ECLI:CZ:US:2018:1.US.3507.18.1
sp. zn. I. ÚS 3507/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti Eduarda Kirchnera, zastoupeného Mgr. Vladimírem Pospíšilem, advokátem se sídlem Mezibranská 19, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. srpna 2018 č. j. 39 Co 215/2018-64, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 25. října 2018, stěžovatel podle ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhoval zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že napadeným rozhodnutím byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva, a to právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny, jakož i právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého života podle čl. 10 odst. 2 Listiny.
2. V exekuční věci oprávněného CASPER UNION s. r. o. proti povinnému stěžovateli pro 38 903,83 Kč s příslušenstvím Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 27. dubna 2018 č. j. 35 EXE 2258/2015-45 zamítl návrh stěžovatele na zastavení exekuce, jež odůvodnil vydáním rozhodnutí Okresního soudu v Prešově K001866 ze dne 10. ledna 2018 sp. zn. 1Odk/222/2017, kterým vyhlásil konkurz na majetek stěžovatele a oddlužil jej. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podal stěžovatel odvolání. Městský soud v Praze usnesením, napadeným ústavní stížností, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že i když odvolací soud v poučení rozhodnutí dovolání nepřipustil, dovolání podal, neboť má za to, že se v daném případě jedná o vztah ze spotřebitelské smlouvy a dovolání je tak ve věci přípustné. Proto z opatrnosti v zájmu zachování zákonné lhůty podává i ústavní stížnost.
4. Dříve než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí ověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu.
5. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3), to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4). Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu Ústavní soud usnesením odmítne návrh, je-li nepřípustný.
6. Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita k jiným procesním prostředkům, které zákon stěžovateli poskytuje k ochraně jeho práva, což znamená, že k jejímu věcnému projednání může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel tyto prostředky (efektivně) vyčerpal.
7. V posuzované věci Městský soud v Praze potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 podle §219 o. s. ř. jako věcně správné, přičemž stěžovatel je přesvědčen o přípustnosti dovolání a proto současně s ústavní stížností podal i dovolání k Nejvyššímu soudu. Ke vztahu řízení o dovolání a ústavní stížnosti se Ústavní soud podrobně vyjádřil ve stanovisku pléna sp. zn. Pl.ÚS-st. 45/16 ze dne 28. listopadu 2017 (č. 460/2017 Sb.), kde zejména zdůraznil, že "jsou stěžovatelé podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu povinni vždy nejdříve podat dovolání, a to s výjimkou případů, kdy je dovolání nepřípustné ze zákona. Pokud se tedy neúspěšný účastník odvolacího řízení chce "dostat" až k Ústavnímu soudu, musí dovolání podat bez ohledu na povahu námitek, které vůči odvolacímu či nalézacímu rozhodnutí uplatňuje. Právě uvedené samozřejmě nic nemění na povinnosti dovolatelů i při namítání porušení jejich ústavně zaručených práv řádně vymezit, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání v intencích §237 až 238a o. s. ř. Požadavek vyčerpat procesní prostředek tedy není splněn již tím, že řízení o něm bylo zahájeno, ale zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" ty dispozice, které na tomto základě otevřené řízení skýtá, což u dovolání v první řadě předpokládá, aby obsahovalo řádnou argumentaci o své přípustnosti."
8. Ústavní soud dovodil, že v nyní posuzovaném případě se jedná o nepřípustnou ústavní stížnost, jelikož je věcí samotného Nejvyššího soudu, zda podané dovolání shledá přípustným (§239 o. s. ř.) a teprve poté je ze strany stěžovatele namístě zvážit případné podání ústavní stížnosti. Je věcí výhradně Nejvyššího soudu, do jehož kompetence v této procesní situaci nemůže Ústavní soud nijak zasahovat, jakým způsobem dovolání stěžovatele (v závislosti na jeho obsahu, k němuž nyní Ústavní soud samozřejmě není oprávněn se jakkoliv vyjadřovat) posoudí.
9. Ústavní soud proto konstatuje, že stěžovatel nedostál požadavku subsidiarity ústavní stížnosti, tj. před jejím podáním nevyčerpal všechny dostupné procesní prostředky k ochraně svých práv (resp. nevyčkal rozhodnutí o podaném dovolání a ústavní stížnost podal předčasně), včetně podání mimořádného opravného prostředku ve smyslu ustanovení §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, za který je v nyní projednávané věci nutno považovat dovolání podle ustanovení §236 a násl. o. s. ř.
10. Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že odmítnutím této ústavní stížnosti pro nepřípustnost nedochází k vyloučení soudní ochrany proti nyní napadenému usnesení městského soudu, jelikož podle ustanovení §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu platí, že "byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku."
11. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. listopadu 2018
David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj