ECLI:CZ:US:2018:1.US.2711.18.1
sp. zn. I. ÚS 2711/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti Václava Černého, zastoupeného JUDr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem v Praze, Sokolovská 22, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 55 Co 65/2018-285 ze dne 16. května 2018 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 č. j. 148 EXE 875/2016-206 ze dne 11. ledna 2018, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 7 jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 7 domáhal částečného zastavení exekuce. Obvodní soud návrh zamítl. Následně soud odmítl odvolání stěžovatele jako opožděné a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Toto rozhodnutí ve výroku o odmítnutí odvolání potvrdil Městský soud v Praze, neboť se ztotožnil s obvodním soudem v tom, že odvolání stěžovatele bylo opožděné. Městský soud však zrušil výrok rozhodnutí obvodního soudu o nákladech řízení pro jeho nadbytečnost.
2. Proti rozhodnutí městského i obvodního soudu stěžovatel brojil ústavní stížností, neboť se domníval, že jimi došlo k porušení jeho práva přístup k soudu. Toto porušení stěžovatel spatřoval v tom, že oba soudy počítaly lhůtu pro podání odvolání od doručení rozhodnutí fikcí. Stěžovateli však takto nemohlo být rozhodnutí doručeno, neboť doručení fikcí bylo na doručence vyznačeno jako vyloučené. Pokud byl údaj na doručence nesprávný, pak se jedná o vadu poučení ze strany soudu, která nemůže jít stěžovateli k tíži.
3. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a napadenými rozhodnutími; dospěl k závěru, že se jedná o návrh nepřípustný podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť stěžovatel dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
4. Podle §229 odst. 4 ve spojení s §254 odst. 2 větou druhou občanského soudního řádu a §52 odst. 1 exekučního řádu může účastník exekučního řízení napadnout žalobou pro zmatečnost mimo jiné i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání. V souzené věci ústavní stížnost směřuje především proti takovému výroku rozhodnutí odvolacího soudu (shodně usnesení sp. zn. III. ÚS 202/17 ze dne 6. 6. 2017), a to aniž by stěžovatel doložil, že vyčerpal žalobu pro zmatečnost, a rozhodnutí o takové žalobě také napadl. Vyčerpání žaloby pro zmatečnost je však před podáním ústavní stížnosti nezbytné [stanovisko pléna sp. zn. Pl.ÚS-st. 26/08 ze dne 16. 12. 2008 (ST 26/51 SbNU 839; 79/2009 Sb.)]
5. Ve zbylé části pak ústavní stížnost směřuje proti kasačnímu výroku městského soudu o nákladech řízení, o nichž bude teprve v dalším řízení rozhodováno. Nejde tedy o rozhodnutí konečné.
6. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. listopadu 2018
David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj