ECLI:CZ:US:1999:1.US.74.99
sp. zn. I. ÚS 74/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatele Občané proti zdražování telefonu, občanské sdružení, zastoupeného JUDr. F.J., advokátem, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel - občanské sdružení Občané proti zdražování telefonu - podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 9. 2. 1999, označeným jako ústavní stížnost.
Napadl výměr Ministerstva financí ČR č. 01/99 ze dne 30. 11. 1998, o regulaci cen, vydaný podle zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů. Domnívá se, že vydáním citovaného výměru byla porušena jeho ústavně garantovaná práva podle čl. 2 odst. 2 a čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud se nejdříve musel vypořádat se skutečností, že stěžovatel značně nejednoznačně formuloval petit i odůvodnění návrhu, neboť z něj plyne, že napadený výměr stěžovatel zřejmě považuje jak za rozhodnutí orgánu veřejné moci, proti kterému nelze brojit žádným jiným opravným prostředkem, a proto navrhuje jeho zrušení, tak i za právní předpis, jehož zrušení taktéž navrhuje, avšak podle §74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon").
Ústavní soud nemohl z návrhu dovodit, že je možné tentýž akt současně napadat jednak jako zásah orgánu veřejné moci podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, resp. podle §72 zákona, jednak podle §74 zákona jako právní předpis, jehož uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti. Akceptoval proto podání jako návrh variantní, tj. jednak jako ústavní stížnost podle §72 zákona a také jako návrh na zrušení právního předpisu podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy ČR, resp. §64 odst. 2 zákona.
Ústavní soud dále zkoumal, zda je stěžovatel aktivně legitimován k podání návrhu.
Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR.
V daném případě je předkladatelem ústavní stížnosti občanské sdružení Občané proti zdražování telefonu, tedy právnická osoba. Přestože lze mít za to, že občanské sdružení v souladu se zákonem č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, a podle přiložených stanov, má jako jeden z hlavních cílů vytyčeno působení v oblasti občanské kontroly telekomunikačních služeb, neznamená to, že se toto občanské sdružení může obracet samo na Ústavní soud k prosazování individuálních zájmů svých členů, eventuálně dalších subjektů. To, že návrh směřuje k ochraně ústavně zaručených práv občanů, vyplývá zejména z formulace odst. V. návrhu ústavní stížnosti. Ústavní stížností lze však napadat jen porušení konkrétního ústavně chráněného práva fyzické nebo právnické osoby, které se projevilo bezprostředně právě na právním postavení navrhovatele (stěžovatele). Nelze tudíž podat ústavní stížnost ve prospěch třetí osoby, eventuálně v zájmu ochrany veřejných zájmů. Tzv. actio popularis není přípustná. Z tohoto důvodu bylo nutné návrh ústavní stížnosti odmítnout jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným (obdobně srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 178/96, publikované pod č. 24 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 6).
Pro úplnost se dále uvádí, že Ústavní soud nezkoumal otázku, zda nemohlo dojít k zásahu do ústavně zaručeného práva samotného občanského sdružení Občané proti zdražování telefonu proto, že žádné takové tvrzení návrh neobsahuje.
Návrh na zrušení právního předpisu mohou podat jen osoby uvedené v §64 zákona, resp. další subjekty tam vyjmenované. Jelikož ustanovení §64 odst. 2 písm. d) zákona nelze - jak uvedeno výše - v tomto případě použít a v dalších ustanoveních zákon občanské sdružení jako oprávněnou osobu neuvádí, dospěl soudce zpravodaj i zde k závěru, že jde o návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
Ze všech výše uvedených důvodů musel soudce zpravodaj podání stěžovatele podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. května 1999 JUDr. Vladimír Paul
soudce Ústavního soudu