ECLI:CZ:US:2011:1.US.479.11.1
sp. zn. I. ÚS 479/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. T., zastoupeného JUDr. Pavlem Kavinkem, advokátem v Praze 1, Králodvorská 16, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 22. 8. 2000, sp. zn. 6 C 2065/2000, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 14. 2. 2011 se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 22. 8. 2000, sp. zn. 6 C 2065/2000, neboť měla být porušena jeho práva zakotvená v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatel uvedl, že se v roce 2010 dozvěděl o tom, že proti němu probíhalo u obvodního soudu občanskoprávní řízení, jež bylo ukončeno pravomocným rozsudkem. Namítl, že obvodní soud stěžovateli v řízení ustanovil opatrovníka jako osobě neznámého pobytu dle §29 občanského soudního řádu, aniž by pro tento postup byly splněny podmínky. Tvrdí, že nebylo provedeno žádné šetření ohledně pobytu stěžovatele, vyjma dvou formálních dotazů na evidenci, a navíc opatrovnicí byla ustanovena zaměstnankyně soudu, což jednak představuje střet zájmů a jednak tato byla při zastupování pasivní (odkázal na nálezovou judikaturu Ústavního soudu).
Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu", přičemž dospěl k závěru, že se jedná o návrh nepřípustný.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Podle §229 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu, ve znění zákona č. 7/2009 Sb., může účastník napadnout žalobou pro zmatečnost pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže účastníku řízení byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu nebo proto, že se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny předpoklady.
Namítá-li stěžovatel neexistenci předpokladů k ustanovení opatrovníka jako osobě neznámého pobytu, má tak k dispozici procesní prostředek právní
ochrany - žalobu pro zmatečnost, který je nutno vyčerpat předtím, než se může se svou ústavní stížností obrátit na Ústavní soud (použitelnost předchozích nálezů Ústavního soudu je nutno hodnotit s ohledem na výše zmíněnou novelu č. 7/2009 Sb.).
S ohledem na výše uvedené (zásadu subsidiarity ústavní stížnosti) proto Ústavní soud postupoval dle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. března 2011
Ivana Janů, v.r.
soudce zpravodaj