ECLI:CZ:US:2013:1.US.3721.12.1
sp. zn. I. ÚS 3721/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Ivanou Janů, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Vladimíra Vojtíška, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Hostinským, advokátem, se sídlem Vinohradská 126, 130 00 Praha 3, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v postupu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru Praha venkov - západ, Obvodního oddělení Hostivice, konkrétněji v sejmutí daktyloskopických otisků prstů, fotografování do policejní kartotéky a odebrání vzorku DNA stěžovatele dne 28. 7. 2012, za účasti Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru Praha venkov - západ, Obvodního oddělení Hostivice jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 26. 9. 2012, stěžovatel napadl postup Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru Praha venkov - západ, Obvodního oddělení Hostivice (dále jen "policie"), spočívající v sejmutí daktyloskopických otisků prstů, fotografování do policejní kartotéky a odebrání vzorku DNA stěžovatele dne 28. 7. 2012, které policie provedla dle §65 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb. o Policii České republiky (dále jen "zákon o policii").
Jak stěžovatel uvádí, ačkoliv mu bylo před provedením těchto úkonů sděleno podezření dle §179b odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen "trestní řád"), z přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku (dále jen "trestní zákoník"), nespatřoval k nim žádný důvod a obrátil se ve věci na Okresní státní zastupitelství Praha - západ. To však sdělilo, že napadené úkony policie nejsou úkony trestního řízení, navrhovaná opatření jsou v kompetenci služebních funkcionářů Policie České republiky a stížnost tedy byla odeslána k dalšímu opatření vedoucímu Územního odboru Policie České republiky Praha venkov - západ, kdy nikterak nespadá do působnosti státního zastupitelství. Z ústavní stížnosti a jejích příloh dále vyplývá, že Odbor vnitřní kontroly Krajského ředitelství policie Středočeského kraje stěžovatele následně informoval, že jeho podání, vyhodnocené jako stížnost podle §175 odst. 1 zákona č. 500/2004 správního řádu, nebylo shledáno důvodným, kdy policisté postupovali v souladu s platnými zákony.
Stěžoval uznává, že §65 odst. 1 zákona policii stanoví, že policie může při plnění svých úkolů pro účely budoucí identifikace u osoby obviněné ze spáchání úmyslného trestného činu nebo osoby, které bylo sděleno podezření pro spáchání takového trestného činu, úkony daného druhu provádět. Je však přesvědčen, že toto ustanovení nemůže být aplikováno paušálně, bez uvážení jeho účelnosti a potřebnosti, jak tomu bylo v jeho případě.
Stěžovatel proto navrhuje, aby Ústavní soud konstatoval, že byla porušena jeho práva zakotvená v čl. 4 odst. 4 a čl. 10 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a aby policii přikázal obnovit stav před porušením těchto práv a to likvidací daktyloskopických otisků prstů, fotografií a vzorku DNA stěžovatele, odebraných mu 28. 7. 2012, do tří dnů ode dne doručení nálezu.
II.
Ústavní stížnost není přípustná.
Ústavní soud předtím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud konstatuje, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. Princip subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád České republiky stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických či právnických osob příslušný určitý orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud rozhodnutí tohoto orgánu předbíhat.
Jak správně uvedlo ve svém sdělení stěžovateli Okresní státní zastupitelství Praha - západ, v případě stěžovatelem zpochybňovaného postupu se nejedná o úkony trestního řízení a nepřipadá tedy v úvahu uplatnění procesních prostředků před orgány v něm činnými. Ústavní soud je však nucen odkázat na možnost žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu dle §82 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen "s.ř.s."), jejíž vyčerpání musí Ústavní soud při hodnocení přípustnosti ústavních stížností rovněž posuzovat (shodně např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 270/03, I. ÚS 421/04). Dle §82 s.ř.s. každý, "kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen "zásah") správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný." Toto ustanovení bylo, jak je uvedeno i v důvodové zprávě k s.ř.s., zavedeno právě k pokrytí různých faktických zásahů typicky ze strany policie (srovnej též rozsudky Nejvyššího správního soudu sp. zn. 8 Aps 1/2005, 6 As 34/2009). Možnost takovéto žaloby však stěžovatel nevyčerpal.
Ústavní soud proto, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel, vzhledem k doktríně minimalizace jeho zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů, předložený návrh odmítnout podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. března 2013
Ivana Janů, v.r.
soudce zpravodaj