ECLI:CZ:US:2001:1.US.24.01
sp. zn. I. ÚS 24/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne senátem ve složení předseda JUDr. Vladimír Paul a soudci JUDr. Vojen Güttler a JUDr. Vladimír Klokočka ve věci ústavní stížnosti M. C., zastoupené advokátem JUDr. I. P., kterou se domáhá (1.) vyslovení zákazu Městskému soudu v Praze pokračovat v průtazích v řízení o vkladu vlastnického práva dle dohody o vydání věci ze dne 19. 2. 1992, (2.) vyslovení příkazu Městskému soudu v Praze neprodleně postoupit Obvodnímu soudu pro Prahu 1 notářský spis zn. 1 REH 188/92, (3.) vyslovení zákazu Obvodnímu soudu pro Prahu 1 pokračovat v průtazích v řízení o vkladu vlastnického práva dle dohody o vydání věci ze dne 19. 2. 1992, (4.) vyslovení příkazu Obvodnímu soudu pro Prahu 1 neprodleně opatřit notářský spis zn. 1 REH 188/92 a předložit jej Katastrálnímu úřadu Praha - město k dokončení řízení, (5.) vyslovení zákazu Katastrálnímu úřadu Praha - město pokračovat v průtazích v řízení o vkladu vlastnického práva dle dohody o vydání věci ze dne 19. 2. 1992 a přikázat mu v této věci neprodleně rozhodnout, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že je obžalovanou v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 T 45/93. Tvrdí, že soud porušuje její základní práva zakotvená v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Součástí předmětného trestního spisu je údajně originál notářského spisu zn. 1 REH 188/92 ve věci registrace dohody o vydání věci, kterou stěžovatelka uzavřela dne 19. 2. 1992 se s.p. S. Stěžovatelka namítá, že v této trestní věci dochází k průtahům a že proto nelze očekávat, že by notářský spis byl v brzké době vrácen Obvodnímu soudu pro Prahu 1.
Obvodní soud pro Prahu 1 prý byl podle ustanovení §15 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. povinen předložit notářské spisy Katastrálnímu úřadu Praha - město k dokončení řízení, což však neučinil a přes výslovné žádosti stěžovatelky odmítl učinit příslušné kroky, aby předmětný notářský spis získal z trestního spisu městského soudu. Až dne 4. 11. 1999 místopředseda obvodního soudu Mgr. J. předmětný spis vyžádal, avšak městský soud mu zaslal toliko fotokopii spisu s údajem, že pokud by fotokopie nestačila, je možno zapůjčit originál spisu. Přesto prý Mgr. J. stěžovatelce sdělil, že originál notářského spisu nelze trvale od trestního spisu odpojit.
Katastrální úřad Praha - město za podnětu stěžovatelky zahájil dne 16. 9. 1999 řízení o vklad vlastnického práva podle zmíněné dohody. Rozhodnutím ze dne 25. 2. 2000 však došlo k přerušení řízení, jelikož katastrální úřad vyžadoval některé doklady, jež jsou součástí notářského spisu. Právní zástupce stěžovatelky zaslal dne 30. 3. 2000 katastrálnímu úřadu požadované dokumenty se žádostí, aby si úřad vyžádal notářský spis a aby v řízení bylo pokračováno. Od té doby však přes urgence stěžovatelky údajně ve věci nebylo "nic dalšího vykonáno".
Stěžovatelka závěrem tvrdí, že u všech zmíněných orgánů státní moci dochází k neodůvodněným průtahům v řízení, čímž jsou porušována její práva, zakotvená v čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Proto navrhla, aby bylo vydáno rozhodnutí, jak je uvedeno v záhlaví tohoto usnesení.
Ústavní soud dospěl k následujícím závěrům.
Ústavní stížnost brojí proti tvrzeným průtahům v řízení, a to u Městského soudu v Praze, u Obvodního soudu pro Prahu 1 a u Katastrálního úřadu Praha - město. Jedná se tedy o ústavní stížnost proti tzv. jinému zásahu orgánu veřejné moci ve smyslu ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Problematikou průtahů v řízení před orgány veřejné moci (zejména před obecnými soudy) se Ústavní soud zabýval již v celé řadě svých judikátů. Při posuzování přiměřenosti doby řízení v konkrétní věci přitom Ústavní soud - ve shodě s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva - vychází ze tří kritérií: (1.) složitosti řešené záležitosti, (2.) způsobu chování stěžovatele a (3.) způsobu jednání orgánů veřejné moci s ohledem na konkrétní okolnosti.
V souzené věci se Ústavní soud z důvodu přehlednosti musel samostatně (z hlediska výše uvedených kritérií) zabývat tvrzenými průtahy u jednotlivých orgánů veřejné moci.
Stěžovatelka v první řadě namítá, že k průtahům v řízení dochází u Městského soudu v Praze. Navrhuje vůči tomuto soudu, aby Ústavní soud vyslovil zákaz pokračovat v průtazích v řízení o vkladu vlastnického práva a aby vyslovil příkaz neprodleně postoupit příslušný notářský spis Obvodnímu soudu pro Prahu 1. K tomu Ústavní soud uvádí, že u Městského soudu v Praze není vedeno řízení o vkladu vlastnického práva a nemůže tedy již z povahy věci docházet ani k tvrzeným průtahům. Před městským soudem je totiž pod sp. zn. 10 T 45/93 vedeno trestní řízení proti stěžovatelce a ústavní stížnost brojící proti postupu městského soudu v této trestní věci již Ústavní soud (dříve usnesením ze dne 23. 4. 2001, sp. zn. IV. ÚS 88/2000), odmítl jako zjevně neopodstatněnou. Na toto usnesení Ústavní soud odkazuje.
K otázce postoupení předmětného notářského spisu Ústavní soud konstatuje, že Obvodní soud pro Prahu 1 požádal přípisem ze dne 4. 11. 1999 Městský soud v Praze o zapůjčení notářského spisu; na tuto žádost městský soud odpověděl již přípisem ze dne 18. 11. 1999, v jehož příloze zaslal fotokopii tohoto spisu s tím, že "originál spisu je zažurnalizován v policejním vyšetřovacím spise - sv. 3. - a zdejšímu soudu má sloužit jako důkazní materiál". V případě, že by obvodnímu soudu fotokopie spisu nestačila, byl městský soud ochoten zapůjčit originál spisu, avšak uvedl (č.l. 31 spisu Spr 3161/99), že je nutno jej vrátit a zařadit zpět do vyšetřovacího spisu. O této korespondenci obvodní soud přípisem ze dne 24. 11. 1999 stěžovatelku informoval (č.l. 32, tamtéž).
Je tedy zřejmé, že v postupu Městského soudu v Praze nelze spatřovat průtahy v řízení. Tento soud byl ochoten předmětný notářský spis zapůjčit, zaslal prvostupňovému soudu jeho fotokopii a skutečnost, že tento spis nadále potřebuje pro účely trestního řízení, je s povahou tohoto řízení plně v souladu. Tato část ústavní stížnosti je proto zjevně neopodstatněná.
Stěžovatelka dále brojí proti tvrzeným průtahům v řízení u Obvodního soudu pro Prahu 1. Navrhuje - vůči tomuto soudu - aby Ústavní soud vyslovil zákaz pokračovat v průtazích v řízení o vkladu vlastnického práva a aby vyslovil příkaz neprodleně opatřit předmětný notářský spis a předložit jej Katastrálnímu úřadu Praha - město. Rovněž v tomto případě Ústavní soud konstatuje, že u Obvodního soudu pro Prahu 1 není vedeno řízení o vkladu vlastnického práva a nemůže tedy již z povahy věci docházet k tvrzeným průtahům v tomto řízení. Jestliže stěžovatelka spatřuje pochybení obvodního soudu v tom, že neopatřil předmětný notářský spis a nepředal jej katastrálnímu úřadu, nezbývá Ústavnímu soudu než odkázat na obsah spisu zn. Spr 3161/99, z něhož je zřejmé, že Obvodní soud pro Prahu 1 se stěžovatelkou korespondoval, že ji náležitě informoval o tom, kde se předmětný notářský spis nachází (č.l. 6) a že stěžovatelce byla poskytnuta k dispozici fotokopie tohoto spisu (č.l. 11 a násl., č.l. 32) s tím, že originál spisu nelze prozatím "trvale odpojit od trestního spisu 10 T 45/93 s ohledem na neukončené trestní řízení".
Rovněž tuto část ústavní stížnosti pokládá Ústavní soud za zjevně neopodstatněnou.
Stěžovatelka konečně žádá Ústavní soud o vyslovení zákazu Katastrálnímu úřadu Praha - město pokračovat v průtazích v řízení o vkladu blíže specifikovaného vlastnického práva. V tomto směru Ústavní soud z vyžádaného správního spisu katastrálního úřadu zn. V6-32518/99/Te zjistil, že řízení o návrhu na vklad vlastnického práva stěžovatelky bylo zahájeno dnem 16. 9. 1999. Rozhodnutím ze dne 25. 2. 2000, sp. zn. V6-32518/99/Te, Katastrální úřad Praha - město toto řízení přerušil (č.l. 5) s důvodněním, že je třeba návrh doplnit o listinné důkazy, z nichž některé byly součástí předmětného notářského spisu. Proto katastrální úřad přípisem ze dne 10. 4. 2000 požádal Městský soud v Praze o zapůjčení celého trestního spisu zn. 10 T 45/93, neboť jeho součástí byl i zmiňovaný notářský spis (č.l. 12). Městský soud v Praze na tento přípis odpověděl dopisem ze dne 27. 11. 2000 (č.l. 13), v němž katastrálnímu úřadu sdělil, že je nutno prokázat oprávnění nahlížet do trestního spisu. Rozhodnutím ze dne 15. 2. 2001, č.j. V6-32518/99/Te-17, Katastrální úřad Praha - město řízení o návrhu na vklad práva k nemovitosti zastavil, neboť prý stěžovatelka neprokázala oprávnění k předmětu právního úkonu. Toto rozhodnutí však Zeměměřičský a katastrální inspektorát v Praze (dále jen "ZKI") dne 16. 5. 2001, sp. zn. O-21/226/2001/Pav, zrušil a věc vrátil Katastrálnímu úřadu Praha - město k novému projednání a rozhodnutí. V tomto kasačním rozhodnutí ZKI - mimo jiné - uložil katastrálnímu úřadu povinnost vyžádat originály nebo ověřené kopie některých listinných podkladů (např. trhové smlouvy ze 4. 1. 1939) a zjistit, kde se předmětné listinné podklady nacházejí, zda jsou obsahem trestního spisu zn. 10 T 45/93 a zda jsou předmětem tohoto trestního řízení za účelem zjištění jejich pravosti. Pokud jsou předmětem trestního řízení, je dán důvod pro přerušení řízení o povolení vkladu práva vlastnického; pokud v tomto trestním spisu nejsou založeny, nejsou předmětem trestního řízení (a nebudou v novém řízení stěžovatelkou nebo vydávajícím podnikem v určeném termínu doručeny katastrálnímu úřadu), je (teprve) možno řízení o povolení vkladu práva vlastnického zastavit.
Na základě popsaného skutkového stavu věci Ústavní soud dovozuje, že se katastrální úřad v předmětném řízení dopustil několika pochybení jak z hlediska postupu (např. požádal městský soud o zapůjčení celého trestního spisu a nikoliv pouze notářského spisu), tak i z hlediska délky správního řízení (viz shora uvedená kritéria). Ústavní soud, který rozhoduje o ústavní stížnosti ze dne 8. 1. 2001, však nemůže odhlédnout od vývoje v předmětném řízení před katastrálním úřadem, byť k němu došlo až po podání ústavní stížnosti. Jde zejména o vydání citovaného rozhodnutí katastrálního úřadu a kasačního rozhodnutí ZKI. Nelze totiž nevidět, že ústavní stížnost musí směřovat proti aktuálnímu a trvajícímu zásahu orgánu veřejné moci. Protože Ústavní soud ve své činnosti důsledně respektuje princip minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci a preferuje nápravu protiústavních pochybení uvnitř soustavy orgánů veřejné moci, dospěl k závěru, že i tato část ústavní stížnosti, směřující proti průtahům v řízení před katastrálním úřadem, je zjevně neopodstatněná. Je totiž zřejmé, že - se zřetelem na citované rozhodnutí ZKI - se katastrální úřad bude řídit jeho právním názorem, takže bude povinen pokračovat v předmětném řízení, vyžádat si potřebné listinné důkazy a poté rozhodnout v intencích rozhodnutí ZKI. Vyhovující nález Ústavního soudu by byl za takovéto procesní situace zjevně nadbytečný a odporoval by zmíněnému principu minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci.
Proto Ústavní soud ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. 6. 2001
JUDr. Vladimír Paul
předseda senátu