ECLI:CZ:US:2008:1.US.2835.07.1
sp. zn. I. ÚS 2835/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů o ústavní stížnosti JUDr. Z. Al., zast. JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem, sídlem Bolzanova 1, Praha 1, proti přípisu Vrchního soudu v Praze ze dne 15.8.2007, sp.zn. St 25/2007, spojenou s návrhem na postoupení věci Evropského soudnímu dvoru a s námitkou podjatosti proti předsedovi Ústavního soudu JUDr. Pavlu Rychetskému, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel v podané ústavní stížnosti nejprve konstatoval, že je věřitelem České strany sociálně demokratické, přičemž svoje nároky odvozuje z mandátní smlouvy uzavřené dne 2.5.1997. V rámci domáhání se svých práv podal stěžovatel dne 8.8.2007 veřejnou výzvu ministru spravedlnosti, aby prověřil postup soudců senátu 1 Ko Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") ve věci jeho usnesení ze dne 18.5.2007, č.j. 1 Ko 186/2007-3204, jímž bylo odmítnuto jeho odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 25.4.2001, č.j. 94 k 10/94-2496, zamítající jeho návrh na vyplacení odměny správce konkurzní podstaty úpadce Osan, o.p., v likvidaci, za zpeněžení majetku úpadce. Podáním u vrchního soudu z téhož dne (označeném jako "stížnost na postup senátu Vrchního soudu 1 Ko") se domáhal práva na spravedlivý proces projednáním věci nestranným a nezávislým soudem. Dne 4.9.2007 byl do advokátní kanceláře stěžovatele doručen přípis Vrchního soudu ze dne 15.8.2007, sp.zn. St 25/2007, v němž mu bylo sděleno, že předseda soudu není oprávněn jakkoli zasahovat do rozhodovací činnosti soudců (senátů), kteří jsou ve své rozhodovací činnosti zcela nezávislí a jsou vázáni pouze zákonem, proto se odmítl věcně zabývat korekcí jejich názorů. Ohledně namítaných průtahů bylo stěžovatelovo sdělení shledáno jako zcela nedůvodné s odvoláním na to, že spis byl vrchnímu soudu předložen Městským soudem dne 10.4.2007. Stěžovatel podává proti přípisu vrchního soudu ústavní stížnost a namítá, že pokud soudy obou stupňů rozhodovaly o jeho odvolání ze dne 2.5.2001 proti usnesení městského soudu ze dne 25.4.2001, č.j. 94 K 10/94-2496, po dobu delší šesti let, porušily jeho právo na projednání věci bez zbytečných průtahů (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, dále jen "Listina", a čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, správně má být "Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod", dále jen "Úmluva"). Interpretací obsahu práva na spravedlivý proces a porovnáním se skutkovými okolnostmi dospívá stěžovatel k závěru, že bylo povinností předsedy vrchního soudu přijmout opatření k odstranění dalších průtahů, jak v postupu senátu 1 Ko vrchního soudu, tak v postupu konkurzního soudu v konkursním řízení. Postup předsedy vrchního soudu považuje proto stěžovatel za jiný zásah orgánu veřejné moci. Na základě těchto tvrzení stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud ČR (správně má být "Ústavní soud") vydal nález tohoto znění: "Způsobem projednání stížnosti stěžovatele na postup senátu Vrchního soudu 1 Ko ze dne 6.á.2007 tak, jak je obsažen v přípisu Vrchního soudu v Praze sp.zn. St 25/2007 ze dne 15.8.2007 byla porušena ústavně zaručená občanská práva stěžovatele".
Ve druhé části návrhu stěžovatel uvedl, že svoji stížnost uplatňuje nejen jako advokát ČAK, ale i jako člen Slovenské advokátní komory. Jeho nároky ze smlouvy ze dne 2.5.1997 jsou proto pod ochranou komunitárního práva. S odkazem na čl. 234 Smlouvy o Evropském společenství žádá, aby soud věc projednal a rozhodl podle komunitárního práva, v souladu s judikaturou Evropského soudního dvora a pro případ, že ESD dosud neřešil otázku přímé aplikace mezinárodní smlouvy ve vztahu k porušení závazků členskou zemí EU z mezinárodních smluv, navrhuje, aby soud věc postoupil Evropskému soudnímu dvoru k rozhodnutí o předběžné otázce. Nechť ESP zaujme zásadní stanovisko, zda projednávání majetkoprávních nároků bývalého správce konkurzní podstaty po dobu delší šesti let je podle Trestněprávní úmluvy o korupci možno považovat za nepatřičnou výhodu pro dlužníka takovéhoto správce, který je vlivnou vládní, či opoziční stranou.
Současně s ústavní stížností podal stěžovatel námitku podjatosti proti předsedovi Ústavního soudu JUDr. Pavlu Rychetskému, a to pro případ, že by mu příslušelo provedení jakéhokoliv úkonu souvisícího s projednáním této stížnosti a její přípravou.
Z obsahu předložených listin Ústavní soud zjistil (pozn. přitom se nezabýval přiloženým nálezem Ústavního soudu ze dne 11.1.2000, sp.zn. III. ÚS 462/98, ani mandátní smlouvou uzavřenou dne 2.5.1997 mezi stěžovatelem a Českou stranou sociálně demokratickou, protože jde o listiny, které se posuzovanou věcí nesouvisí), že dne 6.8.2007 adresoval stěžovatel z Basileje ministru spravedlnosti veřejnou výzvu k prověření postupu soudců senátu 1 Ko Vrchního soudu v Praze a k učinění přiměřených kroků k zabránění korupčního jednání. V jejím počátku uvedl, že předkládá usnesení vrchního soudu č.j. 1 Ko 186/2007-3204, kterým až dne 18.5.2007 o jeho odvoláním datovaném již dne 2.5.2001 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25.4.2001, č.j. 94 K 10/94-2496, tak, že odvolání se odmítá. V další části popsal některé okolnosti z průběhu konkursního řízení na majetek úpadce OSAN, o.p., v němž vystupoval původně jako správce konkursní podstaty a uplatňoval nárok na odměnu, jakož i další skutečnosti, podle jeho názoru vztahující se k jeho osobě a k uplatňování jeho nároků. Na tomto základě vyzval ministra, aby u tří jmenovaných soudců vrchního soudu vyvodil kárnou odpovědnost, případně podal stížnost k Evropské komisi a aby prověřil, způsobem projednání jeho odvolání a vydáním usnesení neposkytli členové senátu jeho dlužníkovi (tj. České straně sociálně demokratické) úmyslně nepatřičnou výhodu. Tuto výzvu přiložil ke stížnosti na postup senátu adresovanou k rukám předsedy vrchního soudu JUDr. Vladimíra Stiboříka. Předseda vrchního soudu stěžovateli odpověděl napadeným přípisem St.25/2007, v němž sdělil, že po prošetření stížnosti mu podává vysvětlení. S odkazem na úpravu práv a povinností předsedy vrchního soudu v §125 zák. č. 6/2002 Sb. zdůraznil, že není oprávněn jakkoli zasahovat do rozhodovací činnosti soudců (senátů), proto se nemůže stížností požadující korekci právních názorů a závěrů členů senátu 1 Ko věcně zabývat. Připomenul, že ustanovení §169 zákona o soudech a soudcích mu ukládá povinnost řešit podání, jejichž obsahem je stížnost na průtahy v konkrétním řízení, proto se zabýval stěžovatelovou výhradou proti tomu, že o jeho odvolání proti usnesení městského soudu ze dne 25.4.2001 bylo rozhodnuto senátem vrchního soudu až dne 18.5.2007. Tuto námitku shledal jako zcela nedůvodnou, neboť předmětný spis byl soudem prvního stupně s odvoláním předložen vrchnímu soudu dne 10.4.2007.
Po seznámení s obsahem ústavní stížnosti a s přiloženými podklady dospěl soudce zpravodaj k závěru, že návrh stěžovatele je nepřípustný. Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem. Ústavní soud je při svém rozhodování podle čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR vázán pravidly řízení podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Podle §75 odst. 1 tohoto zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, což neplatí jen pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.
Za uvedené situace nemůže stěžovatel napadat vyřízení jeho stížnosti na postup senátu vrchního soudu, protože jeho stížnost neměla účinky podání, se kterými zákon č. 6/2002 Sb. kalkuluje (podle §164 odst. 1 jsou fyzické a právnické osoby oprávněny obracet se na orgány státní správy soudů se stížnostmi, jen jde-li o průtahy v řízení nebo o nevhodné chování soudních osob anebo narušování důstojnosti řízení před soudem). V tomto smyslu byla stěžovatelova stížnost na průtahy posouzena jako nedůvodná (s ohledem na dobu předložení odvolání vrchnímu soudu). Jeho představa o možnosti předsedy vrchního soudu přijmout opatření k odstranění dalších průtahů v postupu senát 1 Ko je zcela lichá, protože odvolací řízení bylo odmítnutím odvolání ukončeno (předseda vrchního soudu správně svoje postavení a z toho vyplývající nemožnost zásahů do rozhodovací činnost vysvětlil). Také kalkul o tom, že by předseda vrchního soudu mohl ovlivňovat postup konkurzního soudu, tj. postup městského soudu, je projevem naprosté ignorance pravidel pro funkční příslušnost soudů. Nad rámec tohoto konkrétního případu Ústavní soud stěžovateli doporučuje, aby při ochraně svých majetkových práv, jako osoba právně vzdělaná, důsledně využíval adekvátní právní konstrukce. Z vlastní rozhodovací činnosti je totiž Ústavnímu soudu známo, že stěžovatel napadl ústavní stížností usnesení vrchního soudu o odmítnutí jeho odvolání (tj. usnesení ze dne 18.5.2007, č.j. 1 Ko 186/2007-3204), tato ústavní stížnost byla odmítnuta jako nepřípustná (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 6.9.2007, sp.zn. III. ÚS 2162/07). V odůvodnění tohoto usnesení byl stěžovatel poučen o vhodných právních prostředcích, je jeho pochybením, že je nevyužil. Za této situace se nemůže domáhat přezkoumání důsledků pravomocných rozhodnutí jinými právními prostředky, pro tyto účely nepoužitelnými.
Vzhledem k uvedeným zjištěním soudce zpravodaj podle §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl, jako návrh nepřípustný. Neprojednatelnost předmětu řízení vymezeného návrhem na vyslovení, že způsobem projednání jeho stížnosti na postup senátu vrchního soudu 1 Ko tak, jak je obsažen v přípisu sp.zn. St 25/2007 byla porušena jeho občanská práva, se akcesoricky promítla i do odmítnutí dalších jeho návrhů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. ledna 2008
Ivana Janů , v.r.
soudce zpravodaj