ECLI:CZ:US:2005:1.US.445.05
sp. zn. I. ÚS 445/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti UNIM, spol. s r. o., se sídlem Všestudy 18, IČO: 47545887, zastoupené JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 1, 28. října 1001/3, proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 31. 5. 2005, čj. ZN 1587/2005 - 12, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností se společnost UNIM, spol. s r. o. (dále jen "stěžovatelka"), domáhala zrušení shora uvedeného usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 (dále jen "obvodní státní zastupitelství") pro porušení čl. 1, čl. 3 odst. 1 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Označeným usnesením obvodní státní zastupitelství zamítlo jako nedůvodnou stížnost stěžovatelky proti usnesení Policie ČR, Obvodního ředitelství I, Služby kriminální policie a vyšetřování Praha 1 (dále jen "policejní orgán") ze dne 21. 4. 2005, ČTS: ORI-1112/900K-1-2005. Tímto usnesením policejní orgán odložil, podle §159a odst. 1 trestního řádu (dále jen "TrŘ"), oznámení stěžovatelky o podezření ze spáchání trestných činů zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a), c) trestního zákona (dále jen "TrZ") a trestného činu podplácení podle §160 odst. 1, 2 TrZ, neboť se nejednalo o trestný čin a nebylo namístě věc vyřídit jinak.
Těchto trestných činů se měli dopustit zaměstnanci Českého báňského úřadu, kteří se podíleli na rozhodování, zda bude či nebude stěžovatelce umožněno těžit štěrkopísek v katastrálním území obce Všestudy. V odůvodnění usnesení státní zastupitelství konstatovalo, že usnesení policejního orgánu je řádně odůvodněno a obsahuje náležitosti stanovené §134 TrŘ. Odložení věci má oporu ve shromážděném spisovém materiálu, z něhož vyplynulo, že se jedná o správní spor, který se stěžovatelka snažila řešit pomocí trestního práva.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti nesouhlasila se závěrem policejního orgánu a obvodního státního zastupitelství o tom, že ke spáchání trestného činu nedošlo, že se jedná o správní spor a nesouhlasila i s hodnocením provedených důkazů.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Jádrem ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s tím, že nebylo zahájeno trestní stíhání a věc byla odložena podle §159a odst. 1 TrŘ.
Ústavnímu soudu, jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), nepřísluší posuzovat, zda určitým jednáním byla naplněna skutková podstata trestného činu. O tom, zda někdo spáchal trestný čin, jaký trestný čin spáchal a zda existují nebo neexistují relevantní překážky zabraňující dalšímu vedení trestního stíhání, nerozhoduje subjektivní náhled jednotlivce, ale výlučně orgány k tomu povolané podle ústavních předpisů (čl. 90 ústavy ČR) a zákonů. Nesouhlas s autoritativním rozhodnutím těchto orgánů je zcela nerozhodný a nemůže bez dalšího založit opodstatněnost ústavní stížnosti.
Ve skutečnosti, že obvodní státní zastupitelství zamítlo stížnost stěžovatelky proti usnesení policejního orgánu o odložení věci pro podezření ze spáchání trestného činu, nelze spatřovat porušení jejích ústavně zaručených subjektivních veřejných práv, jejichž ochrana spadá do kompetence Ústavního soudu. Neexistuje totiž ústavně zaručené subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána. Stát prostřednictvím orgánů činných v trestním řízení, jako orgánů veřejné moci, rozhoduje o tom, zda byly splněny podmínky pro zahájení trestního stíhání, upravené v trestním řádu (čl. 8 odst. 2 Listiny), tj. zda byl trestný čin spáchán a kým (obdobně viz i usnesení sp. zn. I. ÚS 84/99 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 14., usn. č. 29, Praha 2000, a další). Z toho je patrné, že ústavně zaručená základní práva a svobody stěžovatelky nemohou být předmětným postupem dotčena.
Vzhledem k tomu, že se jedná o správní spor, má stěžovatelka možnost domáhat se ochrany svých práv prostředky správního práva, v rámci správního řízení. Teprve v souvislosti s tímto postupem by bylo možno uvažovat o porušení jejích ústavně zaručených základních práv a svobod ve smyslu čl. 36 Listiny.
V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. října 2005
Ivana Janů
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu