ECLI:CZ:US:2023:1.US.457.23.1
sp. zn. I. ÚS 457/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala, soudkyně zpravodajky Milady Tomkové a soudce Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele V. Ř., zastoupeného JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem, sídlem Wellnerova 1322/3C, Olomouc, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. prosince 2022 sp. zn. 61 To 701/2022 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. října 2022 sp. zn. 43 Nt 2034/2022, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Proti stěžovateli (a dalším obviněným) bylo podle §160 a násl. trestního řádu zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle §23 trestního zákoníku. Uvedeného jednání se měli obvinění stručně řečeno dopustit tím, že nelegálně skladovali tabák ke kouření, provozovali nelegální výrobní linku produkující cigarety a zpracovávali nepovoleně tabák do podoby vybraných výrobků - cigaret, které dále distribuovali dosud nezjištěným odběratelům. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále též "obvodní soud") ze dne 31. července 2022 sp. zn. 43 Nt 58/2022 byl stěžovatel vzat do vazby z důvodu uvedeného v §67 písm. a), c) trestního řádu. Ve vztahu k útěkové vazbě podle §67 písm. a) trestního řádu dospěl obvodní soud k závěru, že tento důvod je naplněn, jelikož je stěžovatel ohrožen trestem odnětí svobody v trvání 5 - 10 let, přičemž nelze v souvislosti se škodou desetinásobně překračující vymezení škody velkého rozsahu vyloučit uložení trestu okolo osmi let. Jelikož obviněný vynakládal velké úsilí, aby jeho trestná činnost nebyla vyzrazena (použití rušiček a kontra sledování při převážení padělaných cigaret), měl obvodní soud důvodnou obavu, že by po propuštění ze zadržení mohl podobnou snahu vynakládat na vyhýbání se trestnímu stíhání. Ve vztahu k předstižné vazbě podle §67 písm. c) trestního řádu obvodní soud uvedl, že další osoby podílející se na vyšetřované trestné činnosti (dodavatelé a odběratelé) jsou stále neznámé totožnosti a mohou v trestné činnosti pokračovat. Dále konstatoval, že stěžovatel neprojevil dostatečnou sebereflexi nad svým jednáním, ze kterého mu mohl plynout podstatný zdroj příjmů, čemuž nasvědčuje hotovost ve výši 3 mil. Kč zajištěná u spoluobviněného a předběžně stanovená výše škody blížící se 100 mil. Kč. Soud měl důvodnou obavu, že by stěžovatel spolu s dalšími obviněnými mohl prostřednictvím svých kontaktů pokračovat v trestné činnosti, čemuž nasvědčuje i z odposlechů plynoucí plánované rozšíření výroby nebo její přesunutí na jiné, již vytipované nové místo. Obvodní soud uvedl, že v dalším průběhu řízení považuje za reálné přijetí peněžité záruky, která se však vzhledem k výši zatím přibližně vyčíslené škody musí pohybovat v řádech nikoliv jednotek miliónů, ale spíše kolem 10 mil. Kč. Závěrem konstatoval, že s ohledem na kontakty stěžovatele umožňující mu rozvoj podnikatelských aktivit v Holandsku, reálnou hrozbu jeho útěku před hrozícím vysokým trestem a možnost skrývání se v zemích Schengenského prostoru by nahrazení vazby zákazem vycestování bylo možné pouze v kombinaci v přiměřenou peněžní zárukou.
2. Napadeným rozhodnutím obvodního soudu byl stěžovatel ponechán ve vazbě. Dále obvodní soud rozhodl, že se nepřijímá záruka důvěryhodných osob (přítelkyně a sestry) nad dalším chováním stěžovatele, nepřijímá jeho písemný slib, nestanoví dohled probačního úředníka, neukládají se předběžná opatření spočívající v zákazu vycestování a odevzdání cestovního pasu a není přípustné přijetí peněžité záruky ve výši 3 mil. Kč. Obvodní soud dospěl k závěru, že od posledního rozhodování o vazbě nedošlo k žádné změně objektivních relevantních skutečností. Ve vztahu k útěkové vazbě zopakoval důvody uvedené v prvotním rozhodnutí o vzetí do vazby ze dne 31. července 2022 a navíc uvedl, že prošetřovaná činnost má přesah do více členských států Evropské unie (nelegálně vyrobené cigarety měly mířit do Polska, Německa, Belgie a na Slovensko), stěžovatel může mít v těchto zemích kontakty, které mu mohou umožnit skrývat se, a případné opuštění České republiky by značně zkomplikovalo jeho zajištění (nutnost vydání Evropského zatýkacího rozkazu, Evropského vyšetřovacího příkazu, případně nutnost využití institutu řízení proti uprchlému). Nad rámec důvodů uvedených v předchozím rozhodnutí ze dne 31. července 2022 ohledně předstižné vazby obvodní soud konstatoval, že dle záznamu z prostorového odposlechu ze dne 19. července 2022 stěžovatel s neztotožněnou osobou probírá, co je třeba zařídit před spuštěním provozu v nové lokalitě v Ch. Dále konstatoval, že obvinění byli motivováni ziskem řádově vyšším než nižší jednotky milionů, přičemž odkázal na odposlech ze dne 12. července 2022, ve kterém zaznělo, že by po roce fungování mohli odejít do důchodu. Obvodní soud dospěl k závěru, že by stěžovatel prostřednictvím svých kontaktů a motivován rychlým a vysokým ziskem mohl pokračovat v obdobné trestné činnosti. Ve vztahu k možnostem náhrady vazby jiným alternativním opatřením ve smyslu §73 trestního řádu, případně §88c trestního řádu obvodní soud uvedl, že nepředstavují dostatečnou záruku, že by se stěžovatel v případě svého propuštění na svobodu nevyhýbal trestnímu stíhání, nebo nepokračoval v trestné činnosti. Ve vztahu k přijetí peněžité záruky se obvodní soud vyjádřil tak, že neměl příležitost vyslechnout osoby navrhující složení peněžité záruky, v dalším průběhu řízení však tento způsob náhrady považuje za reálný, částka ve výši 3 mil. Kč navrhovaná stěžovatelem však není zejména ve vztahu ke způsobené škodě a hotovosti ve výši 3 mil. Kč nalezené u spoluobviněného dostatečná.
3. Napadeným usnesením Městského soudu v Praze (dále též "městský soud") byla stěžovatelova stížnost (i stížnost spoluobviněného) proti napadenému rozhodnutí obvodního soudu zamítnuta. Městský soud uvedl, že zcela akceptuje závěry obvodního soudu týkající se důvodnosti trestního stíhání, vazebních důvodů i aktuální nemožnosti náhrady vazby. Konstatoval, že obvodní soud se dostatečným způsobem zabýval spisovým materiálem, dosud známými skutkovými zjištěními a vazebními důvody. Městský soud sdílí obavu, že by se stěžovatel (a spoluobviněný) mohli vymanit z dosahu orgánů činných v trestním řízení útěkem či skrýváním se na neznámém místě, a to zejména z důvodu hrozby vysokého trestu. Podle městského soudu je dána i důvodná obava opakování stejné či obdobné trestné činnosti v případě propuštění z vazby. Účelu vazby nelze dosáhnout využitím mírnějších zajišťovacích opatření vzhledem k osobě stěžovatele (recidiva), charakteru a závažnosti trestné činnosti a jejím okolnostem. Ohledně písemných slibů stěžovatele a spoluobviněného uvedl, že jde o příslib již dříve odsouzených osob, které měly po delší dobu páchat závažnou trestnou činnost, a zpronevěřit se tak zákonu i normám společenské morálky. Městský soud považoval výši nabízené peněžité záruky za nedostatečnou nejen s ohledem na výši škody, ale i na povahu a závažnost trestného činu. Jedinou účinnou alternativou vazby může být navýšení nabízené peněžité záruky. Ponechání stěžovatele ve vazbě vyžaduje podle městského soudu obtížnost věci a potřeba jejího plného objasnění, v postupu orgánů činných v trestním řízení nebyly shledány zásadní průtahy.
II. Obsah ústavní stížnosti
4. V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že napadenými rozhodnutími byla porušena ustanovení čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 4, čl. 8 odst. 1 a 2 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále též "Listina"), čl. 2 odst. 3, čl. 90 a čl. 95 Ústavy České republiky (dále též "Ústava") a čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
5. Stěžovatel předně uvádí, že přípravné řízení je nepřiměřeně dlouhé. Konstatuje, že vyjma zjišťování vlastnictví zajištěných finančních prostředků neprovedl policejní orgán dosud výslech jediného svědka, i když odposlechy i sledování zaznamenávají osoby, které by mohly mnohé objasnit.
6. Stěžovatel odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2987/22 ze dne 8. prosince 2022 ohledně nezbytnosti existence zesílených důvodů pro trvání vazby a namítá, že žádné další nové skutečnosti či důvody nebyly v projednávané věci konstatovány, pouze byly zopakovány počáteční důvody vazby.
7. Ve vztahu k útěkové vazbě stěžovatel namítá, že nečiní ničeho, z čeho by se dala dovozovat příprava na útěk či vyhýbání se trestnímu stíhání. Dle informací obsažených ve spise byla rušička nefunkční a stěžovatel se sledování nezúčastnil. Stěžovatel konstatuje, že má nadále rodinné a pracovní zázemí, se svou partnerkou má nezletilé děti, situace je od vzetí do vazby neměnná. Obecné uvádění okolnosti konspirativnosti jeho údajného jednání nezahrnuje jakékoliv tvrzení ve vztahu k obavě před skrýváním se či uprchnutím. Stěžovatel namítá, že údajná jazyková vybavenost spoluobviněného se netýká jeho samotného a údajná reálná hrozba jejich útěku, skrývání se v zemích Schengenského prostoru či kontakty nejsou specifikovány.
8. Ve vztahu k předstižné vazbě z důvodu, že by doposud nezjištěné osoby mohly páchat trestnou činnost, pak stěžovatel upozorňuje, že orgány činné v trestním řízení neučinily žádné úkony ke zjištění těchto osob, proto jsou důvody vazby dány pouze kvůli jejich nečinnosti. Orgány činné v trestním řízení ani po půl roce vazebního stíhání nedoložily konkrétní skutečnosti o možnosti stěžovatele pokračovat v trestné činnosti, tyto jejich úvahy jsou podle něj pouhými spekulacemi. Veškeré stroje, tabák a další komponenty byly zabaveny, osoby, které se měly na trestné činnosti podílet, jsou ve vazbě. Stěžovateli není zřejmé, na jakém místě by měl v trestné činnosti pokračovat, s kým by ji mohl páchat a z jakých zdrojů by byla financována.
9. Pokud soudy odůvodňují trvání vazby nedostatečnou sebereflexí, je stěžovatel tímto jejich postupem nucen k doznání a sdělení dalších osob, což je v rozporu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 188/99 ze dne 4. listopadu 1999 (N 156/16 SbNU 157) nebo s nálezem sp. zn. III. ÚS 1301/13 ze dne 15. prosince 2015 (N 212/79 SbNU 419).
10. Ohledně odůvodnění vazby odkazem na podstatný zdroj příjmů stěžovatel namítá, že u něj nebyla žádná významná finanční hotovost zajištěna a nebylo zjištěno, že by disponoval majetkem významné hodnoty. Škoda způsobená na spotřební dani nemůže být zaměňována za zisk, kterého mohli obvinění dosahovat. Odkaz na finanční hotovost nalezenou v bydlišti spoluobviněného nemůže podle stěžovatele odůvodňovat vazební důvod ve vztahu k němu samému.
11. S odkazem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva stěžovatel konstatuje, že trvání vazebních důvodů je nutno posuzovat na základě aktuálního stavu věci i s ohledem na plynutí času. Po uplynutí určité doby již trvání důvodného podezření, že osoba spáchala trestný čin, nepostačuje. Stěžovatel cituje nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. 6/10 ze dne 20. 4. 2010 (N 89/57 SbNU 167; 163/2010 Sb.), podle něhož je trvání podezření podmínkou sine qua non pro zákonnost pokračování vazby, ale po určité době samo o sobě nepostačuje; soud musí konstatovat jiné relevantní a dostačující důvody ospravedlňující pokračující odnětí svobody.
12. Stěžovatel upozorňuje na skutečnost, že podmínky peněžité záruky byly podrobně rozvedeny v návrhu nabízejícím záruku, který sestra stěžovatele podepsala a výslovně uvedla, že se s nimi seznámila a bere je na vědomí. Stěžovatel nerozumí, jak lze závěry obvodního soudu o morálním profilu obviněných vztahovat na jeho sestru a družku, které nabízely záruky, a namítá, že odůvodnění nepřijetí záruk nese známky libovůle. Podle stěžovatele skutečnost, že se měl dopustit trestného činu, nemůže vylučovat možnost nabídnout za něj záruku důvěryhodné osoby.
13. Stěžovatel shrnuje, že napadená rozhodnutí nebyla v požadovaném rozsahu řádně, přesvědčivě a logicky odůvodněna zejména z hlediska konkrétních skutečností zakládajících důvodnou obavu, že bude jednat způsobem uvedeným v §67 písm. a), c) trestního řádu, jakož i ve vztahu k doktríně zesílených důvodů pro trvání omezení osobní svobody, a to při výslovném konstatování, že nedošlo k žádné změněně objektivních a relevantních skutečností.
III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
14. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno napadené usnesení. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva.
IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
15. Ústavní soud úvodem připomíná východiska týkající se přezkumu zásahů do osobní svobody ve formě vzetí do vazby. Je úkolem především obecných soudů, aby se znalostí konkrétní trestní věci, jakož i stadia, ve kterém se věc nachází, a na základě znalosti všech okolností a souvislostí případu posoudily, zda existují či trvají vazební důvody. Vzhledem ke svému postavení se Ústavní soud v zásadě přehodnocováním existence či neexistence vazebních důvodů nezabývá. Do rozhodnutí obecných soudů je oprávněn zasáhnout jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (čl. 8 odst. 2 a 5 Listiny) buď vůbec, nebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou v extrémním rozporu s principy plynoucími z ústavního pořádku [srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 137/2000 ze dne 20. 11. 2000 (N 174/20 SbNU 235), sp. zn. III. ÚS 121/02 ze dne 6. 6. 2002 (N 68/26 SbNU 203), sp. zn. III. ÚS 1926/10 ze dne 24. 8. 2010 (N 169/58 SbNU 469) či sp. zn. II. ÚS 2086/14 ze dne 16. 9. 2014 (N 170/74 SbNU 469)].
16. Z odůvodnění vazebních rozhodnutí musí být zřejmé, že se soud náležitě zabýval všemi relevantními okolnostmi. Aby soudy dostály ústavněprávnímu požadavku zdrženlivosti ve vazebních věcech a imperativu maximální šetrnosti k právům obviněného, musí výslovně, přehledně a logicky vysvětlit, ze kterých konkrétních skutečností vyplývá obava, že se obviněný bude chovat způsobem uvedeným v §67 písm. a) až c) trestního řádu [srov. např. nález I. ÚS 1694/14 ze dne 28. 7. 2014 (N 146/74 SbNU 241)].
17. Ústavní soud opakovaně konstatoval, že vazba představuje zajišťovací institut sloužící k dosažení účelu trestního řízení, přičemž rozhodování o vazbě nelze chápat jako rozhodování o vině či nevině obviněného. Je tedy přirozené, že je vedeno vždy v rovině pouhé pravděpodobnosti (a nikoli jistoty) ohledně důsledků, které mohou nastat, nebude-li obviněný držen ve vazbě. Vazbu je však nutno náležitě odůvodnit konkrétními skutečnostmi, jež naplňují její zákonné důvody (§68 odst. 1 trestního řádu). Trestní řád to vyjadřuje slovy, že musí být naplněna "důvodná obava", že nastanou okolnosti, pro něž lze vazbu uvalit (§67 trestního řádu), resp. že rozhodnutí o vazbě musí být odůvodněno skutkovými okolnostmi (§68 odst. 1 věta druhá trestního řádu).
18. Je věcí obecných soudů, aby při důkladné znalosti skutkových okolností a důkazní situace té které věci svědomitě posoudily, zda další trvání vazby je opatřením nezbytným pro dosažení účelu trestního řízení a zda tohoto účelu ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků ze strany orgánů v trestním řízení činných nelze dosáhnout jinak [viz nález sp. zn. III. ÚS 18/96 ze dne 26. 9. 1996 (N 88/6 SbNU 145)]. Musí být rovněž brán zřetel na tzv. doktrínu zesílených důvodů, dle níž musí soud náležitě vážit, zda i nadále existují relevantní a dostačující důvody, které by ospravedlnily pokračující odnětí svobody, byť k uvalení vazby mohlo dříve dojít na základě důvodného podezření, protože pouze tak bude zajištěn respekt a ochrana základního práva na osobní svobodu [nález sp. zn. Pl. ÚS 6/10 ze dne 20. 4. 2010 (N 89/57 SbNU 167; 163/2010 Sb.)]. Východiskem tohoto principu je též skutečnost, že soud nemůže v dalších rozhodnutích o vazbě pouze zopakovat důvody, uváděné v počáteční fázi vazby, aniž by náležitě vysvětlil, proč je trvání vazby i nadále nezbytné [nález sp. zn. I. ÚS 2665/13 ze dne 12. 12. 2013].
19. Stěžovatel na podporu svých tvrzení odkazuje na nález sp. zn. I. ÚS 2897/22 ze dne 8. prosince 2022, kterým Ústavní soud navázal na svá předchozí rozhodnutí zabývajícími se tzv. doktrínu zesílených důvodů trvání omezení osobní svobody [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 2208/13 ze dne 11. 12. 2013 (N 215/71 SbNU 517)]. Zároveň uvedl, že konkrétní skutečnosti zakládající důvodnost vazby v počáteční fázi trestního řízení mohou během jejího trvání ztrácet na významu či přesvědčivosti a pro ospravedlnění dalšího trvání zbavení osobní svobody už nemusí postačovat. To však naopak neznamená, že ony konkrétní skutečnosti nemohou být i nadále přesvědčivé a další trvání ospravedlňovat, jak je tomu podle Ústavního soudu i v nyní posuzovaném případě.
20. V nyní posuzovaném případě Ústavní soud neshledal, že by napadená usnesení obecných soudů nedostála požadavkům plynoucím z citované judikatury. V napadeném usnesení městský soud zdůvodnil, proč souhlasí se závěry obvodního soudu, že jsou i nadále dány důvody útěkové i předstižné vazby a proč nelze využít žádný z alternativních prostředků, které by mohly vazbu efektivně nahradit. Obavy z útěku či skrývání stěžovatele opřely oba soudy o skutečnost, že stěžovateli reálně hrozí uložení vysokého trestu odnětí svobody, přičemž se jejich posouzení neodvíjelo pouze od typové trestní sazby stanovené pro příslušné trestné činy, ale jednalo se o konkrétní hrozbu vysokého trestu posuzovanou ve vztahu ke stěžovateli. Jak Ústavní soud judikoval, s rostoucí výměrou trestu roste i obecná motivace potenciálně odsouzeného vyhnout se výkonu daného trestu, vedle níž postačí i takové další okolnosti, které by při ohrožení nižší výměrou nepostačovaly (např. nález sp. zn. II ÚS 1959/22 ze dne 20. 9. 2022). Obecné soudy nevycházely pouze z možné trestní sazby nebo zdůraznění závažnosti trestné činnosti, pro niž je stěžovatel stíhán. Opíraly se o konkrétní skutečnosti odůvodňující obavu z opakování trestné činnosti (vysoká konspirativnost, přesah prošetřované trestné činnosti do několika států, kde by se stěžovatel za pomoci tam získaných kontaktů mohl skrývat). Ústavní soud jasně deklaroval [srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 605/04 ze dne 18. 11. 2004 (U 55/35 SbNU 633)], že rozhodování o vazbě je vedeno vždy v rovině pravděpodobnosti (nikoliv jistoty) ohledně důsledků, které mohou nastat, nebude-li obviněný vzat do vazby. Z vyžádaného trestního spisu je zřejmé zapojení více osob (včetně několika cizích státních příslušníků) do vyšetřované trestné činnosti a jejich aktivita na území jiných států. Důvodnou obavu tak nemůže oslabit ani stěžovatelem tvrzená neznalost cizích jazyků, resp. skutečnost, že jazykovou vybavenost uvedly obecné soudy pouze u spoluobviněného.
21. Ani posouzení toho, zda trvají důvody předstižné vazby u stěžovatele, nepokládá Ústavní soud za nedostatečné a nerelevantní. Obavu z možnosti pokračování v trestné činnosti odůvodnily obecné soudy konstatováním, že se na trestné činnosti podílely další osoby v postavení dodavatelů i odběratelů a mohou v ní pokračovat. Podle názoru obecných soudů by v ní proto mohl pokračovat i stěžovatel, a to s ohledem na skutečnost, že zatím neprojevil dostatečnou sebereflexi nad svým jednáním, což je podle obecných soudů nezbytné pro vnitřní smíření se s protiprávním jednáním a nepokračování v něm. Jelikož zmínka o sebereflexi byla učiněna obvodním soudem právě ve výše zmíněném kontextu, nelze stěžovateli přisvědčit, že by tímto konstatováním obvodní soud jakkoliv nutil stěžovatele k doznání či sdělení dalších osob, jak tvrdí stěžovatel v ústavní stížnosti. Obvodní soud možnost pokračování v trestné činnosti odůvodnil i odkazem na odposlechy, ze kterých vyplývá plánovaný přesun výroby do jiné lokality a nákup k tomu určených strojů, čemuž by nutně nemusela bránit stěžovatelem tvrzená skutečnost, že jedna konkrétní výrobní linka byla zajištěna a není možné ji použít. Vedle závažnosti a intenzity trestné činnosti zohlednily obecné soudy výši způsobené škody a předpoklad vysokých příjmů z trestné činnosti, vyplývající z odposlechů.
22. Obecné soudy dostatečně odůvodnily svoji představu o vhodné výši peněžité záruky. Ohledně stěžovatelovy námitky (bod 12 výše) Ústavní soud podotýká, že konstatování o jeho morálním profilu v napadeném usnesení městského soudu se týká písemného slibu učiněného jím samým, nikoliv nabídnutých záruk jiných osob.
23. Ústavní soud závěrem konstatuje, že vazba v případě stěžovatele v době rozhodnutí Ústavního soudu trvá 8 měsíců. Její délka je stále ještě odůvodnitelná relativní složitostí a rozsáhlostí trestní věci, v níž je stěžovatel jedním z několika obviněných, a předpokládá se zapojení vícero osob do trestné činnosti.
24. Ústavní soud uzavírá, že po zhodnocení argumentace obsažené v ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí nemůže přisvědčit stěžovateli, že by napadená rozhodnutí porušila jeho ústavně zaručená práva.
25. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. března 2023
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu