ECLI:CZ:US:2018:1.US.3528.18.1
sp. zn. I. ÚS 3528/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje), soudce Vladimíra Sládečka a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti Palírna U Zeleného stromu a.s., se sídlem Drážďanská 14/84, 400 07 Ústí nad Labem, zastoupené Mgr. Tomášem Chlebounem, advokátem se sídlem Vinohradská 6, 120 00 Praha 2, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 3 Cmo 55/2018-459 ze dne 28. 6. 2018 a proti výrokům II. a III. usnesení Městského soudu v Praze č. j. 21 Cm 69/2011-418 ze dne 26. 1. 2018, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí ve vymezeném rozsahu, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze domáhala proti jinému soutěžiteli ochrany práv majitele ochranné známky a ochrany před nekalou soutěží. Žalobu městský soud i napodruhé (po zrušení jeho původního rozsudku odvolacím soudem) zamítl a Vrchní soud v Praze k odvolání stěžovatelky rozsudek nalézacího soudu jako věcně správný potvrdil. K dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud rozhodnutí obou soudů zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. Posléze vzala stěžovatelka žalobu zpět, s čímž žalovaná vyslovila souhlas, a proto Městský soud v Praze shora označeným usnesením řízení zastavil a stěžovatelku zavázal k náhradě nákladů řízení žalované ve výši 83.040,- Kč. Dalším výrokem rozhodl, že se žalobkyni nevrací ani poměrná část zaplaceného soudního poplatku. K odvolání stěžovatelky bylo usnesení městského soudu jako věcně správné potvrzeno v záhlaví citovaným usnesením Vrchního soudu v Praze. Odvolací soud rovněž rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, kterou přiznal úspěšné žalované ve výši 3.061,30 Kč.
Proti rozhodnutím soudů brojí stěžovatelka ústavní stížností, domáhajíc se jejich kasace. Stěžovatelka namítla, že jí neměla být uložena náhrada nákladů řízení podle §146 odst. 2 věty prvé občanského soudního řádu (dále též "o. s. ř."), když naopak mělo být o náhradě nákladů řízení rozhodnuto podle §146 odst. 2 věty druhé o. s. ř., jelikož žalobu vzala zpět pro chování žalované. Ta totiž dle názoru stěžovatelky po podání žaloby od jednání, jehož zákazu se v žalobě domáhala, dobrovolně upustila a v období od konce roku 2011 do současnosti, tedy více než šest let, se vytýkaného jednání nedopouštěla. Soudy dle stěžovatelky nepřípustně posuzovaly věc po hmotněprávní stránce, usuzujíce na úspěšnost žaloby ze zrušujícího rozhodnutí dovolacího soudu. Tyto své výhrady stěžovatelka v ústavní stížnosti blíže rozvedla.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah naříkaných soudních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud ve shodě s napadenými rozhodnutími soudů argumentaci stěžovatelky o uspokojení jejích nároků žalovanou po podání žaloby nepřisvědčil. Ve vztahu k žalobním nárokům na poskytnutí zadostiučinění stěžovatelka netvrdila nic o tom, že by žalovaná tyto její nároky po podání žaloby uspokojila, byť i jen zčásti. Avšak ani pokud jde o zdržovací nároky, sama skutečnost, že žalovaná předmětné grafické označení po dobu řízení o žalobě nepoužívala, nemůže vést k závěru, že tím stěžovatelku uspokojila. Především nelze přehlédnout, že žalované byla záhy po podání žaloby předběžným opatřením uložena povinnost zdržet se užívání tohoto označení. Předběžné opatření trvalo více než 3 roky. Jestliže se po zániku předběžného opatření žalovaná nevrátila k napadenému grafickému označení, nelze hovořit o dobrovolném uspokojení nároků stěžovatelky. Takový postoj žalované je pochopitelný již proto, že navzdory zániku předběžného opatření nebylo v té době o žalobě ještě definitivně rozhodnuto (stěžovatelka podala dovolání, v jehož důsledku byla navíc zamítavá rozhodnutí soudů zrušena). Rovněž nezanedbatelná doba trvání předběžného opatření se nutně odrazila na ustálenosti předběžným opatřením vynucené změny grafického označení a jeho vstoupení do širšího povědomí cílové skupiny veřejnosti. Tyto souvislosti vzaly soudy v napadených rozhodnutích náležitě v úvahu, pročež nepředstavují nepřípustnou libovůli či jiný exces, který by si žádal ingerenci Ústavního soudu.
Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 8. listopadu 2018
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu