ECLI:CZ:US:1999:1.US.70.99
sp. zn. I. ÚS 70/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne ve věci ústavní stížnosti stěžovatele T. P., zastoupeného advokátem JUDr. F. Z., proti postupu Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel si ve svém návrhu stěžuje na postup státního zastupitelství při projednávání jeho trestní věci. Tvrdí, že postupem orgánů činných v trestním řízení došlo k porušení stěžovatelova práva na spravedlivý proces tak, jak je upravuje čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatel je trestně stíhán Krajským úřadem vyšetřování v Ústí nad Labem pro jednání, v němž jsou spatřovány trestné činy podvodu a zpronevěry. Těch se měl stěžovatel dopustit tím, že snad podstrčil členům představenstva své zaměstnavatelské společnosti k podpisu smlouvy o převodu nemovitostí. Tito je nevědomky podepsali, čímž měl poškodit svou zaměstnavatelskou společnost řádově o desítky miliónů korun.
Stěžovatel dle svého tvrzení opakovaně upozorňoval orgány činné v trestním řízení na okolnost, že vyšetřování proti němu vede jeho vlastní příbuzný. Dozorující státní zástupkyně na žádný z jeho podnětů nereagovala a žádostmi advokáta o přezkoumání postupu vyšetřovatele se nezabývala. Stěžovatel posléze jako obviněný dospěl k pochybnostem o nepodjatosti státní zástupkyně. Vznesl proto v dubnu 1998 ve smyslu ustanovení §31 trestního řádu námitku podjatosti státní zástupkyně. O námitce podjatosti státní zástupkyně nerozhodla a dopisem ze dne 18. 12. 1998 stěžovateli sdělila, že o vyloučení resp. podjatosti dozorové státní zástupkyně bylo již rozhodováno a upozornila stěžovatele, že předcházejícího dne na něj podala obžalobu.
Stěžovatel tvrdí, že ani jemu jako obviněnému, ani jeho obhájci nebylo takové rozhodnutí doručeno. Dále uvádí, že námitku podjatosti odeslal i Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze, avšak ani na toto podání nebylo reagováno.
V návaznosti na výše uvedené navrhuje stěžovatel, aby Ústavní soud vydal nález, podle kterého se zakazuje Krajskému státnímu zastupitelství v Ústí nad Labem, státní zástupkyni JUDr. I. B., pokračovat v porušování práv stěžovatele nerozhodováním o námitce podjatosti a podle kterého se zároveň zakazuje nařídit Krajskému soudu v Ústí nad Labem hlavní líčení proti stěžovateli na základě obžaloby podané Krajským státním zastupitelstvím v Ústí nad Labem pod sp. zn. 2 KZv 281/96, do doby, než bude pravomocně rozhodnuto o námitce podjatosti vznesené stěžovatelem proti státní zástupkyni JUDr. I. B.
Ústavní soud se v daném případě nejprve musel zabývat procesní otázkou, zda stěžovatel vyčerpal ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Vzhledem k okolnosti, že o věci ještě nerozhodovaly obecné soudy, má Ústavní soud za to, že ve smyslu citovaného ustanovení se jedná o nepřípustnou ústavní stížnost. Všechny své námitky, které stěžovatel ve své stížnosti vznáší, je možno uplatnit v rámci nařízeného řízení u obecných soudů. Teprve poté, až bude stěžovateli doručeno rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně jeho práva poskytuje, má stěžovatel možnost podat v dané věci stížnost k Ústavnímu soudu.
Ústavní soud posoudil danou věc tak, že se na ni nevztahuje ani ustanovení §75 odst. 2 písm. a) citovaného zákona, neboť stěžovatel neprokázal, že stížnost svým významem podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy.
Na základě shora uvedeného posouzení právního stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh stěžovatele je nepřípustný, a proto jej ve smyslu ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 15. března 1999
Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
soudce Ústavního soudu