ECLI:CZ:US:2009:1.US.2346.09.1
sp. zn. I. ÚS 2346/09
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. O. L., zastoupeného Mgr. Petrem Řehákem, advokátem se sídlem Újezd 19, Praha 1, proti usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2009, sp. zn. Pl. ÚS 24/09, a o návrhu na odklad vykonatelnosti usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2009 sp. zn. Pl. ÚS 24/09, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatel se svým návrhem domáhá 1) odložení vykonatelnosti usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2009, sp. zn. Pl. ÚS 24/09, 2) zrušení usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2009, sp. zn. Pl. ÚS 24/09, jímž Ústavní soud rozhodl tak, že vykonatelnost rozhodnutí prezidenta republiky č. 207/2009, o vyhlášení voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, kontrasignovaného předsedou vlády, se odkládá.
Stěžovatel uvedl v podstatě následující.
Stěžovatel především namítl, že napadeným rozhodnutím rozhodl Ústavní soud nad rámec návrhu Ing. M. M., CSc., neboť ten žádné odložení vykonatelnosti nepožadoval. Ústavní soud tedy rozhodl ultra petitum. Tím se dle názoru stěžovatele ocitl v rozporu s čl. 2 odst. 2 Listiny, jakož i čl. 2 odst. 3 Ústavy.
Svůj návrh na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí odůvodnil tak, že „a) to není v rozporu s důležitým veřejným zájmem, ba právě naopak je zde velmi významný veřejný zájem na tom, aby urychleně došlo k ukončení volební kampaně, završené konáním voleb do Poslanecké sněmovny, z níž vzejde mimo jiné nová vláda, a která (sněmovna) bude moci schválit rozpočet České republiky a i ve vazbě na něj se potýkat s důsledky celosvětové finanční krize, b) „újma", která by mohla vzniknout Ing. M. M. CSc. na politických právech, jež mají být, dle jeho tvrzeními obsaženými ve stížnosti Ing. M. M. CSc., dotčena, je takřka zanedbatelná proti destabilizací celého ústavního pořádku České republiky, jinými slovy hrozící anarchií a chaosem.“
Stěžovatel dále uvedl, že napadené rozhodnutí zcela postrádá řádné odůvodnění. Ústavní soud se prý totiž nevypořádal s dalšími předpoklady pro odložení vykonatelnosti; jde o absenci rozporu s důležitým veřejným zájmem, a o údajnou existenci nepoměrně větší újmy na straně Ing. M. M., CSc., než jaká by mohla vzniknout na straně jiných osob.
Stěžovatel dodal, že ve vztahu k němu (ale nejenom k němu), došlo i k porušení politických práv podle čl. 21 Listiny, a to jak aktivního, tak i pasivního práva volebního. Ústavním zákonem č. 195/2009 Sb., o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny, ve spojení s rozhodnutím Prezidenta České republiky ze 1. 7. 2009 o vyhlášení voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, bylo totiž stěžovateli zaručeno, že ve dnech 9. a 10. 10. 2009 bude moci volit i být volen do Poslanecké sněmovny. Současně - dle stěžovatele - narušil Ústavní soud napadeným rozhodnutím jeho práva podle čl. 22 Listiny, kde je definována svobodná soutěž politických sil, tj. politických stran a hnutí v demokratické společnosti, jíž se stěžovatel účastní jako kandidát (člen) politické strany.
Stěžovatel konečně prohlásil, že Ústavní soud by měl najít sebereflexi a své vlastní, tj. napadené rozhodnutí zrušit; čl. 87 Ústavy totiž nevylučuje, aby Ústavní soud posoudil, zda jeho vlastním rozhodnutím nedošlo k porušení ústavních práv a svobod.
II.
Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda podaný návrh (ústavní stížnost) splňuje všechny formální náležitosti a předpoklady jeho meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“).
Ústavní stížnost stěžovatele je dle svého obsahu opravným prostředkem, kterým je napadáno konkrétní rozhodnutí Ústavního soudu. Řízení před Ústavním soudem však vychází z koncepce koncentrovaného a specializovaného ústavního soudnictví, jež probíhá – logicky, jakož i podle své institucionální struktury – v režimu jednoinstančním; proti rozhodnutí Ústavního soudu tak již zásadně (srov. á contr. §119 a násl. zákona o Ústavním soudu) není přípustný opravný prostředek. Řečeno poněkud jinak, Ústavní soud má Ústavou a zákonem o Ústavním soudu přesně vymezené pravomoci a působnost, které nemůže překračovat. Mezi jeho oprávnění nepatří rozhodovat o opravných prostředcích obecně, tím méně o opravných prostředcích směřujících k přezkumu svých vlastních rozhodnutí; proti nim dle ustanovení §43 odst. 3 a ustanovení §54 odst. 2 zákona o Ústavním soudu odvolání výslovně přípustné není. Ústavní soud je vázán ústavněprávními limity danými čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny, tedy může vykonávat státní moc pouze v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Ostatně, samo napadené usnesení obsahovalo v souladu s uvedenými ustanoveními poučení, že proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
Dokonce, samotný stěžovatel je (patrně) názoru, že zákon o Ústavním soudu neumožňuje jeho ústavní stížnosti (proti usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2009 sp. zn. Pl. ÚS 24/09) vyhovět [srov. doplnění ústavní stížnosti o návrh na vyhrazení si rozhodnutí plénem Ústavního soudu s datem 8. 9. 2009, kde se odkazuje na „…znění ust. §43 odst. 3) Zákona o Ústavním soudu a 54 odst. 2) Zákona o Ústavním soudu, které zapovídají účastníkům možnost odvolání proti usnesení o odmítnutí návrhu (v dané věci stížnosti), resp. proti nálezu…“]. Přesto však ústavní stížnost podal, čímž se (důsledně vzato) domáhá toho, aby sám Ústavní soud porušil – jako orgán ochrany ústavnosti - ústavněprávní limity, jež mu jsou dány čl. 87 Ústavy (čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny).
Za tohoto stavu Ústavní soud ústavní stížnost proti usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2009, sp. zn. Pl. ÚS 24/09 podle ustanovení §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu odmítl, neboť se jedná o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný a který není ani přípustný [§43 odst. 1 písm. e) cit. zákona]. Ostatně, v judikatuře Ústavního soudu již existují usnesení, jimiž byla obdobná ústavní stížnosti (tj. proti rozhodnutí Ústavního soudu) dle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnuta jako nepřípustná (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 1536/07, III. ÚS 246/07, IV. ÚS 55/07, II. ÚS 837/06, I. ÚS 580/06, všechna usnesení dostupná kupř. na http://nalus.usoud.cz/).
Se zřetelem k tomu je zřejmé, že nelze vyhovět ani návrhu stěžovatele na odložení vykonatelnosti napadeného usnesení Ústavního soudu; z akcesority návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodnutí orgánu veřejné moci vyplývá, že jej stíhá osud odmítnuté ústavní stížnosti.
Pokud stěžovatel vznesl v průběhu řízení o ústavní stížnosti návrh na vyhrazení si rozhodnutí o této ústavní stížnosti plénem Ústavního soudu [dle §11 odst. 2 písm. k) zákona o Ústavním soudu], je třeba uvést, že (procesním) právem uvedený návrh podat nedisponuje. Zákon o Ústavním soudu mu takové právo nepřiznává (ostatně ani stěžovatel netvrdí opak). Jde tedy o právně nezávazný podnět, tj. bez právních účinků. Případné rozhodnutí o atrakci působnosti senátu plénem [dle §11 odst. 2 písm. k) zákona o Ústavním soudu] se přijímá bez návrhu. V dané stěžovatelově věci však plénum Ústavního soudu rozhodnutí o atrakci (plénem) nevydalo, takže zákonným soudcem je soudce zpravodaj (srov. ustanovení §43 odst. 1 písm. d/, e/ zákona o Ústavním soudu).
Jako obiter dictum lze dodat, že i kdyby neexistovala shora uvedená právní překážka věcného přezkumu ústavní stížnosti stěžovatele, nemohlo by mu být vyhověno; to proto, že Ústavní soud rozhodl nálezem ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. Pl. ÚS 27/09, ve výroku I. tak, že „Ústavní zákon č. 195/2009 Sb., o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny, se zrušuje dnem 10. září 2009.“, a ve výroku II. tak, že „Rozhodnutí prezidenta republiky č. 207/2009 Sb., o vyhlášení voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, kontrasignované předsedou vlády, pozbývá platnosti současně s ústavním zákonem č. 195/2009 Sb., o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny.“ Tím (stěžovatelem napadené) usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2009, sp. zn. Pl. ÚS 24/09, co do svých účinků zaniklo (je fakticky konzumováno).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. září 2009
Vojen Güttler
soudce zpravodaj