ECLI:CZ:NSS:2015:10.ADS.116.2014:46
sp. zn. 10 Ads 116/2014 - 46
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové
a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: J. W., zast. JUDr.
Jaroslavem Savkem, advokátem se sídlem 28. října 851/26, Teplice, proti žalované: Česká správa
sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 5.
2013, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze
dne 14. 4. 2014, čj. 42 Ad 12/2013 - 42,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobce, JUDr. Jaroslavu Savkovi, advokátovi,
se p ři zn áv á odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 2 600 Kč, která bude
proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto
rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobci (dále jen „stěžovatel“) byl od 10. 6. 2009 přiznán plný invalidní důchod.
Po kontrole provedené v lednu 2013 byl jeho zdravotní stav a pokles schopnosti soustavné
výdělečné činnosti přehodnocen, rozhodnutím ze dne 21. 3. 2013 mu byl podle §56 odst. 1
písm. d) a §41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., důchodovém pojištění (dále jen „zákon
o důchodovém pojištění“) snížen důchod pro invaliditu třetího stupně na invalidní
důchod pro invaliditu druhého stupně. Pokles pracovní schopnosti byl stanoven na 50 %.
Tento závěr byl potvrzen i druhostupňovým rozhodnutím žalované, označeným v záhlaví
rozsudku, námitky stěžovatele byly zamítnuty.
[2] Stěžovatel proti rozhodnutí žalované podal žalobu ke Krajskému soudu v Ústí
nad Labem (dále jen „krajský soud“). Namítal, že jeho zdravotní stav se od předchozího
posouzení žalovanou nezlepšil, nesouhlasí proto se snížením stupně invalidity. Krajský soud
po provedení povinného důkazu posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních
věcí (dále jen „Posudková komise MPSV“) žalobu zamítl.
II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalované
[3] Stěžovatel podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Po ustanovení zástupce
doplnil, že ji podává z důvodů dle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Namítal, že posudková komise MSPV nevycházela
při posuzování zdravotního stavu stěžovatele z aktuálních lékařských nálezů, ale z vyšetření
provedených 13. 8. 2008 a 17. 12. 2009. Krajský soud dále nepřihlédl ke stěžovatelem zaslanému
vyšetření ze dne 21. 2. 2014 MUDr. J. G. z Nemocnice Teplice s odůvodněním, že bylo soudu
zasláno pozdě. Pokud posudková komise MPSV dospěla k závěru, že předchozí posouzení
zdravotního stavu stěžovatele bylo ve smyslu stupně invalidity nadhodnocené, měl být proveden
znalecký posudek. Bez něho nebylo možno zjistit skutečný stav, neboť zpracovatelé posudků
z roku 2009 a 2010 se k nynějším posudkům nemohli vyjádřit. Objektivně existuje rozpor mezi
názorem, zda předchozí posouzení bylo nadhodnocené, nebo naopak to současné je
podhodnocené. Tento rozpor je možno odstranit pouze znaleckým posudkem znalce z oboru
zdravotnictví. Ze všech uvedených důvodů stěžovatel navrhl zrušení napadeného rozsudku
krajského soudu.
[4] Žalovaná podala ke kasační stížnosti obecné vyjádření, ve kterém poukázala na povinnost
krajského soudu vycházet ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování
správního orgánu. K tomuto datu hodnotila zdravotní stav stěžovatele i posudková komise
MPSV. Řízení o invaliditě stěžovatele proběhlo zcela v souladu se zákonem, posudkoví lékaři
komise MPSV i žalované se shodli na stejné míře poklesu pracovní schopnosti stěžovatele,
tj. o 50 %, žalovaná proto navrhla kasační stížnost jako nedůvodnou zamítnout.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[5] Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky pro projednání
kasační stížnosti, a proto přezkoumal v záhlaví označený rozsudek krajského soudu v rozsahu
a v rámci kasační stížností uplatněných důvodů. Ověřil přitom, zda napadené rozhodnutí
či řízení jeho vydání předcházející netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[6] Námitka neúplného nebo nepřesvědčivého posouzení zdravotního stavu stěžovatele
v řízení o dávkách důchodového pojištění se podle judikatury Nejvyššího správního
soudu posuzuje jako námitka jiné vady řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
(srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2003, čj. 4 Ads 13/2003-54,
ze dne 3. 4. 2013, čj. 6 Ads 158/2012-24, nebo ze dne 13. 11. 2013, čj. 6 Ads 45/2013-25).
[7] Podle §75 odst. 1 s. ř. s. soud při přezkoumání (správního) rozhodnutí vychází
ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí správního
orgánu, tedy v projednávané věci ke dni 24. 5. 2013. Podle §39 odst. 2 zákona o důchodovém
pojištění je pojištěnec invalidní pro invaliditu druhého stupně, jestliže z důvodu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 50 %,
avšak nejvíce o 69 %; poklesla-li pracovní schopnost pojištěnce nejméně o 70 %,
jedná se o invaliditu třetího stupně. Podle §39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění platí,
že při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce
doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu: a) zda jde o zdravotní
postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav,
c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace
pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované
pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35% a nejvíce o 69%,
f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70% též to, zda je pojištěnec schopen
výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.
[8] Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti je otázkou odbornou a rozhodnutí
soudu závisí především na odborném lékařském posouzení. Správní soud si proto nemůže
učinit úsudek o této otázce sám. Podle §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci provádění
sociálního zabezpečení, posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely
přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce
a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise.
Posudkové komise jsou oprávněny posoudit pokles pracovní schopnosti a zaujmout
posudkové závěry o invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku. Posudkové řízení je specifickou
formou správní činnosti (srov. §16a zákona č. 582/1991 Sb.) spočívající v posouzení
zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního
zabezpečení a důchodového pojištění. Postup posudkového orgánu, jehož hlavním obsahem
je posudková činnost, předpokládá vedle odborných lékařských znalostí též znalosti z oboru
posudkového lékařství. I tyto posudky nicméně hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad
upravených v ustanovení §77 odst. 2 s. ř. s., zejména zda splňují požadavek úplnosti
a přesvědčivosti; vypořádávají se se všemi rozhodujícími skutečnostmi, včetně těch, jež namítá
posuzovaný; a zda je z nich zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně
posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace. Posudkový závěr musí být náležitě
zdůvodněn, aby byl přesvědčivý a srozumitelný i pro správní soud, který nemá, a ani nemůže mít,
odborné lékařské znalosti. Soud ověřuje, zda posudek PK MSPV je úplný a přesvědčivý
ve výše uvedeném smyslu. Pokud má soud o úplnosti či jakékoliv další náležitosti posudku
pochybnosti, může uložit vypracování revizního posudku soudem ustanoveným znalcem z oboru
posudkového lékařství.
[9] Procentní míru poklesu pracovní schopnosti posudková komise hodnotí podle charakteru
zdravotního postižení na základě vyhlášky č. 359/2009 Sb., přičemž zdravotní postižení
podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku přílohy
k této vyhlášce, a současně odůvodní stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti v rámci
zde stanoveného rozpětí, včetně případného navýšení podle §3 této vyhlášky.
(srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2003, čj. 4 Ads 13/2003-54,
ze dne 6. 8. 2008, čj. 3 Ads 45/2008-46, ze dne 3. 4. 2013, čj. 6 Ads 158/2012-24, nebo ze dne
13. 11. 2013, čj. 6 Ads 45/2013-25).
[10] Nejvyšší správní soud ověřil z protokolu o jednání PK MPSV ze dne 23. 1. 2014,
a z posudku vypracovaného téhož dne, které jsou součástí spisu krajského soudu (čl. 26 – 30),
že stěžovatel byl jednání posudkové komise přítomen, byl seznámen se základním výčtem
podkladů, které měla komise k dispozici, a byl zde vyšetřen odbornou lékařkou z oboru
ortopedie. Posudková komise měla pro posouzení zdravotního stavu stěžovatele k dispozici
posudkový spis Okresní správy sociálního zabezpečení s doloženými odbornými nálezy,
zdravotní dokumentaci stěžovatele zapůjčenou obvodní lékařkou MUDr. G., lékařské nálezy
obsažené ve spisu krajského soudu a lékařské nálezy předložené stěžovatelem při jednání PK
MPSV. V posudkovém zhodnocení PK MPSV uvedla, že vycházela zejména z nálezu obvodní
lékařky MUDr. G. ze dne 21. 12. 2012, z ortopedických nálezů MUDr. D. (poslední z 17. 12.
2009), ze zprávy o hospitalizaci na ortopedickém oddělení vypracované primářem MUDr. G. ze
dne 23. 2. 2011, z ortopedického vyšetření MUDr. Ing. K. ze dne 14. 6. 2013, z ortopedického
vyšetření (bez uvedení jména lékaře) ze dne 22. 1. 2014, z neurologického nálezu MUDr. V. ze
dne 17. 1. 2014.
[11] Posudkový závěr tedy byl učiněn s přihlédnutím k uvedeným zprávám
a odpovídá jejich obsahu. Dle PK MPSV ze všech zmíněných lékařských zpráv vyplývá
diagnóza -degenerativní kloubní postižení, oboustranná arthrosa kyčelních kloubů III. stupně
a počínající arthrosa kolenních kloubů. Toto onemocnění je podle posudkové komise
rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele s nejvýznamnějším
dopadem na pokles pracovní schopnosti. Míru tohoto poklesu stanovila PK MPSV
dle přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kapitoly XIII – postižení svalové a kosterní
soustavy, oddíl A – arthropatie, položka 1 – osteoarthrosa, písmeno c) – těžké postižení.
Jde o postižení dvou a více nosných kloubů dolních končetin, především kloubů kyčelních,
kde je prokázán III. stupeň degenerativních změn, funkce kyčelních kloubů ale není těžce
omezena. Nebyla zjištěna rychle progredující nebo erosivní osteoarthrosa, nekrosa kosti
nebo instabilita kloubů. PK MPSV při zařazení onemocnění stěžovatele podle uvedené
položky zohlednila i počínající postižení kloubů kolenních a vertebrogenní bolestivý syndrom
bez radikulárního postižení. Míra poklesu pracovní schopnosti podle uvedeného zařazení činí
50 %, byla stanovena na horní hranici rozmezí 40 – 50 %.
[12] Nejvyšší správní soud tedy nepřisvědčil námitce, dle které PK MPSV nevycházela
při posuzování zdravotního stavu stěžovatele z aktuálních lékařských nálezů. Výše uvedený
seznam lékařských zpráv, které měla PK MSPV k dispozici, a závěr, který odpovídá
jejich obsahu, to jednoznačně vyvrací. Nedůvodná je i námitka, že krajský soud nepřihlédl
ke stěžovatelem předloženému vyšetření ze dne 21. 2. 2014 vypracovanému MUDr. G. Jak je
výše uvedeno, krajský soud hodnotí zdravotní stav stěžovatele prostřednictvím PK MSPV,
která zprávu o uvedeném vyšetření měla k dispozici a označila ji dokonce za jeden
z rozhodujících podkladů pro svůj posudkový závěr.
[13] Stěžovatel dále namítl, že vzhledem k rozporu předchozího posouzení zdravotního
stavu stěžovatele z roku 2009 a 2010 a současného posouzení mělo být soudem zadáno
provedení znaleckého posudku z oboru zdravotnictví. K této námitce Nejvyšší správní soud
odkazuje na skutečnosti uvedené v odstavci 8 tohoto rozhodnutí, ve kterém je podrobně
vysvětleno postavení a činnost Posudkové komise MPSV. Podle zde uvedeného §4 odst. 2
zákona č. 582/1991 Sb. je správní soud povinen při přezkumu rozhodnutí o dávce důchodového
pojištění, která je podmíněna nepříznivým zdravotním stavem, nechat prvotně prověřit zdravotní
stav a pracovní schopnost prostřednictvím posudkové komise MPSV. Důkaz dalším znaleckým
posudkem provádí v situaci, kdy posudek vypracovaný PK MPSV není dle jeho názoru
dostačující či přesvědčivý.
[14] Taková situace však v projednávané věci nenastala. Posudkový lékař posoudit postižení
kloubů stěžovatele v roce 2010 podle kapitoly XV, oddíl B, položka 9 písm. c) přílohy k vyhlášce
č. 359/2010 Sb., tj. jako ztuhnutí dvou kloubů s ohledem na lokalizaci, příznivost či nepříznivost
postavení v postižených kloubech a dopad na funkci končetin. Při aktuálně provedeném
posouzení se však posudkoví lékaři okresní správy sociálního zabezpečení, žalované i PK MSPV
shodli na tom, že postižení stěžovatele mělo být posouzeno jako těžká osteoartroza,
funkčně těžké postižení dvou a více velkých nosných kloubů se značným omezením
pohybových schopností a celkové výkonnosti při středně těžkém zatížení, s omezením
některých denních aktivit (kapitola XIII, oddíl A, položka 1 písm. c/ výše uvedené vyhlášky).
Posudkoví lékaři ve všech stupních nyní prověřovaného řízení odůvodnili, proč postižení
stěžovatele neodpovídá původně stanovenému podřazení a ohodnocení. Odkázali na zprávy
odborných lékařů, ze kterých vyplývá, že i přes těžké postižení zejména obou kyčelních
kloubů stěžovatele arthrozou, nelze omezení funkčnosti kloubů označit za ztuhnutí.
Nejvyšší správní soud se ztotožnil se závěrem krajského soudu, který toto hodnocení PK MPSV
považoval za dostatečné a přesvědčivé, a neshledal proto důvod pro provedení revizního
znaleckého posouzení.
[15] Správní soud je povinen rozhodovat na základě úplně zjištěného skutkového stavu,
který je dostatečným podkladem pro jeho rozhodnutí. Soud je tedy před přijetím rozhodnutí
povinen pečlivě zvážit, zda tuto povinnost splnil a v pochybnostech je namístě důkazy doplnit.
Pokud však žádné pochybnosti nemá, potom by vyžadování dalších důkazů, které již nejsou
nezbytně nutné, bylo v rozporu s dalšími povinnostmi soudu, například postupovat v řízení
plynule a efektivně. Krajský soud v projednávané věci vycházel ze skutkového stavu,
který nevzbuzoval pochybnosti ohledně jeho úplnosti či jednoznačnosti. Posudek PK MSPV
byl proveden v souladu se zákonem, lékaři vycházeli kromě výsledků vlastního vyšetření
ze všech dostupných zpráv o zdravotním stavu stěžovatele, včetně těch, které jim předložil
on sám. Zdravotní stav stěžovatele byl v průběhu řízení posouzen celkem třemi posudkovými
subjekty, jejich závěry se shodují. Podali též srozumitelné a přesvědčivé vysvětlení, proč zdravotní
stav stěžovatele podřadili pod jiné ustanovení přílohy vyhlášky č. 359/2010 Sb., než bylo zvoleno
v minulosti.
IV. Závěr a náklady řízení
[16] Námitky stěžovatele nebyly z výše uvedených důvodů shledány důvodnými a Nejvyšší
správní soud proto kasační stížnost podle §110 odst. 1, věty druhé, s. ř. s. zamítl.
[17] Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.) a žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
[18] Ustanovenému zástupci náleží odměna za dva úkony, tj. převzetí věci (včetně osobního
jednání se stěžovatelem dne 24. 7. 2014) a doplnění kasační stížnosti, dle §11 odst. 1 písm. a) a d)
vyhl. č. 177/1996 Sb., což činí za použití §9 odst. 2 stejné vyhlášky 2000 Kč (1000 Kč za každý
úkon). Po připočtení náhrady režijních nákladů ve výši 600 Kč (2 x 300 Kč) činí celková částka
odměny a nákladů ustanoveného zástupce 2600 Kč, které mu budou vyplaceny na jeho účet
podle výroku III. tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. července 2015
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu