ECLI:CZ:US:2006:1.US.323.06
sp. zn. I. ÚS 323/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudkyně Ivany Janů, v řízení o ústavní stížnosti stěžovatele M. D., zastoupeného Mgr. René Gemmelem, advokátem, AK Kačmařík & Korta, K. Sliwky 126, Karviná-Fryštát, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 5 To 113/2006 ze dne 9. března 2006 a proti rozsudku Okresního soudu v Karviné sp. zn. 10 T 89/2005 ze dne 29. listopadu 2005, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Karviné jako účastníků řízení. takto:
Ústavní stížnost s e odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, jimiž byl zjednodušeně řečeno uznán vinným ze spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) trestního zákona, neboť řídil motorové nákladní vozidlo přesto, že mu byla rozhodnutím správního orgánu dříve uložena sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 16-ti měsíců, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho měsíce, jehož výkon byl podmíněně odložen na dobu jednoho roku, a k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu osmnácti měsíců. Stěžovatel svou vinu nepopíral, namítal však, že obecné soudy nesprávně vyhodnotily konkrétní stupeň společenské nebezpečnosti jeho jednání a rozhodly odsuzujícím rozsudkem, ač byly splněny předpoklady pro tzv. odklon, konkrétně pro podmíněné zastavení trestního stíhání, jak navrhoval. Tím podle stěžovatele porušily jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny.
Ústavní soud si vyžádal k posouzení stížnosti soudní spis Okresního soudu v Karviné 10 T 89/2005, načež dospěl k závěru, že stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud je nucen znovu zdůraznit, že není pravidelnou přezkumnou instancí v systému obecného soudnictví, není vrcholem jejich soustavy, jak vyplývá z čl. 81, čl. 90 a čl. 91 Ústavy. Pokud soudy postupují v souladu s hlavou pátou Listiny, Ústavní soud na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností (čl. 83 Ústavy). Ze stížnosti ani ze spisů přitom nevyplývá, že by stěžovatel byl zkrácen ve svých právech garantovaných pátou hlavou Listiny. Opětovně tedy Ústavní soud uvádí, že hodnotit obecnými soudy již zhodnocené důkazy, počítaje v to i hodnocení stupně společenské nebezpečnosti jednání stěžovatele, může jen za předpokladu existence zcela extrémního nesouladu mezi závěry obecného soudu a skutečnostmi, z nichž soud při hodnocení vycházel. Takovou závažnou diskrepanci v daném případě neshledal. Stěžovatel v podstatě opakuje argumentaci, kterou již uplatnil v řízení před odvolacím soudem. Se všemi námitkami stěžovatele se přitom oba zmiňované soudy přesvědčivě vypořádaly a svá rozhodnutí řádně odůvodnily. Ústavní soud poznamenává, že je na zvážení soudu, jak věc meritorně vyřeší, zda vzhledem ke konkrétním skutkovým okolnostem ve spojení s právní kvalifikací skutku přistoupí k podmíněnému zastavení trestného stíhání, ke schválení narovnání či zda dospěje k závěru, že účel trestního stíhání lépe naplní odsuzující rozsudek. Není úkolem Ústavního soudu, aby nalézací soud, který rozhoduje v souladu se zásadami bezprostřednosti a přímosti trestního řízení, v této úvaze nahrazoval.
Z těchto důvodů Ústavní soud stížnost dle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. července 2006
František Duchoň v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení :
Jitka Chmelová