ECLI:CZ:US:2001:1.US.80.01
sp. zn. I. ÚS 80/01
Nález
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy ve věci stěžovatele M., a. s., o návrhu ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 12. 2000, čj. 6 A 96/2000 - 15, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 12. 2000, čj.
6 A 96/2000 -15, se zrušuje.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu
dne 5. 2. 2001, se stěžovatel M., a. s., domáhá zrušení usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 12. 2000, čj. 6 A 96/2000 - 15,
a to pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatel v návrhu své ústavní stížnosti uvádí, že Vrchní
soud v Praze usnesením ze dne 11. 12. 2000, čj. 6 A 96/2000 - 15,
rozhodl tak, že řízení se zastavuje. Své rozhodnutí odůvodnil soud
tím, že stěžovatel nezaplatil soudní poplatek ani po té, co byl
soudem vyzván k jeho zaplacení ve stanovené lhůtě deseti dnů.
Žalobou podle hlavy druhé, páté části občanského soudního
řádu, se u soudu stěžovatel domáhal zrušení rozhodnutí Prezidia
Komise pro cenné papíry o uložení pokuty.
Protože stěžovatel při podání žaloby poplatek nezaplatil,
vrchní soud stěžovatele k tomu vyzval a stanovil lhůtu
k zaplacení 10 dnů od doručení výzvy. Výzva byla vyhotovena na
tiskopisu 4a o. s. ř. a podle tohoto formuláře měl stěžovatel
zaplatit soudní poplatek v kolcích. Stěžovatel poukazuje na to, že
poplatek ve lhůtě stanovené soudem zaplatil, sice ne v kolcích,
ale na základě informace podané kanceláří soudu poukázal dne 29.
11. 2000, tj. druhý den po doručení výzvy k zaplacení poplatku,
částku 1 000,-- Kč bankovním převodem na účet sdělený soudem, tedy
na číslo účtu 3703-6523-021/0710, v.s. 962000. Kopie výpisu
z účtu ČSOB ze dne 29. 11. 2000 je připojena k návrhu ústavní
stížnosti.
Jelikož proti výše uvedenému rozhodnutí vrchního soudu není
opravný prostředek přípustný, podal stěžovatel stížnost
k Ústavnímu soudu.
Porušení svého ústavně zaručeného práva podle čl. 36 odst.
1 Listiny základních práv a svobod stěžovatel spatřuje zejména
v tom, že Vrchní soud v Praze bezpečně neověřil, zda byl poplatek
uhrazen, a přesto řízení o žalobě zastavil, což má pro něj
významné hmotněprávní následky, protože s ohledem na uplynutí
zákonné lhůty již nemůže znovu podat žalobu na přezkoumání
zákonnosti rozhodnutí Prezidia Komise pro cenné papíry (rozhodnutí
ze dne 9. 8. 2000, čj. 31/2010/2000).
K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis
Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 6 A 96/2000, jakož i vyjádření
tohoto soudu k projednávané věci.
Vrchní soud v Praze ve svém vyjádření k obsahu ústavní
stížnosti uvedl, že dne 11. 12. 2000 bylo vydáno bez nařízení
jednání usnesení čj. 6 A 96/2000 -15, jímž bylo zastaveno řízení
o žalobě stěžovatele, která směřovala do pravomocného rozhodnutí
Prezidia komise pro cenné papíry se sídlem v Praze ze dne 9. 8.
2000, čj. 31/2010/2000. Tímto rozhodnutím byla stěžovateli uložena
na základě §86 odst. 1 písm. b) zákona č. 591/1992 Sb., o cenných
papírech, pokuta ve výši 190 000,-- Kč.
Řízení o uvedené žalobě podléhalo poplatkové povinnosti ve
výši 1 000,-- Kč, protože nebylo od poplatku věcně osvobozeno
a stěžovatel nebyl od poplatku osobně osvobozen ani nepožádal
o případné individuální osvobození od této povinnosti.
K zastavení řízení o žalobě došlo proto, že stěžovatel podle
názoru soudu nezaplatil poplatek ani dodatečně po učiněné výzvě.
Dále Vrchní soud v Praze odkazuje na právní názor vyjádřený
v odůvodnění napadeného usnesení.
Vrchní soud dále ve svém písemném vyjádření poukazuje na to,
že problematiku poplatkové povinnosti je nutné v posuzované věci
řešit ve smyslu zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve
znění účinném do dne 31. 12. 2000. Stěžovatel byl v souvislosti
s podanou žalobou v postavení poplatníka s tím, že poplatkovou
povinnost ve výši 1 000,-- Kč měl splnit již při podání žaloby (§1, §2 odst. 5, §4 odst. 1 písm. a), §7 odst. 1 citovaného
zákona a položky č. 17 sazebníku soudních poplatků, jež tvořil
přílohu k tomuto normativnímu aktu). Poplatek mohl být uhrazen buď
kolkovou známkou anebo na účet účastníka řízení - například
bankovním převodem (§8 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).
Stěžovatel sice neuhradil poplatek při podání žaloby, avšak
uvedenou zákonnou povinnost splnil na základě výzvy určené soudem
ze dne 20. 11. 2000, a to v průběhu jím určené desetidenní lhůty,
neboť výzvu převzal dne 28. 11. 2000 a poplatek zaplatil dne 29.
11. 2000. K zaplacení poplatku pak došlo zákonným způsobem
- bankovním převodem a tudíž řízení o žalobě stěžovatele nemělo
být zastaveno (§9 odst. 1, 2 zákona o soudních poplatcích). Pro
úplnost Vrchní soud v Praze uvádí, že k vydání usnesení
o zastavení řízení došlo v důsledku dílčího pochybení jedné jeho
složky - účtárny.
V závěru podrobného písemného vyjádření Vrchní soud v Praze,
jako hlavní účastník řízení, navrhuje, aby Ústavní soud vydal bez
nařízení jednání nález, kterým se usnesení ze dne 11. 12. 2000,
čj. 6 A 96/2000 - 15, zrušuje.
Vedlejší účastníci řízení, Komise pro cenné papíry
a Prezidium Komise pro cenné papíry, oba se sídlem v Praze, se
vyjádřili k ústavní stížnosti v tom smyslu, že důvod, pro který
Vrchní soud v Praze zastavil řízení a proti kterému směřuje
ústavní stížnost, nijak nesouvisí se správním rozhodnutím Komise
pro cenné papíry a Prezidia Komise pro cenné papíry, ani
s řízením, které mu předcházelo, a proto nepovažují za relevantní,
aby se k ústavní stížnosti z věcného hlediska vyjadřovali.
Vedlejší účastníci řízení vyslovili ve smyslu §44 odst. 2
zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších
předpisů, souhlas s upuštěním od ústního jednání.
K výzvě Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2001 sdělil stěžovatel
prostřednictvím své právní zástupkyně, že souhlasí s upuštěním od
ústního jednání.
Z obsahu připojeného spisu Vrchního soudu v Praze, sp. zn.
6 A 96/2000, Ústavní soud ověřil, že usnesením tohoto soudu ze dne
11. 12. 2000, čj. 6 A 96/2000 - 15, došlo pro nezaplacení soudního
poplatku k zastavení řízení ve věci návrhu na přezkoumání
rozhodnutí Prezidia Komise pro cenné papíry ze dne 9. 8. 2000, čj.
31/2010/2000. Ústavní soud dále zjistil, že výzvu soudu ze dne
20. 11. 2000 k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě 10 dnů od
doručení výzvy, stěžovatel převzal dne 28. 11. 2000.
Na tuto výzvu stěžovatel reagoval tak, že dne 29. 11. 2000
poukázal soudní poplatek ve výši 1 000,-- Kč bankovním převodem na
účet číslo 3703-6523-021/0710, v.s. 962000. Tato skutečnost je
patrná z kopie výpisu z účtu stěžovatele vedeného u ČSOB ze dne
29. 11. 2000 (připojené k návrhu ústavní stížnosti). Jde
o poplatek k čj. 96/2000, tedy o soudní poplatek v projednávané
věci.
Zaplacení soudního poplatku bankovním převodem na účet soudu
potvrdil ve svém písemném vyjádření i Vrchní soud v Praze. Dále
Ústavní soud poukazuje na to, že ve spisu Vrchního soudu v Praze,
sp. zn. 6 A 96/2000, konkrétně na čl. 17, je založena kopie výpisu
z účtu č. 3703-6523021 (účet soudu) ze dne 30. 11. 2000,
prokazující, že soudní poplatek byl zaplacen bezhotovostní
platbou.
Po posouzení všech uvedených skutečností dospěl Ústavní soud
k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
Podle ustanovení §8 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., ve znění
pozdějších předpisů, poplatky vybírají, vyměřují, doměřují
a vymáhají soudy. Poplatky se platí v české měně. Poplatky, které
nejsou vyšší než 5 000,-- Kč, lze platit kolkovými známkami,
vydanými Ministerstvem financí. Ostatní poplatky se platí na účet
státního rozpočtu, zřízeného u České národní banky pro jednotlivé
soudy (dále jen "účet soudu"). Z tohoto ustanovení je tedy patrno,
že předmětný soudní poplatek ve výši 1 000,-- Kč, mohl být uhrazen
buď kolkovou známkou anebo na účet soudu.
Ústavní soud konstatuje, že z předložených důkazů
a z tvrzení účastníků je nepochybné, že stěžovatel zaplatil soudní
poplatek k výzvě soudu v soudem stanovené lhůtě, ve stanovené výši
a způsobem, který je stanoven zákonem, resp. v projednávané věci
bankovním převodem na účet soudu.
Za tohoto stavu věci zastavení řízení Vrchním soudem v Praze
o správní žalobě pro nezaplacení soudního poplatku představuje
porušení práva stěžovatele domáhat se stanoveným způsobem svého
práva u nezávislého a nestranného soudu, zakotveného v čl. 36
odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i porušení čl. 90
Ústavy České republiky, podle něhož jsou soudy povolány především
k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu
právům.
Na základě výše uvedených skutečností, v souladu
s ustanovením §82 odst. 1, odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993
Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jakož i podle
ustanovení §44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu,
kdy účastníci řízení souhlasili s upuštěním od ústního jednání,
Ústavní soud návrhu vyhověl a napadené usnesení Vrchního soudu
v Praze ze dne 11. 12. 2000, čj. 6 A 96/2000 - 15, zrušil.
Poučení: Proti nálezu Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 11. srpna 2001