ECLI:CZ:US:2011:1.US.2378.11.1
sp. zn. I. ÚS 2378/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. M. N., zastoupeného JUDr. D. N., advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 8. 2011, č. j. 15 Co 468/2008-99, za účasti Krajského soudu v Brně jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení shora označeného usnesení obecného soudu. Usnesením Krajského soudu v Brně bylo rozhodnuto tak, že vedlejší účastenství stěžovatele na straně žalované R. N., v řízení mezi Ing. P. S., a uvedenou žalovanou se nepřipouští. Stěžovatel tvrdí, že postupem obecného soudu byla porušena ústavně zakotvená práva a pravidla, zejména zákaz diskriminace, garantovaný čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, právo na ochranu vlastnictví, garantované čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a dále právo na spravedlivý proces, garantované čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatel v ústavní stížnosti popsal dosavadní průběh řízení.
Stěžovatel uvádí, že napadeným usnesením Krajského soudu v Brně bylo rozhodnuto tak, že se jeho vedlejší účastenství na straně žalované nepřipouští, a to z důvodů, že jeho právní zájem na výsledku sporu nebyl prokázán, protože dovozovaný hospodářský zájem na vítězství žalovaného ve sporu není zájmem právním. Stejný názor zastává krajský soud i v případě nezpochybnitelného zájmu stěžovatele na ochranu cti a dobrého jména svého a své rodiny, které by případným vyhověním žalobě mohly být ohroženy. Ani tento zájem stěžovatele není údajně zájmem právním.
Dle stěžovatele platí, že vedlejší účastník poskytuje pomoc účastníkům civilního řízení, na jejichž procesní straně vystupuje. Podmínkou vstupu do řízení je pak právní zájem vedlejšího účastníka na výsledku řízení, který musí prokázat. Právní zájem je dle stěžovatele dán tehdy, jestliže rozhodnutím ve věci bude dotčeno jeho právní postavení.
Krajský soud v Brně se dle stěžovatele v dané věci zcela účelově a opakovaně snaží ignorovat skutečnost, že spor dcery stěžovatele žalované R. N., vůči níž je Ing. Petrem Sedláčkem, správcem konkurzní podstaty úpadce BOS, a. s., IČ 60746190, vymáhána finanční částka, je součástí dalších řízení, které jsou vedeny proti ostatním členům rodiny stěžovatele, a to zejména vůči jeho manželce JUDr. D. N. Stěžovatel uvádí, že předmětná částka je po rodinných příslušnících stěžovatele vymáhána dvakrát a v konečném výsledku rodině stěžovatele hrozí při součtu všech žalovaných částek ekonomická újma nejméně v částce 4 831 269,- Kč s příslušenstvím. Pro rodinu stěžovatele je tato částka, pokud by byla soudy žalobci přiznána, likvidační. Z uvedeného tak má vyplývat, že ekonomické postavení stěžovatele je vážně ohroženo, a proto má zcela mimořádný právní zájem na výsledku projednávaného soudního sporu, který nejenže navazuje, ale je součástí dalších sporů vedených proti rodině stěžovatele. Z tohoto je pak dle stěžovatele zřejmé, že případná platba žalovaných částek by postihla nejen žalovanou, ale i jejího otce, tedy stěžovatele. Stěžovatel uvádí, že je zcela nepřijatelné jak po stránce právní, tak morální, aby obecné soudy odepřely stěžovateli právo na spravedlivý proces tím, že mu odepřely možnost ve sporu podporovat svou dceru formou vedlejšího účastenství.
Dle stěžovatele je zcela v souladu s dikcí a smyslem ustanovení §93 občanského soudního řádu, že stěžovatel hodlá pomoci žalované v předmětném sporu, neboť výsledek tohoto sporu bezprostředně ohrožuje oprávněné zájmy a majetek stěžovatele. Dále v uvedené věci nejde jenom o ekonomický zájem stěžovatele na výsledku sporu, ale i o otázku jeho cti a dobrého jména, neboť pokud by soud rozhodl o tom, že žalovaná se bezdůvodně obohatila, pak takové rozhodnutí bude "vrhat naprosto nepříznivé světlo na manželku vedlejšího účastníka JUDr. D. N., a tím i samozřejmě na stěžovatele jako soudce Krajského soudu v Brně."
Předmětná věc postihující rodinu stěžovatele, jak stěžovatel uvádí, započala z důvodu, že manželka stěžovatele JUDr. D. N. se obrátila na Ministerstvo spravedlnosti poté, co zjistila, že v konkurzním řízení, kde byla ustanovena správcem konkurzní podstaty, je snaha jednoho člena věřitelského výboru za podpory konkurzního soudu zpeněžit majetek úpadce hluboko pod jeho tržní hodnotou a vyvést tak skutečný zisk z jeho zpeněžení mimo konkurz, což se následně také stalo a ušlý zisk vyvedený mimo konkurz činí cca 18 milionů Kč. Manželka stěžovatele se, dle jeho tvrzení, domnívala, že taková činnost je v rozporu se zájmy konkurzních věřitelů a samotného smyslu konkurzního řízení a že nemůže zůstat bez řádného prošetření a postihu. Později byla z funkce správce konkurzní podstaty odvolána, i když konkurzní soud musel konstatovat, že svým postupem žádnou škodu konkurzní podstatě nezpůsobila. Následně, po ustanovení nového správce, mělo dle stěžovatele zpeněžení majetku úpadce proběhnout tak, jak je uvedeno výše, což dle něj znamená, že hlavní zisk z prodeje nemovitostí úpadce šel ve prospěch třetí osoby a nikoliv na uspokojení pohledávek konkurzních věřitelů v předmětném konkurzním řízení. Vzhledem k tomu, že JUDr. D. N. se do rozhodnutí o odvolání z funkce správce konkurzní podstaty odvolala a požadovala prošetření celého případu, nový správce konkurzní podstaty a dozorující konkurzní soudkyně dle stěžovatele reagovali tak, že vůči jmenované a celé její rodině byly podány žaloby a podněty k prošetření (na Českou advokátní komoru, vedení Krajského soudu v Brně a Policii ČR). Ze strany nového správce konkurzní podstaty došlo k medializaci těchto soudních řízení a tím ke značnému poškození dobrého jména celé rodiny stěžovatele. Všechny podněty byly jako nedůvodné vůči rodině stěžovatele zamítnuty, mimo těch, které mají přímou spojitost s Krajským soudem v Brně. Současný správce konkurzní podstaty úpadce Ing. Petr Sedláček dle stěžovatele navenek koná v mezích svého práva, avšak prostřednictvím těchto kauz je zejména sledováno poškození JUDr. D. N. a celé její rodiny, včetně stěžovatele. Dle stěžovatele se tak prokazatelně jedná o závadný výkon práva, kdy podání žalob bylo učiněno nikoliv za účelem dosažení výsledků, k jejichž docílení byla jednajícímu propůjčena ochrana, nýbrž aby bylo dosaženo výsledků jiných, které jsou jinak považovány za nevítaný vedlejší následek tohoto jednání. Takový výkon práva, i když je se zákonem formálně v souladu, je dle stěžovatele výkonem práva jen zdánlivým. Účelem zde není vykonat právo, ale poškodit jiného, neboť jednající v rozporu s ustálenými dobrými mravy je přímo veden úmyslem způsobit jinému účastníku újmu, zatímco dosažení vlastního smyslu a účelu sledovaného právní normou pro něj zůstává vedlejší a je z hlediska jednajícího mnohem méně významné. Stěžovatel je tak přesvědčen o tom, že jeho právní zájem jako vedlejšího účastníka na výsledku daného sporu je zcela prokazatelný a je stejný nebo spíše větší než zájem samotné žalované, a to právě v návaznosti na ostatní související soudní spory vedené proti ostatním členům rodiny stěžovatele.
S ohledem na uvedené skutečnosti stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadené usnesení zrušil.
Relevantní znění příslušných ustanovení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a Listiny základních práv a svobod, jejichž porušení stěžovatel namítá, je následující:
Čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod:
Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.
Čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod:
Užívání práv a svobod přiznaných touto Úmluvou musí být zajištěno bez diskriminace založené na jakémkoli důvodu, jako je pohlaví, rasa, barva pleti, jazyk, náboženství, politické nebo jiné smýšlení, národnostní nebo sociální původ, příslušnost k národnostní menšině, majetek, rod nebo jiné postavení.
Čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod:
Každá fyzická nebo právnická osoba má právo pokojně užívat svůj majetek. Nikdo nemůže být zbaven svého majetku s výjimkou veřejného zájmu a za podmínek, které stanoví zákon a obecné zásady mezinárodního práva.
Předchozí ustanovení nebrání právu států přijímat zákony, které považují za nezbytné, aby upravily užívání majetku v souladu s obecným zájmem a zajistily placení daní a jiných poplatků nebo pokut.
Čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod:
Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.
Čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod:
Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.
Čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod:
Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.
II.
Z předloženého usnesení obecného soudu a ústavní stížnosti bylo zjištěno, že rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 20. 5. 2008, č. j. 8 C 29/2008-51, byla zamítnuta žaloba Ing. Petra Sedláčka, jíž se po žalované R. N. domáhal zaplacení částky 39 000,- Kč s příslušenstvím. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání.
Stěžovatel podáním ze dne 30. 9. 2008, které učinil u Krajského soudu v Brně jako soudu odvolacího, oznámil, že vstupuje do řízení jako vedlejší účastník na straně žalované. Svůj postup do řízení zdůvodnil tím, že podle důvodů žaloby jeho manželka JUDr. D. N. jako správkyně konkursní podstaty úpadce BOS, a. s., údajně nepostupovala s odbornou péčí a zapříčinila, že žalovaná, která je dcerou stěžovatele, získala na úkor konkursní podstaty majetkový prospěch. V případě úspěchu žalobce by dle stěžovatele hrozil celé rodině finanční dopad, neboť stěžovatel by se musel na úhradě vymáhané částky podílet, a to z důvodu trvající finanční závislosti dcery. Žalobce navrhl, aby soud nepřipustil vstup vedlejšího účastníka do řízení.
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 1. 8. 2011, č. j. 15 Co 468/2008-99, bylo rozhodnuto tak, že vedlejší účastenství stěžovatele se nepřipouští. Krajský soud v Brně v odůvodnění uvádí, že dle ustanovení §93 odst. 1 občanského soudního řádu se řízení jako vedlejší účastník na straně žalobce nebo žalovaného může účastnit ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku. Právní zájem vedlejšího účastníka na výsledku řízení je dle Krajského soudu v Brně dán tehdy, jestliže neúspěch jím podporovaného hlavního účastníka ve sporu by měl nepříznivý dopad do jeho právní sféry. Tak tomu má být např. tehdy, pokud by v případě neúspěchu hlavního účastníka vznikl regresní závazek účastníka vedlejšího. V souzené věci však dle Krajského soudu v Brně meritorní rozhodnutí nemůže nijak ovlivnit právní postavení stěžovatele. Ze skutečnosti, že žalovaná je jeho dcerou a vzhledem k jejímu současnému studiu by se na splacení vymáhané částky musel stěžovatel podílet, dle Krajského soudu v Brně vyplývá nejvýše zájem hospodářský. Právní zájem na výsledku nelze dle Krajského soudu v Brně shledat ani ve stěžovatelem uváděném zájmu na ochraně jeho cti a dobrého jména, resp. cti a dobrého jména celé rodiny. Takový výklad by mohl, jak je v odůvodnění uvedeno, vést k absurdním závěrům, kdy do soudního řízení budou vstupovat celé rodiny, protože ze subjektivního hlediska budou moci soudní výrok vztahovat ke své osobě. Tento závěr je pak ještě více zřejmý v řízeních, jejichž předmětem jsou práva a povinnosti majetkové povahy. Krajský soud v Brně v neposlední řadě uvádí, že citový a morální zájem vedlejšího účastníka nelze zaměňovat se zájmem právním.
III.
Po seznámení s obsahem ústavní stížnosti a napadeným usnesením obecného soudu Ústavní soud konstatuje, že návrh stěžovatele na zrušení napadeného usnesení je zjevně neopodstatněný. Opodstatněností ústavní stížnosti je v řízení před Ústavním soudem třeba rozumět podmínku, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda stěžovatele.
Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje, že není vrcholem soustavy obecných soudů a zásadně není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti. Zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody.
Právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod by bylo porušeno, pokud by komukoliv byla upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný. K takové situaci v posuzované věci nedošlo.
Ústavní soud se k otázce zkoumání právního zájmu na výsledku řízení již dříve zabýval. V nálezu ve věci sp. zn. I. ÚS 2036/08 uvádí: "Ústavní soud připomněl, že pojem "právní zájem na výsledku řízení" není v občanském soudním řádu blíže specifikován, neboť zákonodárce ponechává na úvaze soudu v každém konkrétním případě, jak jej vyloží a aplikuje. Hlavním účelem vedlejšího účastenství je pomoc ve sporu jednomu z účastníků řízení a jeho smyslem je tedy posílit v konkrétním řízení postavení toho účastníka, na jehož straně vedlejší účastník vystupuje, samozřejmě za předpokladu, že vedlejší účastník má právní zájem na výsledku sporu. Zkoumání právního zájmu na výsledku sporu má za účel vyloučit z vedlejšího účastenství subjekty, u kterých je neexistence právního zájmu na věci evidentní a nezatěžovat tak zbytečně občanské soudní řízení sporné." Krajský soud v Brně v napadeném usnesení přesně rozvádí, z jakého důvodu dospěl k závěru o nepřipuštění vedlejšího účastenství stěžovatele v předmětném řízení. Správně uvádí, že stěžovatel neprokázal právní zájem na výsledku sporu, resp. prokazuje zájem nejvýše hospodářský, event. citový a morální. Stejné uvádí rovněž Ústavní soud. Stěžovatel ani v řízení před obecným soudem ani v řízení o ústavní stížnosti neprokázal právní zájem na výsledku sporu. Ten je dán tehdy, je-li výsledkem sporného řízení zasaženo do právního postavení vedlejšího účastníka, kdy dochází zejména ke změně v tomto právním postavení. Skutečnost, že stěžovatel se bude podílet na úhradě vymáhané částky, nebude-li jeho dcera jako žalovaná v soudním řízení úspěšná, nelze v žádném případě považovat za změnu v jeho právním postavení, protože soudní rozhodnutí mu nezakládá, nemění ani neruší žádná práva či povinnosti.
Z napadeného usnesení rovněž není zřejmé, že by obecné soudy účelově a opakovaně ignorovaly skutečnost, že spor dcery stěžovatele je součástí dalších řízení, které jsou vedeny proti ostatním členům rodiny stěžovatele, a to zejména vůči jeho manželce JUDr. D. N., kdy stěžovatel uvádí, že předmětná částka je po jeho rodinných příslušnících vymáhána dvakrát a v konečném výsledku jeho rodině hrozí při součtu všech žalovaných částek ekonomická újma nejméně v částce 4 831 269,- Kč s příslušenstvím. Ústavní soud konstatuje, že tato skutečnost s rozhodováním o připuštění nebo nepřipuštění vedlejšího účastenství stěžovatele přímo nesouvisí, neboť se bezprostředně nevztahuje k předmětu sporu v souzené věci, resp. je spojena s výše uvedenými hospodářskými, citovými a morálními zájmy, které nelze s právním zájmem na výsledku sporu zaměňovat.
Z těchto důvodů lze rovněž konstatovat, že nedošlo ani k zásahu do práv garantovaných čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, ani do práv garantovaných čl. 3 odst. 1 Listiny a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Jestliže tedy obecný soud nepřisvědčil tvrzením stěžovatele, zmíněné otázky posoudil odlišně od stěžovatelova přesvědčení a svá právní posouzení přiměřeným a dostatečným způsobem odůvodnil, jde o právní závěry ústavně nezávislého soudu, do jehož rozhodovací činnosti je ingerence Ústavního soudu nepřípustná.
Ústavní soud dále připomíná, že zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, rozeznává v §43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v rámci racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení meritorního a kontradiktorního.
Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, byla jeho ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. září 2011
Ivana Janů, v.r.
předsedkyně senátu