ECLI:CZ:US:2011:1.US.3304.10.1
sp. zn. I. ÚS 3304/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. T. M., Ph.D., zastoupeného JUDr. et Mgr. Monikou Kocourkovou, advokátkou, AK se sídlem Senovážné náměstí 978/22, 110 00 Praha 1, proti postupu Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 42 Cm 90/99, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
V ústavní stížnosti doručené Ústavnímu soudu dne 15. 3. 2010 stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud přijal nález tohoto znění: "Postupem Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 42 Cm 90/99, kdy namísto zákonného soudce JUDr. Daniela Šťastného nařizuje jednání ve věci a činí úkony ve věci samé po JUDr. Ludmile Krišlové, Mgr. Blanka Trávníková, bylo porušeno právo navrhovatele na soudní ochranu a spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, právo na spravedlivé projednání jeho věci podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění č. 3, 5 a 8, a ústavní princip vázanosti soudce zákonem upravený článkem 95 odst. 1 Ústavy České republiky a stěžovatel byl ve smyslu čl. 37 odst. 3 a článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod odňat svému zákonnému soudci".
Stěžovatel uvedl, že se v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 Cm 90/99 domáhá nahrazení projevu vůle žalovaného Bytového družstva Balabenka k převodu vlastnictví k bytu na jeho osobu. Podle rozvrhu práce bývalého Krajského obchodního soudu v Praze (nyní Městský soud v Praze) žaloba napadla soudci JUDr. D. Šťastnému, od určité doby však začala bez jakéhokoliv zákonného důvodu či rozhodnutí soudu být ve věci činná soudkyně JUDr. L. Krišlová a posléze Mgr. Blanka Trávníková. Stěžovatel má za to, že byl odňat svému zákonnému soudci. Poukázal rovněž na průtahy v řízení, které trvají již třináct let (a dosud nebyla přednesena žaloba) a dále se vrší, neboť ve věci rozhoduje nezákonný soudce. Konečně dodal, že ústavní stížnost není předčasná, neboť zákon (zřejmě míní §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) má na mysli zejména vyčerpání procesních prostředků proti meritorním rozhodnutím, nikoli však proti procesním rozhodnutím dílčí povahy.
II.
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k meritornímu pojednání věci, zkoumá vždy formální náležitosti ústavní stížnosti a podmínky její přípustnosti.
Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") lze ústavní stížností napadnout rozhodnutí, opatření nebo jiný zásah orgánu veřejné moci. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (§72 odst. 3). Jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dověděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo (§72 odst. 5).
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3).
V projednávané věci napadl stěžovatel postup Městského soudu v Praze, jímž byla jeho věc údajně odňata zákonnému soudci JUDr. D. Šťastnému a přidělena soudkyni JUDr. L. Krišlové a posléze Mgr. Blance Trávníkové.
Jak zjistil Ústavní soud z vyžádaného soudního spisu, ve věci sp. zn. 42 Cm 90/1999 vydal Městský soud v Praze dne 20. 12. 2010 meritorní rozsudek, kterým žalobu stěžovatele zamítl (srov. č. l. 228). V odvolání proti tomuto rozsudku vznesl stěžovatel předmětnou námitku odnětí věci zákonnému soudci, kterou uplatňuje i nyní v ústavní stížnosti (srov. č. l. 242, 250, 253, 254 p.v.). Tato námitka naplňuje odvolací důvod podle ustanovení §205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 21.6.2011 sp. zn. II. ÚS 1711/11, bod 5.). Tedy, bude nyní na soudu odvolacím, aby se touto námitkou zabýval.
Ústavní stížnost je proto v tomto rozsahu nepřípustná, neboť stěžovatel všechny procesní prostředky k ochraně svého práva dosud nevyčerpal.
Stěžovatel sice usuzuje, že ústavní stížnost není předčasná, neboť zákon (zřejmě míní §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) má na mysli zejména vyčerpání procesních prostředků proti meritorním rozhodnutím, nikoli však proti procesním rozhodnutím dílčí povahy. Této námitce však přisvědčit nelze; to plyne i z judikatury Ústavního soudu, interpretující zákon o Ústavním soudu- Ústavní soud například v usnesení ze dne 21.12.2010 sp. zn. II. ÚS 1179/10 konstatoval: "Ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR představuje subsidiární prostředek ochrany základních práv jednotlivce, který lze uplatnit jen v situaci, kdy v právním řádu neexistují jiné prostředky ochrany práva nebo kdy případný zásah do práv nelze odčinit jiným způsobem [§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. Jinými slovy, musí nastat situace, kdy se stěžovatel nemůže domáhat ochrany svých základních práv či svobod jiným zákonným způsobem. Zpravidla lze podat ústavní stížnost až po skončení věci samé, tj. proti meritorním rozhodnutím, a nikoli proti dílčím procesním, byť samostatně pravomocným rozhodnutím nebo postupům. Z tohoto pravidla Ústavní soud ve své judikatuře připouští výjimky, spočívající v tom, že lze napadat i rozhodnutí, která jsou způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv stěžovatele a která tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení, přestože řízení ve věci samé dosud neskončilo (např. rozhodnutí o stížnosti proti usnesení o vzetí do vazby). V takovém případě Ústavní soud nepovažuje ústavní stížnost za předčasnou a připustí ji k meritornímu projednání, avšak jen za předpokladu, pokud by otázka, o níž bylo rozhodnuto v relativně samostatné fázi řízení, nemohla být v dalším průběhu řízení znovu posouzena (např. vzetí do vazby), a tedy ani nastolena v ústavní stížnosti proti poslednímu rozhodnutí ve věci samé (nález Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. III. ÚS 441/04).". Taková situace, uvažovaná v citovaném usnesení (a zakládající přípustnost ústavní stížnosti), však v nyní posuzované věci zjevně nenastala.
III.
Pokud jde o námitku průtahů v řízení, stejnou námitkou téhož stěžovatele se již zabýval Ústavní soud v usnesení sp. zn. IV. ÚS 749/10 ze dne 10. 5. 2010, v němž konstatoval: "Pokud jde o námitku průtahů v řízení, Ústavní soud připomíná, že průtahy v řízení lze úspěšně napadnout pouze tehdy, jde-li o průtahy zbytečné a byl-li před podáním ústavní stížnosti podán návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu (§174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích), jenž se projevil jako neúčinný prostředek k nápravě situace vzniklé průtahy v řízení. Vyčerpání tohoto prostředku Ústavní soud považuje za nezbytnou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti proti průtahům v řízení z pohledu ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (srov. nález sp. zn. IV.ÚS 180/04, Sb. n. u sv. 34 str. 157). Stěžovatel neprokázal, že tento prostředek v řízení před Městským soudem v Praze vyčerpal, a proto bylo třeba na ústavní stížnost v této části nahlížet jako na nepřípustnou.". Proto - pokud jde o údajné průtahy před vydáním usnesení sp. zn. IV. ÚS 749/10 - odkazuje Ústavní soud na uvedené usnesení Ústavního soudu.
Pokud jde o údajné průtahy po vydání usnesení ze dne 10. 5. 2010, sp. zn. IV. ÚS 749/10, o návrhu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, (č. l. 196) rozhodováno bylo, byť na podkladě návrhu žalovaného, nikoli stěžovatele. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 7.10.2010 č. j. Nco 206/2010-204 UL 42/2010 návrh zamítl a konstatoval, že "V dané fázi, resp. v této fázi řízení, nedochází k průtahům řízení tak, aby mohlo být návrhu žalovaného na určení lhůty vyhověno. Z obsahu spisu bylo Vrchním soudem v Praze, zjištěno, že ve věci bylo nařízeno ústní jednání na den 20.9.2010. Toto bylo k návrhu žalovaného (jeho právního zástupce) odročeno na 27.9.2010 (již z tohoto postupu soudu, kdy odročuje jednání na nejblíže možný termín, lze učinit závěr, že k průtahům v řízení nedochází). Následně bylo soudu doručeno dne 24.9.2010 podání žalovaného s námitkou podjatosti soudkyně a s návrhem na postup podle §174a z. č. 6/2002 Sb....".
Ústavní soud dále uvádí, že ani v další fázi řízení k průtahům v řízení nedochází. Dne 20. 12. 2010 proběhlo jednání u Městského soudu v Praze, kdy byl vyhlášen i meritorní zamítavý rozsudek (srov. č. l. 228). Dne 3. 1. 2011 zaslal stěžovatel městskému soudu odvolání, v němž vznesl i námitku podjatosti všech soudců Městského soud v Praze a Vrchního soudu v Praze. Toto odvolání však nesplňovalo zákonné náležitosti, a proto byl stěžovatel usnesením městského soudu ze dne 11. 1. 2011, č. j. 42 Cm 90/99-243, vyzván k doplnění náležitostí odvolání. Stěžovatel odvolání odůvodnil teprve přípisem doručeným městskému soudu až dne 20. 2. 2011 (č. l. 252) a až dne 24. 2. 2011 doručil městskému soudu návrh dle §174a zákona č. 6/2002 Sb. (č. l. 256). Následně však musel být stěžovatel (jeho právní zástupce) vyzván Vrchním soudem v Praze dne 29. 3. 2011 (č. l. 269), aby své podání doplnil, neboť jeho námitka podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze byla nekonkrétní. Do současné doby však ve spise není založen přípis stěžovatele, který by uvedenou vadu, tedy nekonkrétnost námitky podjatosti, odstranil.
Z uvedeného plyne, že současnou délku řízení působí především stěžovatel, zejména svými nedostatečnými podáními, k odstranění jejichž vad musí být soudem vyzýván a musí mu k tomu být poskytována další lhůta.
IV.
Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je z části nepřípustná, z části zjevně neopodstatněná a proto ji dle §43 odst. 1 písm. e) a §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. července 2011
Ivana Janů, v. r.
předsedkyně senátu