ECLI:CZ:US:2017:1.US.3950.16.1
sp. zn. I. ÚS 3950/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky) a soudců Tomáše Lichovníka a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele P. K., t. č. ve výkonu trestu ve věznici Kuřim, zastoupeného Mgr. Michalem Halvou, advokátem, se sídlem Vinohrady 794/45, Brno, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci a proti vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Olomouci sp. zn. 1 VZN 255/2016 ze dne 27. září 2016, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Svou ústavní stížnost ze dne 29. 11. 2016, doplněnou advokátem určeným ČAK dne 10. 1. 2017, stěžovatel formálně směřuje proti jinému zásahu orgánu veřejné moci a dále proti vyrozumění Vrchního státního zastupitelství (dále jen "VSZ") v Olomouci ze dne 27. 9. 2016, kterým byl odložen jeho podnět ze dne 31. 7. 2016 k výkonu dohledu nad činností státního zástupce Krajského státního zastupitelství (dále jen "KSZ") v Brně. Stěžovatel zejména tvrdí, že ačkoliv byl při zatýkání dne 8. 4. 2012 zraněn příslušníky Policie ČR, byla mu odepřena lékařská pomoc, byl a je nadále vystavován ponižujícímu a nelidskému zacházení, toto jednání nebylo navzdory jeho stížnostem náležitě vyšetřeno. Tím byla dle jeho názoru porušena jeho základní práva zaručená čl. 1, čl. 3 odst. 1 a 3, čl. 6 odst. 1, čl. 7 odst. 2, čl. 8 odst. 2, čl. 10 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, zejména práva na život, zdraví a zachování lidské důstojnosti, jakož i čl. 2 a 3 evropské Úmluvy o ochraně základních práv a svobod.
2. Z nepřehledné a nepříliš srozumitelně koncipované ústavní stížnosti vyplývá, že výchozí událostí měl být útok vedený na stěžovatele při zásahu Policie ČR dne 8. 4. 2012, při kterém jej policisté hodili na obezděná kamna, čímž mu způsobili poranění zad, poté jej spoutali a odvlekli do policejního auta; po příjezdu na Policii ČR Vyškov měl stěžovatel zkolabovat. V úředních záznamech o použití donucovacích prostředků vypracovaných dvěma zasahujícími policisty ve dnech 8. a 11. 4. 2012 je však dle stěžovatele toto jednání a způsobené zranění zatajeno. Stěžovatel dále tvrdí, že po zastrašení lékařů mu Policie ČR nechala účelově ošetřit pouze zlomený prst a jeho vážné zranění zad ponechala bez ošetření, aby jeho existenci mohla popřít. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí (aniž by příslušné lékařské zprávy předložil), že dne 8. 4. 2012 lékařka rychlé záchranné služby nepopsala žádné zjevné zranění jeho osoby a neurolog je popřel s tím, že ohledně udávaných potíží nelze vyloučit simulaci a účelové jednání. Dle stěžovatelových tvrzení pak byla uvedená zranění v trestním řízení vedeném proti němu použita k manipulaci důkazů, s tím, že zranění mu způsobil poškozený dne 7. 4. 2012.
3. Stěžovatel dále tvrdí, že proti uvedenému útoku Policie ČR podal dne 26. 11. 2012 stížnost na pracovišti Generální inspekce bezpečnostních sborů (dále jen "GIBS") v Olomouci, kde byla šetřena pod sp. zn. Gi-P-2296/2012. Bezprostředně po jejím podání měl být ve Vazební věznici Olomouc neznámou osobou shozen ze schodů, aniž by věznice okolnosti jeho pádu prověřila. Ze spisu vyplývá, že v březnu 2015 stěžovatel adresoval nové podání na KSZ v Brně, které bylo pravděpodobně postoupeno na pracoviště GIBS v Brně pod sp. zn. Gi-K-455/2015. Po zjištění, že toto podání neobsahovalo žádné nové skutečnosti oproti původnímu podání ze dne 26. 11. 2012, byl stěžovatel vyzván k jeho doplnění, což neučinil, a podání bylo proto uloženo ad acta; tento postup byl dne 2. 7. 2015 kontrolním orgánem GIBS shledán správným.
4. Dne 29. 6. 2016 adresoval stěžovatel GIBS podání, které bylo vyhodnoceno zčásti jako nesouhlas s výše uvedeným odložením jeho podání pod sp. zn. Gi-K-455/2015 a postoupeno KSZ v Brně jako žádost o přezkum postupu policejního orgánu podle §157a odst. 1 trestního řádu. Ve svém vyrozumění ze dne 22. 7. 2016 uvedl státní zástupce KSZ v Brně (4 KZN 119/2015-16), že po prostudování kompletních spisových materiálů sp. zn. Gi-P-2296/2012 a sp. zn. Gi-K-455/2015 je zřejmé, že policejní orgán správně vyhodnotil, že se ve věci nejedná o podezření z žádného trestného činu; v této části bylo tedy podání ze dne 29. 6. 2016 založeno. Stěžovatel na toto vyrozumění reagoval tak, že na VSZ v Olomouci adresoval podnět k výkonu dohledu nad činností státního zástupce KSZ v Brně. Poukazoval v něm na nečinnost GIBS a Policie ČR a na to, že zranění, která utrpěl dne 8. 4. 2012, byla popřena policisty i lékaři a zůstala neošetřena, přičemž Policie ČR se snaží své brutální zacházení utajit a za pomoci advokátky odstranit jeho osobu obviněním z pokusu vraždy. Vyrozuměním státní zástupkyně VSZ v Olomouci sp. zn. 1 VZN 255/2016 ze dne 27. 9. 2016 byl stěžovatel informován, že po prostudování spisového materiálu nebyl jeho podnět shledán důvodným. S poukazem na spisy vedené jednak v trestním řízení, ve kterém byl stěžovatel pravomocně odsouzen pro zločin vraždy, jednak ve věci jeho žádosti o obnovu řízení státní zástupkyně VSZ uvedla, že v rámci své obhajoby a v návrhu na povolení obnovy řízení již stěžovatel uplatňoval stejné argumenty, tj. že byl zraněn při zatýkání příslušníky Policie ČR a nikoliv při potyčce s poškozeným. Soudy přitom tato tvrzení v návaznosti na stěžovatelem zvolenou obhajobu označily za účelová a v rámci trestního řízení nebylo zjištěno protiprávní jednání příslušníků Policie ČR zakročujících vůči stěžovateli dne 8. 4. 2012. Státní zástupkyně poukázala též na to, že obdobná podání s žádostí o prověření svých zranění ze dne 8. 4. 2012 již stěžovatel v minulosti učinil u různých orgánů včetně GIBS a tato byla vždy prověřena, aniž byly shledány důvody pro zahájení úkonů trestního řízení. Neshledala proto v postupu státního zástupce KSZ v Brně porušení zákona ani jiné pochybení, a odložila stěžovatelův podnět jako nedůvodný.
5. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že stěžovatel podal v říjnu 2016 opakovanou stížnost na GIBS (sp. zn. Gi-K-1430/2016), která byla odložena; dále si v části svých výše uvedených podání stěžoval na pád ze dne 26. 11. 2012 (viz bod 3), na špatné zacházení ve věznici a porušení medikace, přičemž tyto námitky byly postupovány odboru kontroly Generálního ředitelství Vězeňské služby ČR a státnímu zástupci vykonávajícímu dozor v místech, kde je omezována osobní svoboda, k dalším opatřením. Ze spisu vyplývá, že stěžovatel prověřujícím orgánům neposkytl souhlas s nahlédnutím do zdravotnické dokumentace. Stěžovatel se dále poněkud zmatečným způsobem zmiňuje též o žalobách na Policii ČR, na Vězeňskou službu, o stížnostech na vězeňské lékaře a na ČSSZ, jakož i o zmaření jeho výslechu v listopadu 2016.
6. Ústavní soud nejprve konstatuje, že stěžovatel se v dané věci opakovaně obrátil na GIBS a proti jejímu postupu podal stížnost ke KSZ v Brně, posouzenou jako žádost o přezkum postupu policejního orgánu, a následně adresoval na VSZ v Olomouci podnět k výkonu dohledu nad činností státního zástupce KSZ v Brně, jehož výsledek napadá touto ústavní stížností. Jak již Ústavní soud v minulosti judikoval, žádost o výkon dohledu nejbližšího vyššího státního zastupitelství podle §12d odst. 1 zákona o státním zastupitelství je obecně účinným opravným prostředkem pro osobu, která namítá závadný postup v šetření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byla obětí spáchaného trestného činu, a jako takovou je nutno ji vyčerpat před podáním ústavní stížnosti v souladu s §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu [srov. nález sp. zn. I. ÚS 1565/14 ze dne 2. 3. 2015 (N 51/76 SbNU 691), bod 31; všechna rozhodnutí Ústavního soudu citovaná v tomto nálezu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Naproti tomu žádost o dohled k Nejvyššímu státnímu zastupitelství, jehož pravomoc posuzovat meritum věci je značně omezená, není považována za účinný opravný prostředek, který musí stěžovatelé vyčerpat (srov. nález sp. zn. I. ÚS 1042/15 ze dne 24. 5. 2016, bod 69). Ústavní soud tedy konstatuje, že stěžovatel splnil požadavky na přípustnost ústavní stížnosti namítající porušení práva na účinné vyšetřování stanovené v judikatuře Ústavního soudu.
7. Ústavní soud dále připomíná, že povinnost provést účinné vyšetřování způsobilé odhalit a potrestat odpovědné osoby vzniká v okamžiku, kdy určitá osoba předloží státním orgánům hájitelné tvrzení o tom, že byla vystavena špatnému zacházení (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Dvořáček proti České republice ze dne 6. listopadu 2014 č. 12927/13, §110), např. ze strany policie (srov. rozhodnutí ESLP ve věci Svoboda a další proti České republice ze dne 4. února 2014 č. 43442/11, §60). Hájitelným tvrzením je nutno rozumět takové tvrzení, které není zcela nedůvěryhodné a nepravděpodobné, je možné i časově, je dostatečně konkrétní a v čase neměnné (srov. výše cit. nález sp. zn. I. ÚS 1042/15, bod 31).
8. V dané věci podložil stěžovatel svá tvrzení o zraněních, která mu měli způsobit policisté dne 8. 4. 2012, pouze kopiemi nijak neoznačených fotografií. Z žádných dalších dokumentů týkajících se události ze dne 8. 4. 2012, jako jsou úřední záznamy zasahujících policistů a protokol o výslechu jeho tehdejší družky, nevyplývá, že by měl být stěžovatel při zatýkání zraněn. Naopak policejní prezident ve svém dopisu ze dne 7. 10. 2015 zmiňuje, že dle protokolu o výslechu obviněného ze dne 8. 4. 2012, který je součástí spisu vedeného v trestním řízení proti stěžovateli, stěžovatel na otázku své obhájkyně uvedl, že mu poškozený zlomil prst a poranil záda. Stěžovatel dále sám uvádí (viz bod 2), aniž by příslušné lékařské zprávy předložil, že dne 8. 4. 2012 lékařka rychlé záchranné služby nepopsala žádné zjevné zranění jeho osoby a neurolog je popřel s tím, že ohledně udávaných potíží nelze vyloučit simulaci a účelové jednání. Z napadeného vyrozumění státní zástupkyně VSZ v Olomouci ze dne 27. 9. 2016 (viz bod 4) pak vyplývá, že v rámci trestního řízení proti stěžovateli nebylo zjištěno protiprávní jednání příslušníků Policie ČR zakročujících vůči stěžovateli dne 8. 4. 2012 a že stěžovatelova tvrzení o zraněních způsobených při zatýkání soudy označily za jeho účelovou obhajobu. Konečně, přestože stěžovatel nepředložil žádný dokument vztahující se k vyřízení jeho stížnosti podané na GIBS dne 26. 11. 2012 (sp. zn. Gi-P-2296/2012), z ostatních příloh ke stížnosti vyplývá, že ve věci nebyly shledány důvody pro zahájení úkonů trestního řízení proti zasahujícím policistům.
9. Z výše uvedeného vyplývá, že stěžovatelova tvrzení o zraněních způsobených policisty nejsou dostatečně důkazně podložena a že byla přesvědčivě vyvrácena v trestním řízení, ze kterého vyplynulo, že stěžovatel byl zraněn ještě před zásahem policie. V hmotněprávní rovině tedy nebyl zjištěn "jiný zásah orgánu veřejné moci" spočívající ve špatném zacházení ze strany policistů, a stěžovatelovo tvrzení v tomto smyslu proto nelze označit za "hájitelné". V důsledku toho státním orgánům nevznikla v procesní rovině povinnost provést účinné vyšetřování, resp. nebylo nutné se stěžovatelovými tvrzeními zabývat důkladněji, než jak vyšetřující orgány, včetně VSZ v Olomouci, v této věci učinily (srov. výše cit. rozhodnutí ESLP ve věci Svoboda a další proti České republice, §60).
10. Na základě výše uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. ledna 2017
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu