Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 16.06.2002, sp. zn. I. ÚS 369/2000 [ nález / GÜTTLER / výz-3 ], paralelní citace: N 77/26 SbNU 267 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2002:1.US.369.2000

sp. zn. I. ÚS 369/2000 Nález Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě ve věci ústavní stížnosti M. T. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2000, sp. zn. 1 To 493/2000, takto: Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2000, sp. zn. 1 To 493/2000, se zrušuje. Odůvodnění: V záhlaví uvedeným usnesením rozhodl Krajský soud v Ostravě o stížnosti obviněného-stěžovatele (dále jen "stěžovatele") proti usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 6. 5. 2000, sp. zn. 9 Nt 700/2000, tak, že se tato stížnost podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítá. V jeho odůvodnění zejména uvedl, že stěžovatel byl obviněn Policií ČR OÚV Karviná, pracoviště Orlová, z trestného činu krádeže podle §247 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona, jehož se měl dopustit s další osobou dvěma dílčími útoky, a to dne 19. 8. 1999 v Rychvaldě odcizením automobilu zn. Seat Ibiza v hodnotě nejméně 170.000,- Kč a v přesně nezjištěné době v měsíci září 1999 v Ostravě odcizením automobilu Škoda Octávia v hodnotě nejméně 500.000,- Kč. Napadeným usnesením Okresního soudu v Karviné bylo rozhodnuto o jeho vzetí do vazby podle §68 tr.řádu z důvodů uvedených v ust. §67 odst. 1 písm. a),b) tr. řádu. Stěžovatel podal proti uvedenému usnesení ihned po jeho vyhlášení stížnost, kterou do dne rozhodování Krajského soudu v Ostravě neodůvodnil. Podle zjištění krajského soudu odůvodnil Okresní soud v Karviné "existenci důvodu vazby" útěkové a koluzní tím, že obviněný nikde nepracuje, je zřejmé, že "takto" si mohl obstarávat prostředky k obživě, nepřebíral písemná předvolání vyšetřovatele, ujel stavějící hlídce Policie ČR do Polské republiky, kde byl zadržen a přitom byla u něj nalezena dvě odcizená kola. Tyto argumenty prý mají oporu v obsahu spisu. Z něho Krajský soud v Ostravě dále zjistil, že stěžovatel byl pro trestný čin krádeže již v minulosti dvakrát soudně trestán. Přehlédnout nelze ani jeho postoj k pracovnímu zařazení; úřad práce v Bohumíně totiž sdělil, že stěžovatel nepobíral hmotné zabezpečení, avšak pravidelně mu jsou podávány informace o volných pracovních místech pro automechaniky i pro osoby se základním vzděláním. To vše, spolu s důvody napadeného usnesení, svědčí - podle mínění krajského soudu - pro závěr o existenci důvodu vazby útěkové podle §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu. Jelikož se měl stěžovatel jednání, z něhož je obviněn, dopustit společným jednáním s dalším pachatelem, který dosud nebyl zajištěn a vyslechnut, vyvstává důvodná obava, že po propuštění na svobodu by na něj stěžovatel působil ve svůj prospěch. Proto je prý dán i důvod vazby podle §67 odst. 1 písm. b) tr. řádu. Protože jsou splněny i podmínky ust. §67 odst. 2 tr. řádu, zamítl Krajský soud v Ostravě stížnost stěžovatele jako nedůvodnou. V záhlaví uvedené rozhodnutí stěžovatel napadl ústavní stížností. V ní uvedl, že jím bylo porušeno jeho základní právo na obhajobu garantované čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 3 písm. b) evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Prohlásil, že usnesení, kterým rozhodl dne 6. 5. 2000 Okresní soud v Karviné o jeho vzetí do vazby, bylo doručeno dne 9. 5. 2000 jeho obhájci JUDr. M. K. Ten ještě téhož dne vypracoval a doručil Okresnímu soudu v Karviné odůvodnění stížnosti, kterou stěžovatel podal dne 6. 5. 2000 po vyhlášení usnesení o vzetí do vazby do protokolu. Okresní soud v Karviné, aniž vyčkal tohoto odůvodnění, zaslal téhož dne, tj. 9. 5. 2000 spis k rozhodnutí stížnostnímu soudu, který o stížnosti rozhodl již dne 11. 5. 2000. Krajský soud v Ostravě tedy odůvodnění stížnosti k dispozici neměl, a proto v napadeném usnesení konstatoval, že stížnost nebyla do dne jeho rozhodování odůvodněna. I když je nepochybně správné, že soudy rozhodují ve vazebních věcech bez odkladu, nemůže být jejich postupem zkráceno právo obviněného na řádnou obhajobu. Má-li být toto právo zajištěno v plném rozsahu, je na místě poskytnout obviněnému a jeho obhájci alespoň krátký časový prostor, kupř. lhůtu 3 dnů od doručení usnesení soudu I. stupně, k odůvodnění stížnosti, jelikož jedině po doručení tohoto usnesení se lze seznámit s argumentací soudu a je možno na tuto argumentaci kvalifikovaně reagovat. V daném případě, ačkoliv obhájce odůvodnil stížnost okamžitě, téhož dne, kdy mu bylo rozhodnutí Okresního soudu v Karviné doručeno, neměl stěžovatel přesto možnost uplatnit své námitky u stížnostního soudu. Přitom je lhostejné, že stížnostní soud přezkoumává rozhodnutí soudu I. stupně z úřední povinnosti v plném rozsahu, neboť právo na obhajobu musí být beze zbytku respektováno. Při opačném výkladu by prý "institut obhájce" získal charakter čistě formální. Proto stěžovatel navrhl, aby bylo napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě zrušeno. Stěžovatel souhlasí s upuštěním od ústního jednání před Ústavním soudem. K ústavní stížnosti se vyjádřili účastník řízení - Krajský soud v Ostravě a vedlejší účastníci - Okresní soud v Karviné, Okresní státní zastupitelství v Karviné a Krajské státní zastupitelství v Ostravě. Krajský soud v Ostravě ve svém vyjádření uvedl, že námitky stěžovatele nelze akceptovat. Okresní soud v Karviné zaslal opis usnesení ze dne 6. 5. 2000, sp. zn. 9 Nt 700/2000, o vzetí stěžovatele do vazby okresnímu státnímu zástupci, obviněnému a jeho obhájci, a se stížností obviněného (podanou ihned po jeho vyhlášení) předložil celý spis Krajskému soudu v Ostravě, který o ní rozhodl napadeným usnesením. Z toho plyne, že oba soudy postupovaly při vyřizování celé věci s maximálním urychlením v souladu s ust. §2/4, věta druhá, trestního řádu, přičemž nelze pominout, že rozhodovaly ve vazební věci. Žádné ustanovení tr. řádu nestanoví povinnost soudu vyčkat odůvodnění podané stížnosti obviněným či jeho obhájcem ještě před předložením spisu soudu stížnostnímu, neboť nikdy není zřejmé, zda vůbec bude takové odůvodnění zpracováno. Ostatně stížnostní soud je povinen s ohledem na ust. §147/1 tr. řádu přezkoumat při rozhodování o stížnosti jak správnost všech výroků napadeného usnesení, tak i řízení předcházející napadenému usnesení. Krajský soud v Ostravě v závěru svého vyjádření uvedl, že s upuštěním od ústního jednání před Ústavním soudem souhlasí. Okresní soud v Karviné uvedl, že o vazbě stěžovatele rozhodovala soudkyně i za přítomnosti obhájce, a usnesení o vzetí do vazby za přítomnosti stěžovatele a obhájce vyhlásila. Jak vyplývá "z protokolu o výslechu" podal stěžovatel stížnost proti vyhlášenému usnesení ihned po poradě se svým obhájcem do protokolu. Podle §137 tr. řádu se podává stížnost do usnesení u orgánu, proti jehož usnesení stížnost směřuje, a to do 3 dnů od oznámení usnesení, přičemž stížnost lze podat ústně, i do protokolu, což v daném případě bylo splněno. V praxi bývá stížnost podávána nejčastěji právě ihned po oznámení usnesení, a to v zájmu jejího urychleného vyřízení. Obhájci přitom nic nebránilo, aby zároveň nadiktoval před soudem do protokolu odůvodnění podané stížnosti, což neučinil, a odůvodnění zformuloval až 9. 5. 2000. Trestní řád nestanoví pro stížnost žádné zvláštní náležitosti, a ta musí být meritorně vyřízena i v případě, že ji obviněný nebo obhájce neodůvodní. Z odůvodnění napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě přitom vyplývá, že se zabýval i argumenty uvedenými v odůvodnění stížnosti zpracované obhájcem obviněného. Ze strany obecných soudů tudíž nedošlo k porušení práva obviněného na obhajobu. Nelze tak dovozovat ze skutečnosti, že odůvodnění podané stížnosti nebylo do doby rozhodnutí o ní krajskému soudu předloženo, neboť stěžovatel měl po celou dobu trestního řízení obhájce, měl možnost vyjádřit se ke všem skutečnostem, podávat návrhy, žádosti a opravné prostředky. Okresní soud v Karviné konečně sdělil, že s upuštěním od ústního jednání v řízení před Ústavním soudem souhlasí. Krajské státní zastupitelství v Ostravě ve svém vyjádření pouze sdělilo, že se svého práva postavení vedlejšího účastníka vzdává a že souhlasí s upuštěním od ústního jednání před Ústavním soudem. Okresní státní zastupitelství v Karviné zejména uvedlo, že nelze přisvědčit tvrzením stěžovatele o porušení jeho práva na obhajobu tím, že Krajský soud v Ostravě projednal jeho stížnost, aniž vyčkal jejího odůvodnění. Z protokolu o výslechu obviněného plyne, že úkonu soudu byl přítomen obhájce stěžovatele a že stěžovatel po poradě s ním podal do vyhlášeného usnesení o vzetí do vazby stížnost, kterou neodůvodnil a nepožádal soudce o poskytnutí přiměřené lhůty k jejímu odůvodnění. Stížnost pak byla odůvodněna až dne 9. 5. 2000. Napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2000 mělo bez ohledu na neexistenci odůvodnění podané stížnosti oporu v obsahu spisu a je nepochybně správné. Okresní státní zastupitelství závěrem uvedlo, že se vzdává svého práva postavení vedlejšího účastníka a že s upuštěním od ústního jednání před Ústavním soudem souhlasí. Ústavní stížnost je důvodná. Z obsahu spisu Okresního soudu v Karviné, sp. zn. 9 Nt 700/2000, je zřejmé, že usnesení o vzetí stěžovatele do vazby bylo na návrh Okresního státního zastupitelství vydáno a vyhlášeno dne 6. 5. 2000 za účasti stěžovatele i jeho obhájce. Stěžovatel podal proti tomuto usnesení na místě stížnost do protokolu a mj. žádal, aby o vzetí do vazby byla vyrozuměna též jeho manželka. Písemné vyhotovení tohoto usnesení pak bylo doručeno obhájci stěžovatele dne 9. 5. 2000, okresnímu státnímu zastupitelství dne 10. 5. 2000 a Policii ČR - Okresnímu úřadu vyšetřování dne 11. 5. 2000. Zmíněného dne, tedy 9. 5. 2000 doručil obhájce Okresnímu soudu v Karviné odůvodnění stížnosti podané stěžovatelem do protokolu dne 6. 5. 2000. Krajský soud v Ostravě rozhodl o podané stížnosti napadeným usnesení dne 11. 5. 2000, přičemž uvedl, že do dne jeho rozhodnutí nebyla stížnost blíže odůvodněna. Z těchto skutkových zjištění a po úvaze, jak bude níže rozvedena, vyvodil Ústavní soud následující závěry: Podle ust. §143 trestního řádu lze podat stížnost proti usnesení ve lhůtě 3 dnů od jeho oznámení (§137); jestliže se usnesení oznamuje jak obviněnému, tak i jeho zákonnému zástupci nebo obhájci, běží tato lhůta od toho oznámení, které bylo provedeno nejpozději. V souzené věci byli stěžovatel i jeho obhájce přítomni (dne 6. 5. 2000) vyhlášení usnesení Okresního soudu v Karviné o vzetí stěžovatele do vazby ze dne 6. 5. 2000, sp. zn. 9 Nt 700/2000. Proto dne 9. 5. 2000, kdy bylo toto usnesení doručeno obhájci stěžovatele - který reagoval téhož dne odůvodněním stížnosti podané stěžovatelem do protokolu při jeho vyhlášení - lhůta k podání stížnosti ještě běžela. Ústavní soud respektuje své dřívější rozhodnutí (nález Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 308/97, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení pod č. 63, svazek 11, ročník 1998, II. díl), ve kterém zaujal mj. stanovisko, že obhajoba je dovršena teprve tehdy, je-li dána příležitost k jejímu uplatnění obhájcům, přičemž pokud jde (pro ten který procesní úkon) o zákonem stanovené lhůty, ty - z procesní pozice obviněného - jsou naplněny okamžikem, kdy proběhnou vůči všem procesně oprávněným, včetně obviněného samotného. Ústavní soud se v tomto nálezu zabýval také problematikou tzv. blanketního opravného prostředku - pouze s tím rozdílem, že se jednalo o jeho pozdní odůvodnění - a konstatoval, že je věcí toho, kdo opravný blanketní prostředek podal, aby si sám přiměřeným způsobem vytvořil takovou situaci, za níž by v době rozhodování o něm mohlo být soudem přihlédnuto ke všemu, co v následném a tedy opožděném jeho odůvodnění přednesl. Nelze tedy opomíjet tvrzení účastníka řízení - Krajského soudu v Ostravě, že soud není povinen vyčkat odůvodnění stížnosti, neboť není nikdy zřejmé, zda takové odůvodnění bude vůbec zpracováno. Tato argumentace však není přijatelná tehdy, jestliže stěžovatel učinil vše, aby měl soud před svým rozhodnutím odůvodnění stížnosti k dispozici (tím, že mu jej včas doručil), obzvláště tehdy, jestliže zákonná lhůta k podání stížnosti v době doručení jejího odůvodnění ještě neuplynula, a jak obviněný, tak i jeho obhájce tudíž měli mít možnost vykonat svá nesporná procesní práva ve smyslu ust. §33 a §35 ve spojitosti s ust. §§141-143 trestního řádu. Na tom nic nemění to, že odůvodnění stížnosti (jako opravného prostředku) není jeho zákonem předepsanou náležitostí. V této souvislosti je též nutno poukázat na existenci širšího okruhu osob oprávněných k podání stížnosti proti usnesení o vazbě vymezený v ust. §142 tr. řádu, neboť restriktivní výklad - přijatý v napadeném rozhodnutí obecného soudu - by jejich právo zredukoval do té míry, že by těmto oprávněným osobám fakticky náleželo teprve tehdy, pokud stížnost nepodá sám obviněný. Případná je i zmínka stěžovatele o nutnosti poskytnout přiměřenou lhůtu k řádné přípravě odůvodnění stížnosti; to je právě zákonem daná třídenní lhůta od oznámení, v níž je možné využít všechna procesní práva obviněného, obhájce a ostatních oprávněných osob, např. i vyjádřením se k důvodům vazby. Její nedodržení nemůže být zhojeno tvrzením, že se soud II. stupně z úřední povinnosti sám vypořádává se skutečnostmi, které lze ve stížnosti namítnout, aniž by v ní musely být výslovně uvedeny, neboť tak by ústavní a zákonné právo na obhajobu získalo skutečně jen charakter toliko formální. Jestliže tedy rozhodl Krajský soud v Ostravě napadeným usnesením, aniž by byl v celém rozsahu přihlédl k obhajobě stěžovatele - provedené řádně a včas - znamená jeho postup podle přesvědčení Ústavního soudu zásah do základních práv stěžovatele na obhajobu a na soudní ochranu ústavně zaručených čl. 36 odst. 1 , čl. 37 odst. 2, a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a dále čl. 6 odst. 3 písm. b) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Z uvedených důvodů proto bylo rozhodnuto tak, jak je z výroku tohoto nálezu zřejmé (ust. §82 odst. 1 a 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů) Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 15. června 2002