ECLI:CZ:US:2007:1.US.395.06.1
sp. zn. I. ÚS 395/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně o ústavní stížnosti JUDr. Z. V., zastoupeného Mgr. Rudolfem Krejčíkem, advokátem v Řevnicích, Nám. krále Jiřího z Poděbrad 24, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 11 Ca 62/2004, "kterým bylo zastaveno řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7.10.2004, čj. 11 Ca 62/2004-33" (bez uvedení data tohoto usnesení), takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Opírá ji zejména o následující důvody.
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21.11.2005, čj. 11 Ca 62/2004-85, byl stěžovatel vyzván k zaplacení soudního poplatku ve věci kasační stížnosti proti rozsudku téhož soudu ze dne 7.10.2004, čj. 11 Ca/2004-33. Dne 23.11.2005 stěžovatel podal soudu opakovanou žádost o osvobození od soudních poplatků, neboť první žádost byla zamítnuta. Protože se ve věci nic nedělo, stěžovatel si dopisy ze dne 20.3.2006, 28.3.2006 a 3.4.2006 stěžoval na nevyřízení své žádosti. Následně soud stěžovateli sdělil, že řízení o kasační stížnosti bylo zastaveno, neboť soud první žádosti nevyhověl a jinou žádost stěžovatel nepodal. Poté, co stěžovatel podání druhé žádosti doložil, soud prý uznal, že mu tato žádost byla doručena, neboť příslušná zásilka byla v podatelně evidována, avšak žádost se nestala součástí spisu a to z blíže neobjasněných důvodů. Proto také nebyla při rozhodování o zastavení řízení o kasační stížnosti vzata v úvahu. Usnesení o zastavení řízení bylo doručeno dne 29.12.2005 právnímu zástupci stěžovatele JUDr. Kůtovi.
Podle stěžovatele se soud v řízení dopustil několika pochybení. Je zřejmé, že byla podána nová žádost o prominutí soudního poplatku, soud tedy rozhodoval na základě neúplného spisu. Další pochybení soudu spočívá podle stěžovatele v tom, že usnesení o zastavení řízení bylo doručeno právnímu zástupci, který stěžovatele zastupoval v jiné věci a i tam bylo právní zastupovaní skončeno. Stěžovatel tedy nebyl o zastavení řízení informován.
Uvedeným postupem bylo zasaženo do základního práva stěžovatele daného čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Podle stěžovatele bylo sice usnesení o zastavení řízení formálně správné, obsah spisu však neodpovídal skutečnosti, že stěžovatel učinil podání, které svěřil k poštovní přepravě. Česká pošta také podání doručila. Jediným vysvětlením nesouladu spisu s provedeným úkonem stěžovatele je pochybení soudu.
Stěžovatel proto navrhl, aby Ústavní soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. 11 Ca 62/2004, kterým bylo zastaveno řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze, čj. 11 a 62/2004-33 ze dne 26.4.2004 a zároveň aby Městskému soudu v Praze uložil do 30 dnů od právní moci nálezu rozhodnout o žádosti stěžovatele ze dne 23.11.2005 o osvobození od soudních poplatků ve věci.
II.
Ústavní soud si k posouzení věci vyžádal spis Městského soudu v Praze sp.zn. 11 Ca 62/2004. Zjistil, že dne 15.3.2004 podal stěžovatel žalobu proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, čj. OSZ-6-5/SE-Dv-2004, ze dne 18.2.2004. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7.10.2004, čj. 11 Ca 62/2004-33, žalobu zamítl. Tento rozsudek napadl stěžovatel dne 29.10.2004 kasační stížností. Spolu se stížností podal žádost o osvobození od soudních poplatků. Městský soud v Praze usnesením ze dne 2.11.2004, čj. 11 Ca 62/2004-62, stěžovateli osvobození od soudních poplatků nepřiznal. Zároveň zamítl jeho žádost o ustanovení advokáta. Toto usnesení bylo, jak osvědčuje doručenka založená ve spise na str. 62, doručeno stěžovateli dne 9.11.2004.
Dne 10.11.2004 podal stěžovatel kasační stížnost proti uvedenému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2.11.2004, čj. 11 Ca 62/2004-62 (nepřiznání osvobození od soudních poplatků) - srov. č.l. 64.
Dále je ve spise založena plná moc ze dne 12.11.2004 pro advokáta JUDr. Jaroslava Kůtu k zastupování ve věci kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7.10.2004, čj. 11 Ca 62/2004-33 (původní kasační stížnost - č.l. 71).
Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 21.9.2005, čj. 2 As 68/2004-79, kasační stížnost proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2.11.2004 (o nepřiznání osvobození od soudních poplatků) zamítl. Toto rozhodnutí bylo doručeno stěžovateli dne 20.10.2005 (doručenka na č.l. 83).
Usnesením čj. 11 Ca 62/2004-85 ze dne 21.11.2005 byl stěžovatel Městským soudem v Praze vyzván, aby zaplatil do 3 dnů soudní poplatek ve výši 3.000,- Kč. Usnesení bylo stěžovateli doručeno do vlastních rukou dne 23.11.2005 (doručenka na č.l. 85).
Ze záznamu účtárny soudu vyplývá, že ke dni 14.12.2005 nebyl poplatek zaplacen (č.l. 86). Městský soud v Praze pak napadeným usnesením ze dne 14.12.2005, čj. 11 Ca 62/20004-88, řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7.10.2004, čj. 11 Ca 62/2004-33, pro nezaplacení soudního poplatku zastavil. Toto rozhodnutí bylo doručeno dne 29.12.2005 JUDr. Jaroslavu Kůtovi, právnímu zástupci stěžovatele (doručenka na č.l. 89).
III.
K výzvě Ústavního soudu podal k ústavní stížnosti vyjádření Městský soud v Praze. Poukázal na to, že usnesením ze dne 2.11.2004, čj. 11 Ca 62/2004-62, nebylo stěžovateli přiznáno osvobození od soudního poplatku. Toto usnesení napadl kasační stížností, která byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 21.9.2005, 2 As 68/2004-9, zamítnuta. Usnesením ze dne 21.11.2005, čj. 11 Ca 62/2004-85, byl proto stěžovatel vyzván k zaplacení soudního poplatku za uvedenou kasační stížnost. Toto usnesení bylo stěžovateli doručeno do vlastních rukou dne 23.11.2005. Stěžovatel však soudní poplatek ve stanovené lhůtě nezaplatil.
Podle vyjádření městského soudu stěžovatelem tvrzená opakovaná žádost o osvobození od soudního poplatku nebyla do spisu založena a nepodařilo se ji nalézt ani v souvislosti s vyřizováním jeho stížnosti. Soud proto při svém rozhodování musel vycházet z toho, že soudní poplatek nebyl zaplacen a řízení o kasační stížnosti zastavil. Protože stěžovatel založil do spisu plnou moc ze dne 12.11.2005, kterou udělil pro řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7.10.2004, čj. 11 Ca 62/2004-33, JUDr. Jaroslavu Kůtovi, doručoval soud toto usnesení uvedenému právnímu zástupci, který jej převzal dne 29.12.2005. Tímto dnem nabylo usnesení právní moci.
Podle městského soudu tvrzení stěžovatele, že právní zastoupení JUDr. J. Kůtou bylo ukončeno doručením rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 As 68/2004, nemá oporu ve spise; naopak z předložené plné moci vyplývá, že se plná moc vztahovala na celé řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7.10.2004, čj. 11 Ca 62/2004-33, a nikoliv na řízení ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 2 As 68/2004, kdy byla zamítnuta kasační stížnost proti usnesení tohoto soudu ze dne 2.11.2004, čj. 11 Ca 62/2004-62, jímž nebylo žalobci přiznáno osvobození od soudního poplatku.
Právní zástupce stěžovatele k zaslaným vyjádřením ve stanovené lhůtě stanovisko nezaujal.
IV.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podstata ústavní stížnosti spočívá v tvrzení stěžovatele, že podal opakovanou žádost o osvobození od soudních poplatků v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7.10.2004, čj. 11 Ca 62/2004-33, že na tuto žádost soud nijak nereagoval a uvedeným rozsudkem řízení zastavil.
Ústavní soud při svém rozhodování vychází ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 11 Ca 62/2004, z vyjádření Městského soudu v Praze a z ústavní stížnosti. Z těchto písemností vyplývá, že stěžovatelovo tvrzení nemá oporu ve spise, ve kterém jeho tvrzená opakovaná žádost o osvobození od soudních poplatků není založena. To, že soud při svém rozhodování na tuto nedoloženou žádost nereagoval, mu tedy nelze vytýkat. Soud při svém rozhodování o soudních poplatcích vychází především ze spisu a pokud stěžovatel tvrdil skutečnosti, které by měly na rozhodování soudu vliv, měl je doložit. Soud mohl jen stěží přihlédnout k tvrzení stěžovatele, že podal opakovanou žádost o prominutí soudních poplatků, jestliže stěžovatel prokázal pouze to, že soudu doručil nějakou písemnost, nikoli však obsah této písemnosti. To je zřejmé z přípisu Městského soudu v Praze stěžovateli ze dne 29.5.2006, který je založen ve spise.
Je skutečností, že Městský soud v Praze pochybil, jestliže písemnost, došlou od stěžovatele, nezaložil do příslušného spisu. To však samo o sobě nemůže založit protiústavnost napadeného rozhodnutí. Jak již bylo uvedeno, Městský soud v Praze při svém rozhodování vycházel z obsahu spisu a pokud řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastavil, postupoval v rámci daném příslušnými procesními předpisy. Aplikoval běžné právo ústavně konformním způsobem, nedopustil se svévolného jednání a mezi jejich skutkovým zjištěním a právními závěry z něho vyvozenými neexistuje ani extrémní rozpor ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu. Ústavní soud proto dovozuje, že napadeným rozhodnutím k porušení ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny, jehož se stěžovatel dovolává, zjevně nedošlo.
Stěžovatel dále namítá, že rozhodnutí o zastavení řízení bylo doručeno jeho právnímu zástupci, ačkoliv jeho plná moc již zanikla. Ze soudního spisu však vyplývá, že plná moc byla udělena JUDr. Jaroslavu Kůtovi pro řízení ve věci kasační stížnosti proti rozsudku Městského soud v Praze ze dne 7.10.2004, čj. 11 Ca 62/2004-33. V posuzovaném případě tedy městský soud nepochybil, jestliže rozhodnutí o zastavení řízení, které nepochybně je součástí tohoto řízení, doručoval advokátovi. To, že (prý) advokát o uvedeném rozhodnutí svého klienta neinformoval, je pouze věcí komunikace mezi stěžovatelem a jeho právním zástupcem. Ústavní soud proto nemohl ani této námitce stěžovatele vyhovět.
Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím k porušení základního práva, jehož se stěžovatel dovolává, zjevně nedošlo.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. října 2007
Vojen Güttler
předseda senátu