ECLI:CZ:US:2013:1.US.718.13.1
sp. zn. I. ÚS 718/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 2. dubna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, o ústavní stížnosti Mgr. Miroslava Herudka, zastoupeného Mgr. Jiřím Šlencem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 148, proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 9 Cmo 218/2012 ze dne 4. prosince 2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práv zaručovaných čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, v záhlaví označené rozhodnutí odvolacího soudu a domáhá se jeho zrušení.
Jak patrno z obsahu ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a usnesení soudu I. stupně - Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích sp. zn. 52 Cm 38/2012 ze dne 3. 4. 2012, bylo ústavní stížností napadeným rozhodnutím odvolacího soudu jako věcně správné potvrzeno rozhodnutí soudu I. stupně shora označené, jímž byly odmítnuty námitky stěžovatele ze dne 19. 3. 2012 a 22. 3. 2012 proti směnečnému platebnímu rozkazu, kterým byl stěžovatel spolu s další osobou společně a nerozdílně zavázán k zaplacení směnečného peníze ve výši 3 000 000,- Kč s přísl., směnečné odměny a náhradě nákladů řízení. Námitky ze dne 19. 3. 2012 včas podané nebyly odůvodněny, a proto byly odmítnuty podle §175 odst. 3 o. s. ř. a podle téhož ustanovení byly odmítnuty i další námitky ze dne 23. 3. 2012, neboť tyto, s ohledem na doručení platebního rozkazu dne 15. 3. 2012, posoudil soud jako opožděné.
V důvodech ústavní stížnosti popisuje stěžovatel okolnosti daného případu, včetně důvodů, jež uváděl v odvolání proti usnesení soudu I. stupně, kdy vysvětlil, proč nebyl schopen v tehdy zákonem stanovené lhůtě 3 dnů řádně odůvodnit podané námitky a proč byl nucen požádat o delší lhůtu k jejich odůvodnění a s odvoláním na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 16/12 i zákon č. 404/2012 Sb. zdůrazňuje, že odvolací soud rozhodoval po jejich zveřejnění a měl tedy zcela legitimní pravomoc napadené usnesení zrušit s tím, že delší lhůta k podání odůvodnění námitek se připouští. Pokud tak neučinil, porušil chráněné zájmy stěžovatele ve smyslu ustanovení §2 a 3 o. s. ř. a v konečném důsledku tak došlo i k porušení ústavně zaručených práv shora označených.
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Ústavní soud připomíná svou dřívější judikaturu, v níž dal najevo, že není povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (srov. kupř. nálezy sp. zn. III. ÚS 126/04, III. ÚS 303/04, II. ÚS 539/02, IV. ÚS 221/04 a další). Takový stav v posuzované věci zjištěn nebyl. Již soud I. stupně, vycházeje z nezpochybňovaných skutkových zjištění, své odmítavé rozhodnutí náležitě odůvodnil. Učinil tak i soud odvolací, který napadeným usnesením rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné potvrdil, přitom vycházel z v době jeho rozhodování účinného znění ustanovení §175 o. s. ř. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu, přestože tento rozhodoval po zveřejnění nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 16/12, jímž byla zrušena lhůta tří dnů k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu v odstavci prvém uvedeného ustanovení, nepovažuje Ústavní soud za jím neakceptovatelné za stavu, kdy právní vztah účastníků daného řízení byl vztahem obchodním a nikoliv "spotřebitelským", a kdy účinnost derogačního nálezu byla odložena ke dni 30. 4. 2013, přičemž odkazuje na důvody zmíněného nálezu, včetně zdůvodnění nutnosti odložení jeho účinnosti (bod 47).
Proto z uvedených důvodů ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. dubna 2013
Ivana Janů v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu