ECLI:CZ:US:2011:1.US.3124.10.1
sp. zn. I. ÚS 3124/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., zastoupeného JUDr. Magdalenou Eliášovou, advokátkou se sídlem v Českých Budějovicích, Kněžskodvorská 2544/25, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 8. 2010 č. j. 8 Co 2021/2010-21, a o návrhu na zrušení §75b odst. 3 písm. f) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrh na zrušení §75b odst. 3 písm. f) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, se odmítají.
Odůvodnění:
Stěžovatel brojí ústavní stížností proti shora označenému usnesení krajského soudu, jemuž vytýká zásah do jeho práva na soudní a jinou právní ochranu. Námitky se týkají především posouzení splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků (jež by odůvodňovaly výjimku z povinnosti složit jistotu při podání návrhu na nařízení předběžného opatření) a otázky podjatosti. Stěžovatel rovněž navrhuje zrušení §75b odst. 3 písm. f) o. s. ř.
Z rozhodnutí obecných soudů Ústavní soud zjistil následující skutečnosti:
Stěžovatel se žalobou proti žalované advokátce domáhal omluvy (za nepříčetné a zlovolné vystupování jeho jménem a proti jeho vůli), náhrady škody (v dosud neurčené výši) a předběžného opatření, jež mělo spočívat v povinnosti žalované do jednoho týdne informovat stěžovatele o všech úkonech učiněných u Ústavního soudu v záležitosti rozhodnutí sp. zn. 8 Co 331/2010. Stěžovatel měl totiž za to, že žalovaná podala u Ústavního soudu hanopis stěžovatele, a nikoliv návrh na zahájení řízení.
Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 21. 7. 2010 č. j. 25 C 243/2010-7 návrh stěžovatele na nařízení předběžného opatření shora uvedeného obsahu odmítl. Důvodem odmítnutí bylo nesložení jistoty dle §75b o. s. ř. Soud u stěžovatele neshledal ani podmínky pro osvobození od soudního poplatku dle §138 o. s. ř., které by znamenaly výjimku z povinnosti složit jistotu dle §75b odst. 3 písm. f) o. s. ř.
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 26. 8. 2010 č. j. 8 Co 2021/2010-21 usnesení soudu I. stupně potvrdil. Odvolací soud shledal rozhodnutí soudu I. instance vyčerpávajícím a věcně správným a odkázal na ně; námitku podjatosti soudkyně prvoinstančního soudu neuznal za důvodnou.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"].
Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad jejich rozhodovací činností. K takovému dozoru či kontrole je Ústavní soud oprávněn pouze za situace, kdy obecné soudy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod jednotlivce. V souzené věci však Ústavní soud takový zásah neshledal.
Podle §75b odst. 1 o. s. ř. je k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, navrhovatel povinen složit nejpozději ve stejný den, kdy podal u soudu návrh na nařízení předběžného opatření, jistotu ve výši 10 000 Kč a v obchodních věcech ve výši 50 000 Kč. Neučiní-li tak, soud jeho návrh odmítne (§75b odst. 2 o. s. ř.). Výjimky z povinnosti složit jistotu se podávají z třetího odstavce téhož ustanovení; jednou z nich je rovněž osvědčení splnění podmínek osvobození od soudních poplatků. Ustanovení §138 o. s. ř. osvobození od soudních poplatků odůvodňuje nejen poměry účastníka, ale též tím, že nesmí jít "o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva".
Ústavní soud připomíná, že soud I. stupně svůj závěr o nesplnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků neopřel pouze o poměry stěžovatele, ale též o úvahu, že stěžovatelova žaloba je svévolným a zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva. S tímto závěrem se ztotožnil i odvolací soud, jenž prvoinstanční rozhodnutí shledal věcně správným, a nic protiústavního na něm neshledává ani Ústavní soud; k tomu viz též dále. Za této situace je nadbytečné zabývat se tím, zda majetkové poměry stěžovatele odůvodňují osvobození od soudních poplatků či nikoliv. I kdyby tomu tak bylo, stěžovatel by nesplňoval podmínky pro osvobození od soudních poplatků, neboť jeho žalobu nelze hodnotit jinak než jako svévolné a zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Lze tedy shrnout že stěžovatel v každém případě nesplňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků, a proto na něj ani nedopadá výjimka z povinnosti složit jistotu, upravená v §75b odst. 3 písm. f) o. s. ř.
Důvodné nejsou ani výtky vztahující se k posouzení otázky podjatosti. Odvolací soud se podjatostí soudkyně soudu I. stupně řádně zabýval a v odůvodnění vyložil, proč ji nepovažuje za podjatou. Na jeho závěru Ústavní soud nic protiústavního neshledává.
Ústavní soud považuje za důležité připomenout, že právo na spravedlivý proces je zaručeno každému. Každý jej tedy může využít a obrátit se na soud s žádostí o poskytnutí ochrany porušeným nebo ohroženým subjektivním právům, a má právo na to, aby řízení probíhalo podle určitých pravidel a zásad, jež ve svém souhrnu tvoří obsah spravedlivého procesu. Ani právo na spravedlivý proces však nelze zneužívat. Ústavnímu soudu je i z jeho rozhodovací činnosti známo, že stěžovatel svými zjevně nedůvodnými návrhy permanentně zatěžuje nejen Ústavní soud, ale i soudy obecné; jenom u zdejšího soudu bylo v obodbí od října 2007 do října 2010 vedeno 74 řízení, která skončila odmítnutím jeho návrhů. Vyvoláváním zbytečných sporů a podáváním žalob, které ani v nejmenším nemají oporu v hmotném právu, stěžovatel odvádí soudy od poskytování ochrany ve věcech, které si toho skutečně vyžadují. Takové chování v žádném případě nemůže tvořit součást práva na spravedlivý proces coby subjektivního veřejného práva.
Z těchto důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Návrh na zrušení §75b odst. 3 písm. f) o. s. ř. sdílí osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 17. 1. 2011
Ivana Janů v. r.
předsedkyně senátu