ECLI:CZ:US:2020:1.US.3344.19.1
sp. zn. I. ÚS 3344/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Tomáše Lichovníka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Dr. Ing. Mariana Khalify, zastoupeného JUDr. Pavlínou Fojtíkovou, advokátkou, se sídlem v Praze, Pobočná 1395/1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. července 2019 č. j. 23 Cdo 2045/2019-216, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. ledna 2019 č. j. 55 Co 416/2018-199 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. listopadu 2018 č. j. 38 C 280/2014-193, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Proti shora uvedeným usnesením obecných soudů podal stěžovatel ústavní stížnost, ve které tvrdí, že jimi došlo k porušení jeho práva, zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Soudem prvního stupně bylo ve věci stěžovatele jako žalobce proti žalovaným Ing. L. Smrčkovi a společnosti D7, a. s. (vedlejším účastníkům v řízení před Ústavním soudem) o zaplacení částky 3 800 000 Kč zastaveno odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání. Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 1. 2019 č. j. 55 Co 416/2018-199 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a Nejvyšší soud poté usnesením ze dne 26. 7. 2019 č. j. 23 Cdo 2045/2019-216 odmítl stěžovatelovo dovolání v dané věci jako nepřípustné.
2. Stěžovatel v odůvodnění ústavní stížnosti zejména uvedl, že Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl jako nepřípustné nesprávně. Podle jeho názoru ve svém dovolání vymezil řádně položenou dovolací otázku, spočívající na vyřešení procesněprávní záležitosti, která v praxi Nejvyššího soudu nebyla dosud řešena, a to, zda lze s ohledem na novelizaci zákona o soudních poplatcích, účinnou od 30. září 2017 považovat úhradu soudního poplatku za nezastupitelný úkon účastníka řízení. Od tohoto dne totiž byla vyloučena možnost dodatečného splnění poplatkové povinnosti a výzva k úhradě soudního poplatku za odvolání byla doručena pouze právnímu zástupci stěžovatele.
3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Jako soudní orgán ochrany ústavnosti je Ústavní soud oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů pouze tehdy, jestliže nepostupují ve shodě s Ústavou, ústavními zákony a principy, které vyplývají z Listiny základních práv a svobod, zejména pak její hlavy páté. O takový případ se nejedná. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalobce není přípustné, neboť napadené rozhodnutí je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od které se není třeba odklonit ani vzhledem k současnému znění zákona o soudních poplatcích. Judikatura Nejvyššího soudu i Ústavního soudu se sjednotila, že zaplacení soudního poplatku není nezastupitelným úkonem, který by mohl provést pouze účastník osobně, proto se usnesení o povinnosti zaplatit soudní poplatek z odvolání doručuje pouze právnímu zástupci. Na těchto závěrech nelze shledat nic neústavního.
4. Ústavní stížnost stěžovatele tedy byla odmítnuta podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. ledna 2020
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu