ECLI:CZ:US:2015:1.US.3857.14.1
sp. zn. I. ÚS 3857/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) RAVAGO Brno, spol. s r. o., se sídlem Brno, Zavřená 325/23, a 2) Ing. Františka Jezdinského, obou zastoupených JUDr. Lubomírem Svátkem, advokátem se sídlem Praha 10, Švehlova 1900, proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2014 sp. zn. 70 Nt 1813/2014 a proti usnesení Policie České republiky, Městského ředitelství policie Brno, 1. oddělení hospodářské kriminality, ze dne 29. 8. 2014 č. j. KRPB-164989-8/TČ-2014-060281-JO, takto:
Ústavní stížnost odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci a obsah ústavní stížnosti
1. Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatelé pro tvrzené porušení ústavně zaručených práv na ochranu vlastnictví a na spravedlivý proces podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod domáhali zrušení v záhlaví označených rozhodnutí orgánů veřejné moci.
2. Stěžovatel 2) Ing. František Jezdinský čelí podezření ze spáchání trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §220 odst. 1 a odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v rozhodném znění (dále jen "tr. zák."), ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zák. Podezření z trestného činu je orgány činnými v trestním řízení spatřováno v tom, že Ing. František Jezdinský v postavení jednatele a většinového společníka obchodní společnosti RAVAGO Brno, spol. s r. o., [stěžovatelky 1)] uzavřel dne 3. 6. 2013 ve prospěch jiné obchodní společnosti smlouvu o zřízení předkupního (věcného) práva k pozemkům parc. č. X1 a parc. č. X2 v kat. úz. Horní Heršpice, zapsaných na LV č. X3 u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno - město, a to za částku 12 898 200 Kč, ačkoli hodnota nemovitostí byla podle znaleckého posudku nejméně 20 916 000 Kč. Došlo proto (resp. mohlo dojít) k porušení povinnosti opatrovat a spravovat cizí majetek, neboť hrozí, že obchodní společnosti RAVAGO Brno, spol. s r. o., a společníku Petru Němcovi bude způsobena škoda ve výši 8 017 800 Kč. Provedeným prověřováním bylo potom zjištěno, že Ing. František Jezdinský proti vůli společníka Petra Němce dne 17. 7. 2014 zahájil převod předmětných nemovitostí (pozemků) na obchodní společnost BEMETT Heršpice, s. r. o.
3. Usnesením Policie České republiky ze dne 29. 8. 2014 č. j. KRPB-164969-8/TČ-2014-060281-JO bylo podle §79d odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), po předchozím souhlasu státního zástupce rozhodnuto o zajištění nemovitostí, a to pozemků (orné půdy) parc. č. X1 a parc. č. X2 v kat. úz. Horní Heršpice, neboť zjištěné skutečnosti nasvědčovaly tomu, že tyto nemovitosti byly určeny ke spáchání trestného činu.
4. Městský soud v Brně usnesením ze dne 8. 10. 2014 sp. zn. 70 Nt 1813/2014 stížnost obchodní společnosti RAVAGO Brno, spol. s r. o., proti rozhodnutí policejního orgánu o zajištění nemovitostí zamítl pro nedůvodnost podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu.
5. V ústavní stížnosti bylo argumentováno tím, že v případě, kdy cena nemovitostí byla v době převodu stanovena znaleckým posudkem, a orgány činné v trestním řízení nevyslovily pochybnosti o správnosti znaleckého posudku, nemohlo být dáno podezření ze spáchání trestného činu. Bez důvodného podezření z trestného činu pak nebylo možno policejním orgánem postupovat podle §79d trestního řádu o zajištění nemovitostí v trestním řízení.
II.
Právní posouzení
6. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je oprávněn pouze v případě, kdy tyto svými rozhodnutími porušily ústavně zaručená práva či svobody účastníka řízení. Rozměru zásahu do základních práv nebo svobod ovšem dosahuje jen taková interpretace a aplikace práva, jež se ocitla ve výrazném rozporu s principy spravedlnosti.
7. Ingerence Ústavního soudu do rozhodování orgánů činných v přípravném trestním řízení je ustálenou judikaturou považována zásadně za nepřípustnou, nebo přinejmenším za nežádoucí. Uplatní se toliko v případě zjevného porušení kogentních ustanovení podústavního práva, tj. pokud se postup orgánů veřejné moci vymyká ústavnímu a zákonnému procesnímu rámci.
8. Posouzení podmínek vydání rozhodnutí o zajištění je zásadně na příslušných orgánech veřejné moci. Požadavky, které jsou z pohledu ústavních kautel kladeny na rozhodnutí o zajištění majetkových hodnot podle §79a a násl. trestního řádu, Ústavní soud v rozhodovací činnosti zformuloval takto:
musí mít zákonný podklad, musí být vydáno příslušným orgánem a nesmí být projevem disproporcionality nebo svévole. Ústavní soud nemá pravomoc k dalšímu přezkumu, neboť by předjímal výsledek dosud neskončeného trestního řízení (viz např. usnesení ze dne 9. 10. 2007 sp. zn. I. ÚS 105/07). Co do řečených postulátů Ústavní soud důvod pro zrušení napadených zajišťovacích rozhodnutí neshledává.
9. Hodnocení ústavnosti zajišťovacích institutů upravených v §79a a násl. trestního řádu vychází ze smyslu a účelu předmětných opatření. Zajištění je právním nástrojem, který napomáhá objasňování závažné (mj. majetkové) kriminality. Vede nikoli k odejmutí majetkových prostředků vlastníku, nýbrž toliko k omezení dispozičního práva s majetkem tak, aby nemohl být zneužit. Jde o omezení vlastnického práva v souladu s důvodem výluky z ochrany vlastnictví. Tím je spolu s veřejným zájmem na zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů i snaha (v co nejvyšší možné míře) eliminovat škodu způsobenou trestnou činností.
10. Zajištění majetku (tj. i nemovitostí) je možno vykonat, podává-li se ze skutkového stavu, že majetkové hodnoty jsou určeny ke spáchání trestného činu, nebo k jeho spáchání byly použity, anebo jsou výnosem z trestné činnosti. Vyšší stupeň pravděpodobnosti, dostatečně odůvodněný okolnostmi, postačí. Na počátku trestního řízení, kdy je nutno získané poznatky rychle vyhodnotit a hrozí nebezpečí z prodlení, nelze na zdroje, ze kterých pravděpodobnost povahy (původu, nebo účelu) majetkových hodnot vyplynula, vztáhnout obecné požadavky hodnověrnosti, věrohodnosti a spolehlivosti, jak jsou (jinak) kladeny na důkazy v trestním procesu. Závěr, že majetkové hodnoty jsou tohoto charakteru (tj. mohou být předmětem zajištění v trestním řízení), tedy nemusí být hodnověrný nade vší pochybnost, a není ani konečný; dalším šetřením ho lze vyvrátit [viz např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 1. 2008 sp. zn. II. ÚS 642/07 (N 25/48 SbNU 291)]. Nutno podotknout, že je možno žádat i o zrušení zajištění. Současně zákon stanoví, že pokud zajištění pro účely trestního řízení už není nezbytné, orgán činný v trestním řízení je zruší nebo omezí i bez návrhu.
11. Ústavní soud v napadených usneseních orgánů veřejné moci nezjistil pochybení ústavněprávní intenzity. V řešené věci lze konstatovat, že postup orgánů činných v trestním řízení (o zajištění nemovitostí) excesem a libovůlí netrpí. Ústavní stížnost stěžovatelky 1) proto byla mimo ústní jednání podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), pro zjevnou neopodstatněnost odmítnuta.
12. Ústavní stížnost stěžovatele 2) byla Ústavním soudem odmítnuta (už) pro podání neoprávněnou osobou podle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu. Na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje Ústavní soud o ústavních stížnostech proti pravomocným rozhodnutím a jiným zásahům orgánů veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod. Tato pravomoc Ústavního soudu je v §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu rozvedena tak, že ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, pokud tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, ve kterém byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno základní právo nebo svoboda, jak jsou zaručeny ústavním pořádkem. Usnesení Policie ČR o zajištění nemovitostí (pozemků) a rozhodnutí obecného soudu o zamítnutí stížnosti stěžovatelky 1) byla oprávněna napadnout ústavní stížností toliko obchodní společnost [stěžovatelka 1)] z pozice vlastníka majetku, nikoli stěžovatel 2) v postavení jednatele obchodní společnosti. I pokud by byl stěžovatel 2) oprávněnou osobou k podání ústavní stížnosti, byla by tato odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost (z důvodů výše).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. května 2015
Ludvík David, v. r.
předseda senátu