv a svobod, který zaručuje každému, že se
může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého
a nestranného soudu. Současně došlo k porušení článku 36 odst. 2
Listiny, jenž stanoví, že kdo tvrdí, že byl na svých právech
zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na
soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li
zákon jinak.
Ústavní soud konečně dovodil, že kromě ustanovení článku 36
odst. 1, 2 Listiny, jichž se stěžovatel dovolával, bylo se
zřetelem na článek 10 Ústavy porušeno i ustanovení článku 6 odst.
1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Toto
ustanovení uvádí, že každý má právo na to, aby jeho záležitost
byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána
nezávislým a nestranným tribunálem, zřízeným zákonem, který
rozhodne o jeho občanskoprávních nárocích nebo závazcích nebo
o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Toto
ustanovení plně dopadá i na souzenou věc.
Proto Ústavní soud ústavní stížnosti zcela vyhověl a usnesení
Krajského soudu v Praze ze dne 14. srpna 1995, č. j. 26 Ca 57/95-
43, zrušil (§82 odst. 1, 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.).
Poučení: Proti nálezu Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 20. prosince 1995