ECLI:CZ:US:2020:1.US.879.20.1
sp. zn. I. ÚS 879/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky RNDr. Jany Pilné, zastoupené Mgr. Alešem Zdráhalou, bytem v Olomouci, Přerovská 33, proti usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci č. j. 70 Co 369/2019-59 ze dne 20. 12. 2019 a Okresního soudu v Šumperku č. j. 7 C 53/2019-48 ze dne 17. 7. 2019, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu v Šumperku, jako účastníků řízení, a Markéty Arbeitové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Napadenými usneseními byly pravomocně zamítnuty žádosti stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta pro řízení o určení vyživovací povinnosti proti vedlejší účastnici (zletilá dcera stěžovatelky). Obecné soudy dospěly k závěru, že osobní poměry stěžovatelky osvobození od soudních poplatků, které je výjimkou z pravidla, neodůvodňují, neboť s ohledem na vlastnictví nezanedbatelného nemovitého majetku není stěžovatelka osobou nemajetnou - stěžovatelka přitom nedoložila svoji bezúspěšnou snahu získat finanční prostředky prodejem či pronájmem spoluvlastněných nemovitých věcí; řízení o výživném mezi rodiči a dětmi je nadto ze zákona osvobozeno od soudních poplatků. Zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů odůvodnily obecné soudy kromě majetkových poměrů stěžovatelky také nikoli složitou povahou sporu a dosavadními zkušenostmi vysokoškolsky vzdělané stěžovatelky s vedením několika obdobných soudních řízení; nevznikla tak pochybnost, že by její zájmy neměly být bez poskytnutí bezplatné právní pomoci hájeny řádně. Obecné soudy se neshodly pouze v posouzení další z podmínek osvobození od soudních poplatků ve smyslu §138 o. s. ř. (které musejí být splněny kumulativně), zda žaloba stěžovatelky představuje s ohledem na subsidiaritu vyživovací povinnosti dětí vůči rodičům (§697 odst. 1 o. z.) zjevně bezúspěšné uplatňování práva, či nikoli.
2. Stěžovatelka se v řízení před Ústavním soudem bez bližšího odůvodnění domáhá zrušení napadených rozhodnutí pro porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Její vadný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem nedoplnil relevantní ústavněprávní argumentací v dodatečně stanovené lhůtě ani Českou advokátní komorou určený zástupce.
3. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti, která byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že je přípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona; je však zjevně neopodstatněná.
4. Z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že rozhodnutí o splnění zákonem stanovených předpokladů přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce (viz §138 odst. 1 a §30 odst. 2 o. s. ř.) v konkrétním případě spadá do rozhodovací sféry obecných soudů; s ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy) Ústavnímu soudu v tomto ohledu zásadně nepřísluší přehodnocovat jejich závěry [srov. usnesení ze dne 17. 8. 2000 sp. zn. IV. ÚS 271/2000 (U 28/19 SbNU 275)]. Případy, v nichž Ústavní soud otevřel ústavní stížnosti ve věci osvobození od soudních poplatků věcnému posouzení, jsou relativně výjimečné, a buď se týkají specifických otázek, nebo se jedná o extrémní případy, v nichž došlo ke svévolnému výkladu obecných soudů - například nerespektováním kogentním normy, interpretací v extrémním rozporu s principy spravedlnosti [viz nález sp. zn. IV. ÚS 121/11 ze dne 17. 5. 2011 (N 96/61 SbNU 489)], extrémním rozporem mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, resp. mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry [srov. nálezy sp. zn. IV. ÚS 776/05 ze dne 22. 5. 2006 (N 103/41 SbNU 309) nebo sp. zn. I. ÚS 218/09 ze dne 15. 10. 2009 (N 216/55 SbNU 33)], anebo absencí jakéhokoli odůvodnění.
5. V posuzovaném případě byla otázka osvobození od soudních poplatků stěžovatelky i nutnosti ustanovení zástupce z řad advokátů řešena obecnými soudy zcela dostatečně, a Ústavní soud nevidí žádný důvod pro svůj případný kasační zásah. Na uvedeném nic nemění ani stěžovatelkou přiložené usnesení Okresního soudu v Šumperku č. j. 17 C 68/2018-112 ze dne 15. 5. 2020, jímž bylo stěžovatelce osvobození od soudních poplatků pro řízení o vypořádání společného jmění manželů nově zcela přiznáno; ze samotné skutečnosti, že v jiném soudním řízení, k jinému časovému okamžiku (i kdyby na základě shodných skutkových okolností), byla stěžovatelka od soudního poplatku osvobozena, nelze dovozovat důvodnost jejích žádostí v napadené věci či pochybení obecných soudů dosahující intenzity porušení základních práv.
6. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. června 2020
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu