ECLI:CZ:US:2009:1.US.8.09.1
sp. zn. I. ÚS 8/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem ve věci návrhu V. P. a A. P., bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2008, sp. zn. 22 Cdo 4017/2008, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. října 2008, sp. zn. 64 Co 410/2008, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. září 2008, sp. zn. 19 Co 369/2008, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. srpna 2008, sp. zn. 39 Co 118/2008, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Blanketní ústavní stížností datovanou dne 30. prosince 2008 a doručenou Ústavnímu soudu dne 2. ledna 2009 stěžovatelé napadli v záhlaví tohoto usnesení označená rozhodnutí obecných soudů, s příslibem jejího doplnění a přiložení napadených usnesení po Novém roce.
Z takto podané ústavní stížnosti bylo zjevné, že trpí řadou vad a nesplňuje elementární podmínky pro další projednání Ústavním soudem. Stěžovatelé nebyli pro řízení před Ústavním soudem zastoupeni advokátem, pro absenci odůvodnění nebylo zřejmé, čeho se navrhovatelé domáhají a z jakého důvodu, nebylo patrno, k porušení jakých ústavně zaručených práv a svobod v jejich případě mělo dojít. Ústavní stížnost nebyla předložena v dostatečném počtu stejnopisů a její součastí nebyla kopie rozhodnutí o posledním prostředku ochrany práva.
Stěžovatelé byli vyzváni, aby ve lhůtě třiceti dnů odstranili vytknuté vady a uvedli svůj návrh do souladu s požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), s poučením, že pokud tak neučiní, může být jejich ústavní stížnost odmítnuta. Výzva byla oběma stěžovatelům doručena dne 14. ledna 2009.
Ve stanovené lhůtě, ani do dnešního dne, stěžovatelé ani jednu z vad návrhu neodstranili. Na tomto závěru nic nemění skutečnost, že dne 16. února 2009 doručili Ústavnímu soudu "žádost o prodloužení soudcovské lhůty na dobu dvou až tří měsíců." V této žádosti na její podporu uvedli, že "během určeného měsíce, z toho 14 dní nemoci, zjistili nové skutečnosti," které musí nejdříve "laicky" připravit. Soudce zpravodaj však takové důvody neshledal dostatečnými. Lhůta k odstranění vad ústavní stížnosti se týkala výslovně uvedených nedostatků, zejména zajištění si právního zastoupení pro řízení o ústavní stížnosti proti (pravomocným) rozhodnutím obecných soudů, tedy pro předložení kvalifikovaného tvrzení o již nastalém porušení základních práv stěžovatelů dřívějšími rozhodnutími obecných soudů, na němž žádné "nové skutečnosti" týkající se protistrany stěžovatelů již nemohou ničeho změnit. Lhůta nebyla určena pro přípravu podkladů pro jakékoliv spory stěžovatelů s jinými osobami, toliko pro konkrétně vymezenou aktivitu stěžovatelů směřující k odstranění vad. Z předmětného podání je patrno, že stěžovatelé se o zajištění právního zastoupení ani nepokusili.
To navíc v situaci, kdy byla stěžovatelům již zcela konkrétně známa praxe Ústavního soudu v obdobných situacích, neboť z důvodu neodstranění vad podání ve lhůtě k tomu určené byla odmítnuta i jejich předchozí ústavní stížnost, a to usnesením ze dne 27. ledna 2009, sp. zn. II.ÚS 2075/08.
Ústavní soud proto rozhodl o odmítnutí návrhu podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť navrhovatelé neodstranili vady návrhu v určené lhůtě.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 19. února 2009
Ivana Janů
soudce zpravodaj