ECLI:CZ:US:2018:1.US.2639.18.1
sp. zn. I. ÚS 2639/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Lichovníka, soudců JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) a JUDr. Davida Uhlíře o ústavní stížnosti JUDr. Evy Slaběňákové, zastoupené JUDr. Ivanou Santariusovou, advokátkou se sídlem Ostrava, Stodolní 3/1293, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2018 č. j. 14 Co 204/2018-125, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka v ústavní stížnosti navrhla zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením Městský soud v Praze odmítl odvolání stěžovatelky proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 4. 2018, kterým byla stěžovatelka vyzvána k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 5 140 Kč. Městský soud v odůvodnění konstatoval, že výzva k zaplacení soudního poplatku není soudním rozhodnutím a odvolání proti ní není přípustné. Nemůže být předmětem autoremedury podle §12 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen "zákon o soudních poplatcích") a ani podle §210a o. s. ř. Postup soudu ve vztahu k výzvě a uložené povinnosti může být přezkoumáván teprve v rámci řízení o opravném prostředku proti usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Vzhledem k uvedenému městský soud odvolání stěžovatelky odmítl, neboť směřovalo proti rozhodnutí, proti němuž odvolání není přípustné.
Pokud jde o soudem prvního stupně vyměřený soudní poplatek, odvolací soud uvedl, že odvolání stěžovatelky proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 7. 2. 2018, č. j. 14 C 113/2017-113 bylo podáno dne 19. 3. 2018, tedy již za účinnosti zákona o soudních poplatcích ve znění novely provedené zákonem č. 296/2017 Sb. Podle čl. IV. zákona č. 296/2017 Sb. se na řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona použije zákon o soudních poplatcích ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Argumentem a contrario odvolací soud vyvodil, že na řízení zahájená po 30. 9. 2017, tj. po účinnosti zákona č. 296/2017 Sb., se soudní poplatky vyberou již podle novelizovaného znění zákona o soudních poplatcích. Podle §4 odst. 1 písm. b) zákona o soudních poplatcích v platném znění, jde-li o poplatek za řízení, poplatková povinnost vzniká podáním odvolání.
Odvolací soud uzavřel, že z §4 odst. 1 zákona o soudních poplatcích vyplývá, že pro účely poplatkové povinnosti jsou řízení před soudem prvního stupně a řízení odvolací samostatná řízení se samostatnou poplatkovou povinností. Na základě uvedeného není relevantní argument stěžovatelky, že na její případ se nevztahuje poplatková povinnost za odvolací řízení, když řízení před soudem prvního stupně bylo zahájeno 19. 5. 2017. Naopak, vzhledem k tomu, že odvolací řízení bylo zahájeno 19. 3. 2018, tj. za účinnosti již novelizovaného zákona, vztahuje se na dané odvolací řízení poplatková povinnost.
S tímto závěrem odvolacího soudu stěžovatelka nesouhlasí a opětovně vznáší svou námitku, že řízení bylo zahájeno podáním žaloby, a to před účinností zákona č. 296/2017 Sb. Podle stěžovatelky je proto v jejím případě nutné postupovat podle čl. VI. zákona č. 296/2017 Sb., podle něhož se na řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona použije zákon o soudních poplatcích ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, neboť řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím tvoří jeden celek. Stěžovatelka dále namítá, že napadené rozhodnutí je též v rozporu s příslušnou judikaturou Nejvyššího soudu i Ústavního soudu týkající se změny "pravidel hry".
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Stěžovatelka napadá rozhodnutí, jímž bylo odmítnuto odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, kterým byla vyzvána k zaplacení soudního poplatku. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolací soud v dané věci vycházel ze zákonné procesní úpravy a jeho závěru Ústavní soud nemá z hlediska ústavnosti co vytknout. Jde pouze o výklad a aplikaci podústavního práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Odvolací soud své závěry srozumitelně a logicky odůvodnil, když s odkazem na ustanovení §4 odst. 1 zákona o soudních poplatcích v platném znění objasnil, že na řízení zahájená po účinnosti zákona č. 296/2107 Sb., se soudní poplatky vyberou již podle novelizovaného znění zákona o soudních poplatcích. Pokud jde o odkaz stěžovatelky na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 4026/17, Ústavní soud konstatuje, že jeho závěry na danou věc nedopadají, neboť se týkají skutkově i právně odlišné věci.
Jak je zřejmé, Ústavní soud nezjistil, že by v dané věci došlo k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatelky. Právo na spravedlivý (řádný) proces není možno vykládat tak, že by garantovalo úspěch v řízení či zaručovalo právo na rozhodnutí odpovídající představám stěžovatelky. Okolnost, že stěžovatelka se závěry soudů nesouhlasí, nemůže sama o sobě důvodnost ústavní stížnosti založit.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. září 2018
JUDr. Tomáš Lichovník, v. r.
předseda senátu