ECLI:CZ:US:2018:1.US.3758.17.1
sp. zn. I. ÚS 3758/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Vladimíra Sládečka a soudce zpravodaje Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Tomáše Hermana, zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem Sokolská 60, Praha 2, proti usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 27. září 2017 sp. zn. 0 Nt 217/2017, a Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. října 2017 č. j. 11 To 330/2017-30, za účasti Okresního soudu v Trutnově a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Obsah ústavní stížnosti
1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 1. 12. 2017, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 8 odst. 1, odst. 2 a odst. 5, čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 5 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
2. Stěžovatel namítané porušení citovaných základních práv shledává v rozhodnutích o jeho vzetí do vazby, která podle něj vycházela z neopodstatněných skutečností a která nerespektovala základní zásady vazebního omezení osobní svobody stanovené judikaturou Ústavního soudu.
3. V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel nejprve namítá, že soudy k prokázání vazebního důvodu podle §67 písm. c) tr. ř. neprovedly žádné dokazování. Platí přitom, že soud při rozhodování ve vazebním zasedání nesmí přihlédnout k důkazům, které při tomto jednání provedeny nebyly. Pokud soud povrchně jednou větou odkázal na policejní spis, "zejména na usnesení o zahájení trestního stíhání, opis RT", byly tyto listiny jedinými v souladu se zákonem provedenými důkazy v předmětném vazebním zasedání. Podle judikatury Nejvyššího soudu totiž dokazování nelze provádět obecným paušálním odkazem na obsah spisu (k tomu stěžovatel odkazuje na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 5. 2017, sp. zn. 6 To 59/2016).
4. Stížnostní soud podle názoru stěžovatele nerespektoval jeho právo být slyšen, ačkoli o uskutečnění vazebního zasedání před soudem druhého stupně výslovně požádal. To stěžovatel považuje za porušení zásad kontradiktorního řízení, ústnosti a bezprostřednosti. Připomíná, že rozhodování o vazbě představuje v mnoha případech mnohem závažnější zásah do základních práv než meritorní trestní rozsudek, jímž je uložen trest odnětí svobody podmíněně odložený.
5. Stěžovatel zdůrazňuje, že vazba by měla představovat krajní prostředek. Soudy by měly zvažovat použití mírnějších prostředků, které by byly schopny naplnit stejný účel, který jinak plní vazba, a byly s ohledem na posuzovaný případ proporcionální. Podrobné zdůvodnění s rozvedením skutečností, ze kterých vyplývá obava, že se stěžovatel bude chovat způsobem uvedeným v §67 písm. c) tr. ř., v napadených rozhodnutích chybí. Stěžovatel připomíná, že v jeho trestním rejstříku není žádný záznam, prostory, v nichž mělo docházet k pěstování marihuany, byly zapečetěny a veškerá technologie byla policejním orgánem zajištěna a odvezena. Stěžovatel má fungující rodinné zázemí, s manželkou vychovává dvě malé děti. Má zajištěnou práci ve společnosti Stipex s. r. o., kde působil dosud.
6. Podle názoru stěžovatele došlo i k dotčení principu presumpce neviny, neboť stížnostní soud užil v odůvodnění formulace, z nichž jeho přesvědčení o vině stěžovatele vyplývá.
II.
Průběh předchozího řízení a podstatné okolnosti plynoucí ze spisu
7. Ze spisu Okresního soudu v Trutnově sp. zn. 0 Nt 217/2017 Ústavní soud zjistil následující skutečnosti.
8. Usnesením Policie ČR, KŘP Královéhradeckého kraje, OOP, SKPV Hradec Králové, ze dne 26. 9. 2017, č. j. KRPH-63356-230/TČ-2016-050070, bylo zahájeno trestní stíhání obviněného Jakuba Kryšpína a stěžovatele pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, z části dokonaného, z části nedokonaného, ukončeného ve stádiu pokusu.
9. Usnesením Okresního soudu v Trutnově ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 0 Nt 217/2017, byl stěžovatel vzat do vazby z důvodů obsažených v ustanovení §67 písm. c) tr. ř. Písemný slib stěžovatele soud nepřijal, ani peněžitou záruku ve výši 50 000 Kč nabízenou jako náhrada za vazbu rodinou stěžovatele. Stížnost proti tomuto usnesení zamítl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 17. 10. 2017, č. j. 11 To 330/2017-30, jako nedůvodnou.
10. Důvody tzv. předstižné vazby dle ustanovení §67 písm. c) tr. ř. okresní soud shledal v důvodné obavě z pokračování v trestné činnosti (pěstování konopí). Soud přihlédl i k tomu, že se stěžovatel stíhané trestné činnosti dopouštěl po dlouhou dobu, jedná se o chování vysoce společensky škodlivé a je ohrožen sazbou odnětí svobody v rozmezí osm až dvanáct let. Množství vyprodukované drogy se má pohybovat v desítkách kilogramů. Konopí mělo být pěstováno sofistikovaným indoor způsobem, který vyžaduje značné zkušenosti pěstitele. I z výpovědi spoluobviněného vyplývá, že měsíční příjem stěžovatele z této činnosti se měl pohybovat mezi částkami 70 000 - 80 000 Kč. Z toho soud prvého stupně dovodil obavu, že by v trestné činnosti mohl pokračovat, neboť z ní čerpal finanční prostředky ve značné výši a je na uvedený příjem zvyklý.
11. Stížnostní soud k námitkám stěžovatele doplnil, že se stěžovatel měl trestné činnosti dopouštět po dobu přibližně pěti let a výnos z prodeje drogy měl tvořit významnou část jeho příjmů. Ty mu umožnily si pořídit několik luxusních aut a motocyklů. Dodal, že s ohledem na množství prodané drogy je zřejmé, že stěžovatel a spoluobviněný mají výrazné sklony k páchání trestné činnosti a zřejmě musí mít i dobré kontakty pro odbyt velkého množství narkotik. Dokazování provedené soudem prvého stupně považoval stížnostní soud za dostatečné pro účely rozhodnutí o vazbě. Žádosti o konání vazebního zasedání nevyhověl, neboť stěžovatel byl slyšen v posledních šesti týdnech a neuvedl žádné nové okolnosti pro rozhodnutí o vazbě nebo jím uváděné okolnosti zjevně nemohou vést ke změně rozhodnutí o vazbě.
III.
Splnění podmínek řízení o ústavní stížnosti
12. Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost je přípustná [§75 odst. 1 a contrario zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], byla podána včas (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a splňuje též ostatní náležitosti vyžadované zákonem [§30 odst. 1, §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
IV.
Vyjádření účastníků řízení
13. K výzvě Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřil Krajský soud v Hradci Králové sdělením, že odkazuje na své rozhodnutí. Krajské státní zastupitelství v Hradci Králové ve svém vyjádření uvedlo, že se ztotožňuje se závěry napadených usnesení a považuje je za zákonné. Dodalo, že rozhodnutím státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 9. 1. 2018 byl stěžovatel propuštěn z vazby za současného přijetí nabídky záruky důvěryhodné osoby, písemného slibu a s náhradou vazby dohledem probačního úředníka. Okresní soud v Trutnově se k ústavní stížnosti nevyjádřil.
V.
Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti
14. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele a poté dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.
15. Ve své dosavadní rozhodovací praxi Ústavní soud opakovaně konstatoval, že do úvah (a rozhodnutí jimi podložených) plynoucích ze skutkových zjištění známých v době rozhodování obecných soudů jako orgánů činných v trestním řízení o vazbě se cítí být oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (čl. 8 odst. 1 a násl. Listiny) buď vůbec, nebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku České republiky. Pochybení obdobného charakteru, které by odůvodňovalo jeho zásah, však v posuzované věci neshledal.
16. Obecné soudy jako důvody naplňující jejich obavu z pokračování stíhané trestné činnosti (nelegální pěstování konopí indoor způsobem) uvedly skutečnost, že se stěžovatel podle dostupných zjištění sofistikovaného protiprávního jednání dopouštěl po dlouhou dobu ve velkém objemu a hrozí mu proto trest odnětí svobody v rozmezí osm až dvanáct let. Z prodeje drog mu po delší dobu plynuly velké příjmy pravidelně každý měsíc, na vyšší příjem je zřejmě zvyklý a je tak důvodně dána obava, že v případě propuštění na svobodu by v páchání trestné činnosti mohl pokračovat. Obavu z pokračování v trestné činnosti posílil i fakt, že stěžovatel zřejmě musí mít s efektivním pěstováním velké zkušenosti a musí mít i kontakty pro zajištění odbytu.
17. Napadená rozhodnutí tak dostatečně respektovala závěry judikatury Ústavního soudu, který k důvodům předstižné vazby uvedl, že její existence je závislá mj. na osobním postoji obviněného, jeho sklonech, návycích, na jeho aktuálním zdravotním stavu, rodinném zázemí nebo na prostředí, v němž se obviněný pohybuje [srov. nález sp. zn. III. ÚS 612/06 ze dne 30. 11. 2006 (N 215/43 SbNU 393)]. Dotčená rozhodnutí soudu vyřčené zásady naplňují, neboť je zřejmé, že při rozhodování byla brána v potaz především osobní charakteristika stěžovatele, jakož i charakteristika a rozsah jím páchané trestné činnosti. Soudy tak svá rozhodnutí o vzetí stěžovatele do vazby podepřely relevantními a dostatečnými důvody, přičemž vycházely i z výsledků dokazování prováděného v rámci trestního řízení. O dodržení požadavku trvalého sledování, zda se důvody vazby v čase nezměnily, případě neodpadly, svědčí i fakt, že stěžovatel byl podle vyjádření vedlejšího účastníka dne 9. 1. 2018 z vazby propuštěn.
18. K námitce porušení zásady presumpce neviny v rozhodnutí stížnostního soudu Ústavní soud uvádí, že zásada presumpce neviny, dle níž musí být s každým jednotlivcem zacházeno jako s nevinným až do chvíle, než je pravomocným odsuzujícím rozsudkem vyslovena jeho vina (čl. 40 odst. 2 Listiny), je neodmyslitelnou součástí vztahu mezi právním státem a jednotlivcem v demokratické společnosti. Tato zásada má svůj význam nejenom pro předcházení justičním omylům, ale také z hlediska vyvážení nerovnosti mezi jednotlivcem a státem. Stát, na rozdíl od jednotlivce, totiž disponuje početným aparátem a širokým spektrem pravomocí, jimiž může jednotlivce podrobit vyšetřování, trestnímu stíhání, soudnímu procesu či odsouzení a potrestání; má tedy jasnou mocenskou převahu. Demokratický právní stát musí tyto pravomoci využívat v souladu s určitými standardy, jakými jsou především respekt k důstojnosti a autonomii každého člověka (čl. 1 Listiny). Proto, uplatňuje-li stát vůči jednotlivci svou moc ve fázích předcházejících vynesení rozsudku o vině, musí k tomu předložit dostatečně závažné důvody. Tuto povinnost má bez ohledu na to, jak přesvědčivé či dokonce zjevné jsou důkazy svědčící o vině dané osoby. Presumpce neviny však neznamená faktickou presumpci, že se stíhaná osoba činu nedopustila, nýbrž je principem, který určuje, jakým způsobem má být vůči jednotlivcům uplatňována státní moc. I proto pro vážné zásahy do základních práv osob v rámci trestního řízení (jako je vazba, zajištění finančních prostředků či domovní prohlídka) je ze strany soudů třeba uvést argumentaci svědčící o důvodném podezření vůči příslušné osobě, a ta pak nemůže být považována za porušení zásady presumpce neviny. Stížnostní soud v posuzované věci odlišil argument vážným podezřením od tvrzení o vině ze spáchání trestného činu takovým způsobem, jaký je v rozhodnutích o vazbě obvyklý.
19. Institut vazby - jakožto institut zajištění osoby - spadá svojí povahou do trestního práva procesního a nikoliv hmotného [viz též nález sp. zn. I. ÚS 432/01 ze dne 17. 1. 2002 (N 8/25 SbNU 55)]. Zcela správný je poznatek stížnostního soudu, že smyslem vazebního zasedání nepochybně není provádění dokazování v rozsahu, v jakém je prováděno v hlavním líčení. S ohledem na běh lhůty 24 hodin pro rozhodnutí soudu o vazbě to ostatně ani není fakticky možné. Z protokolu o vazebním zasedání konaném dne 27. 9. 2017 jasně vyplývá, že soud prvého stupně důkaz specifikovaným spisem Policie ČR provedl jeho přečtením. Takový postup plně vyhovuje zákonným požadavkům (§213 tr. ř.). K provedení důkazů ostatně neměl stěžovatel ani jeho obhájce žádné připomínky, ani návrhy na doplnění (č. l. 2 protokolu o vazebním zasedání).
20. Zbývá tedy vypořádat se s námitkou stěžovatele týkající se toho, že krajský soud i přes výslovnou žádost stěžovatele nenařídil veřejné vazební zasedání. Krajský soud v této souvislosti odkázal zejména na ustanovení §73d odst. 3 písm. b) tr. ř., podle kterého není třeba vazební zasedání konat, jestliže obviněný byl k vazbě slyšen v posledních šesti týdnech a neuvedl žádné nové okolnosti podstatné pro rozhodnutí o vazbě, nebo jím uváděné okolnosti zjevně nemohou vést ke změně vazebního rozhodnutí. Tyto podmínky pro upuštění od osobního slyšení stěžovatele ve stížnostním řízení byly v posuzovaném případě splněny. V době rozhodování Krajského soudu v Hradci Králové totiž neuplynula lhůta uvedená v ustanovení §73d odst. 3 písm. b) tr. ř., jelikož stěžovatel byl k vazbě slyšen v rámci vazebního zasedání konaného okresním soudem dne 27. 9. 2017, kdy mu byla poskytnuta příležitost uplatnit veškeré své námitky proti vazbě. Následně byly tyto námitky podrobně rozvedeny ve stížnosti proti prvoinstančnímu rozhodnutí, podané písemně jeho obhájcem. Za těchto okolností mohl stížnostní soud důvodně předpokládat, že osobní slyšení obviněného by bylo nadbytečné a že může rozhodnout jen na podkladě spisového materiálu (viz např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Rahbar-Pagard proti Bulharsku ze dne 6. 4. 2006 č. 45466/99 a č. 29903/02).
VI.
Závěr
21. Omezení osobní svobody stěžovatele napadenými rozhodnutími se s ohledem na výše uvedené v daném případě jeví jako proporcionální, neporušující základní práva stěžovatele. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. února 2018
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu