ECLI:CZ:NSS:2016:10.ADS.107.2016:46
sp. zn. 10 Ads 107/2016 - 46
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely
Zemanové a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: J.V., zast.
Mgr. Jakubem Hájem, advokátem se sídlem Palackého nám. 354, Vizovice, proti žalovanému:
Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 7. 2014, čj. MPSV-UM/5776/14/4S-ZLK, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 4. 2016, čj. 41 A 112/2014-
46,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Jakubu Hájovi se p ři zn á v á odměna
a náhrada hotových výdajů ve výši 1910 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím Úřadu práce České republiky – krajské pobočky ve Zlíně ze dne
30. 5. 2014, čj. 28294/2014/ZLI, nebyla žalobci přiznána dávka mimořádné okamžité pomoci
na úhradu nezbytného jednorázového výdaje spočívajícího v úhradě daně z nemovitosti ve výši
378 Kč. Odvolání proti tomuto rozhodnutí bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 16. 7. 2014,
čj. MPSV-UM/5776/14/4S-ZLK, zamítnuto o napadené rozhodnutí bylo potvrzeno.
[2] Žalobce žalobou napadl několik správních rozhodnutí, mezi kterými bylo i v záhlaví
označené rozhodnutí žalovaného. V žalobě namítl podjatost úředních osob, požádal Krajský
soud v Brně (dále jen „krajský soud“), aby provedl audit rozhodnutí všech úkonů těchto osob
a vyvodil řádné důsledky. Podle žalobce dochází k diskriminaci, ohrožení na životě a porušování
základních principů Ústavy. Žalobce má nárok na příspěvek na živobytí a na základní
hrazení poplatků spojených s chodem domácnosti. Popsaným jednáním mu vznikají dluhy,
které jsou vymáhány exekucí.
[3] Krajský soud žalobu proti rozhodnutí žalovaného (v kasační stížností napadeném
rozsudku zjevným omylem nesprávně označeným jako rozhodnutí ze dne 28. 7. 2014) zamítl.
Ze správního spisu měl za prokázané, že žalobce neudělil souhlas ke vstupu do jeho bytu
za účelem provedení sociálního šetření. Dospěl proto k závěru, podle kterého žalobce neposkytl
zákonem vyžadovanou součinnost, čímž naplnil důvody pro nepřiznání dávky mimořádné
okamžité pomoci.
II. Kasační stížnost
[4] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost,
kterou doplnil prostřednictvím ustanoveného zástupce odkazem na §103 odst. 1 písm. a), b) a d)
s. ř. s.
[5] Podle stěžovatele je napadené rozhodnutí zejména nepřezkoumatelné, neboť touto vadou
trpí i prvoinstanční rozhodnutí. To dále postrádá odůvodnění správního uvážení ohledně
zamítnutí žádosti dle §63 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi. Správní orgán věc
nesprávně posoudil, neboť nebyla vzata v úvahu správnímu orgánu známá skutková zjištění
relevantní pro posouzení podmínek přiznání dávky. Chybný postup správního orgánu prvního
stupně byl v rozporu se zákonem aprobován jak žalovaným tak krajským soudem.
[6] Stěžovatel navrhl zrušit napadený rozsudek i rozhodnutí žalovaného a věc vrátit
žalovanému k dalšímu řízení.
[7] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se ztotožňuje s odůvodněním
krajského soudu a s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2011,
čj. 6 Ads 127/2010-57, navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, jsou-li splněny podmínky, za nichž může
kasační stížnost meritorně projednat. Kasační stížnost je návrhem na hraně přípustnosti,
neboť stěžovatel – přísně vzato – námitky totožné s kasačními námitkami v žalobě ani v odvolání
nevznesl, a to ačkoliv pro jejich uplatnění ani v řízení před žalovaným ani v řízení před
krajským soudem neexistovala žádná překážka. Přesto Nejvyšší správní soud podobně
jako ve stěžovatelově věci projednávané pod sp. zn. 2 Ads 104/2016 neodepřel stěžovateli věcný
přezkum napadeného rozsudku a kasační stížnost neodmítl.
[9] Stěžovatel totiž v kasační stížnosti mj. uvedl, že tuto podává i z důvodu dle ustanovení
§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., tedy z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku,
spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozsudku, popřípadě jiné vadě řízení
před krajským soudem, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé.
Ačkoliv toto tvrzení stěžovatel blíže nekonkretizoval, je Nejvyšší správní soud k takovým vadám
přezkoumávaného rozhodnutí povinen přihlédnout, v důsledku ustanovení §109 odst. 4 s. ř. s.,
i bez návrhu.
[10] Nejvyšší správní soud konstatuje, že neshledal v řízení před krajským soudem žádné
pochybení, které by bylo vadou, jež by mohla mít za následek nezákonnost napadeného
rozsudku. Ohledně přezkoumatelnosti napadeného rozsudku lze uvést, že jeho (věcný) výrok
je srozumitelný a určitý, přičemž odůvodnění rozsudku je vystavěno na racionální logické
konstrukci, nepostrádající vypořádání jakékoli stěžovatelovy žalobní argumentace. Krajský soud
důsledně popsal důvody, které jej k zamítnutí žaloby vedly, vycházel z obsahu správních spisů.
Napadený rozsudek tedy není nepřezkoumatelný.
[11] Stěžovatel též namítal, že správní orgán již na základě své dřívější úřední činnosti
disponoval dostatkem informací ohledně relevantních skutečností pro přiznání příspěvku
na živobytí; sociální šetření v bytě stěžovatele bylo nadbytečné, a proto stěžovatelovo odepření
souhlasu se vstupem pracovníků správního orgánu do jeho obydlí nebylo dostatečným důvodem
pro zamítnutí stěžovatelovy žádosti. Nejvyšší správní soud z obsahu soudního spisu krajského
soudu zjistil, že stěžovatel obdobný žalobní důvod v řízení před krajským soudem neuplatnil.
Soudu není známa žádná skutečnost, která by stěžovateli v uplatnění obdobné žalobní
argumentace v řízení před krajským soudem bránila, a stěžovatel sám takovou skutečnost netvrdí.
V rozsudku ze dne 22. 9. 2004, čj. 1 Azs 34/2004-49, Nejvyšší správní soud konstatoval,
že „[u]stanovení §104 odst. 4 s. ř. s. in fine brání tomu, aby stěžovatel v kasační stížnosti uplatňoval jiné právní
důvody, než které uplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáváno, ač tak učinit mohl;
takové námitky jsou nepřípustné.“ Na tomto názoru setrvává kasační soud i nadále; uvedenou kasační
námitku proto Nejvyšší správní soud vyhodnotil jako nepřípustnou.
[12] Ani k další námitce podřazené pod §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
tedy nezákonnost napadeného rozsudku, spočívající v nesprávném posouzení právní
otázky soudem v předcházejícím řízení, stěžovatel neuvedl žádnou bližší argumentaci.
Omezil se na vylíčení jím spatřovaného pochybení správního orgánu a žalovaného,
aniž přímo zpochybňoval jakýkoli konkrétní právní názor krajského soudu. Podle konstantní
judikatury Nejvyššího správního soudu důvodem kasační stížnosti ve smyslu §103 odst. 1 s. ř. s.
není pouhá citace zákonného textu tohoto ustanovení nebo jeho části, aniž by byla vysvětlena
souvislost s konkrétní věcí (viz např. rozsudek ze dne 24. 11. 2004, čj. 1 Afs 47/2004-74).
Neodůvodněný odkaz stěžovatele na ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. tedy nemohl být
Nejvyšším správním soudem meritorně posouzen.
IV. Závěr a náklady řízení
[13] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná,
přičemž neshledal přítomnost vad, ke kterým je povinen přihlédnout i bez návrhu (§109 odst. 4
s. ř. s.); proto nezbylo, než ji zamítnout v souladu s ustanovením §110 odst. 1 in fine s. ř. s.
[14] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud
(přiměřeně dle §120 s. ř. s.) na základě ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s. Vzhledem k tomu,
že stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti procesně úspěšný, nemá právo na náhradu
nákladů tohoto řízení. S ohledem na ustanovení §60 odst. 2 s. ř. s. nemá právo na náhradu
nákladů řízení ani procesně úspěšný žalovaný, neboť meritem řízení o kasační stížnosti byla
otázka nároku na dávku pomoci v hmotné nouzi (mimořádná okamžitá pomoc).
[15] Podle §35 odst. 8, ve spojení s §120, s. ř. s. zástupci stěžovatele, který mu byl soudem
ustanoven, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Ustanovený zástupce stěžovatele,
Mgr. Jakub Háj, advokát, provedl ve věci v řízení před Nejvyšším správním soudem jeden úkon
právní služby, a to písemné podání ve věci samé, tj. doplnění kasační stížnosti [§11 odst. 1
písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování
právních služeb (advokátní tarif), (dále jen „advokátní tarif“)]. První poradu s klientem včetně
převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven
soudem [§11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu], která podle ustanoveného zástupce proběhla
dne 18. 5. 2016, nemůže Nejvyšší správní soud v nyní projednávané věci považovat za úkon
právní služby, za který by zástupci náležela odměna. Tato schůzka totiž proběhla dle výslovného
sdělení zástupce stěžovatele z důvodu ustanovení zástupcem v obdobné věci, nikoliv v této.
Usnesení, jímž byl Mgr. Jakub Háj ustanoven zástupcem stěžovatele, bylo ustanovenému zástupci
doručeno až 23. 5. 2016 a stěžovateli 3. 6. 2016. Ustanovený zástupce ve vyúčtování odměny
ze 4. 7. 2016, sice uvedl, že věc převzal a zastoupení připravil 23. 5. 2016, nezbytnou součástí
úkonu právní služby podle §11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu je však v prvé řadě porada
s klientem. Zástupci stěžovatele byla přiznána náhrada jízdného za použití osobního automobilu
v částce 410 Kč, tj. ve výši jedné třetiny, neboť zástupce stěžovatele nahlížel rovněž do spisů
Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 Ads 104/2016 a 2 Ads 105/2016. Dále podle §14 odst. 1
advokátního tarifu náleží ustanovenému zástupci v souvislosti s nahlížením do spisu náhrada
za promeškaný čas v počtu šesti půlhodin po 100 Kč (§14 odst. 3 advokátního tarifu),
opět ve výši jedné třetiny, tj. 200 Kč. Za jeden úkon právní služby náleží mimosmluvní odměna
ve výši 1000 Kč [§9 odst. 2, ve spojení s §7 bodem 3. advokátního tarifu], která se zvyšuje
o 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 3 advokátního tarifu. Celkem tedy
odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů činí 1910 Kč. Mgr. Jakub Háj zdejšímu soudu
nedoložil, že by byl plátcem DPH. K nákladům řízení se tedy DPH nepřičítá. Náhrada nákladů
řízení bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů ode dne právní moci tohoto
rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. srpna 2016
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu