ECLI:CZ:NSS:2016:10.AS.126.2016:33
sp. zn. 10 As 126/2016 - 33
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně
Daniely Zemanové a soudce Miloslava Výborného v právní věci žalobce: D. C., zast. Mgr.
Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému:
Magistrát města Ostravy, se sídlem Prokešovo náměstí 8, Ostrava, proti nezákonnému zásahu
žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne
10. 5. 2016, čj. 78 A 2/2016-17,
takto:
I. Kasační stížnost se za mí t á .
II. Žádný z účastníků n e má právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl kasační stížností shora označené usnesení
Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), jímž byla odmítnuta jeho zásahová žaloba.
[2] Rozhodnutím žalovaného ze dne 10. 3. 2015, čj. SMO/071050/15/DSČ/Dol
byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání přestupku v provozu na pozemních komunikacích
podle §125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních
komunikacích a o změnách některých zákonů, neboť „dne 19.12.2014 v 09:23 hodin, řídil na dálnici
D1 v 347 km, v tunelu Klimkovice, ve směru jízdy na Bohumín, v úseku mimo obec Klimkovice,
osobní automobil tovární značky Škoda Octavia RZ X, přičemž s vozidlem jel rychlostí vyšší, než je v daném
úseku pozemní komunikace dopravní značkou B20a nejvyšší rychlost jízdy, tj. do 80 km/hod. dovolena, neboť
silničním radarovým rychloměrem POLCAM PC2006, umístěným na služebním vozidle Policie České republiky
mu byla v uvedeném úseku měření naměřena rychlost 119 km/hod., po odečtení možné odchylky rychloměru
(±3%) vozidlo řídil rychlostí minimálně 115 km/hod., čímž překročil nejvyšší dovolenou rychlost jízdy nejméně o
35 km/hod.“ Odvolání, jímž stěžovatel napadl toto rozhodnutí, bylo dle jeho názoru perfektní a
nepostoupením spisu nadřízenému správnímu orgánu se žalovaný dopustil nezákonného zásahu.
[3] Žalovaný svůj postup odůvodnil nepředložením plné moci spolu s podáním odvolání,
ale až po podání žaloby. Žalovaný proto odvolání posoudil jako podané neoprávněnou osobou,
pročež nebyly splněny podmínky pro předání spisu nadřízenému správnímu orgánu.
[4] Krajský soud v napadeném usnesení uvedl, že v dané věci bylo namístě domáhat
se soudní ochrany prostřednictvím žaloby na nečinnost směřované proti odvolacímu správnímu
orgánu, nikoli prostřednictvím žaloby zásahové. Předmětem ochrany, jíž se stěžovatel domáhá,
je totiž tvrzená nečinnost žalovaného, v jejímž důsledku nebylo vydáno rozhodnutí odvolacího
orgánu. Krajský soud tak dospěl k závěru, že je nepřípustné domáhat se soudní ochrany
zásahovou žalobou. Žalobu proto odmítl podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti
[5] Stěžovatel kasační stížnost co do obsahu opřel o důvod podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
[6] Stěžovatel namítl, že se nemohl ochrany jeho práv domáhat nečinnostní žalobou,
neboť tou se lze domáhat vydání rozhodnutí, nikoliv faktického úkonu. Druhou podmínkou
pro podání nečinnostní žaloby je, aby správní orgán byl v prodlení s vydáním rozhodnutí.
Tato podmínka nebyla podle stěžovatele splněna, neboť podle §90 odst. 6 správního řádu lhůta
pro vydání rozhodnutí počíná běžet dnem předání spisu odvolacímu správnímu orgánu
k rozhodnutí. Odvolacímu správnímu orgánu lhůta pro vydání rozhodnutí v souzeném případě
běžet nepočala, v důsledku čehož nemohl být v prodlení s vydáním rozhodnutí.
[7] Stěžovatel rovněž namítl, že krajský soud neposoudil žalobu ve vztahu k deklaraci
nezákonného zásahu. Podle stěžovatele nebyl krajský soud oprávněn odmítnout deklaraci
nezákonného zásahu odkazem na možnost domoci se nápravy jinými právními prostředky.
[8] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil
krajskému soudu k dalšímu řízení.
[9] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že právní posouzení ponechává
plně na rozhodnutí soudu. Odkázal na vyjádření k žalobě a uvedl, že nespatřuje důvod
se od stanoviska v něm obsaženém odklonit.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[10] Důvodnost kasační stížnosti posoudil soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.); neshledal přitom vady, jimiž by se musel zabývat i bez návrhu.
[11] Kasační stížnost není důvodná.
[12] Otázku, zda se lze zásahovou žalobou (§82 a násl. s. ř. s.) bránit proti nepředání
odvolání a správního spisu správním orgánem I. stupně odvolacímu orgánu, již judikatura
spolehlivě vyřešila. V rozsudku ze dne 4. 11. 2015, čj. 2 As 198/2015-20, zdejší soud
konstatoval, za průběh odvolacího řízení je procesně odpovědný odvolací správní orgán.
Jemu jsou přičitatelné případné průtahy, čítaje v to i nedostatek řádného předání správního spisu
orgánem I. stupně orgánu odvolacímu. Ochrany subjektivního práva na to, aby odvolací řízení
bylo prosto průtahů, se proto může účastník řízení domáhat (po bezvýsledném vyčerpání
prostředků k ochraně proti nečinnosti podle správního řádu) žalobou na ochranu před nečinností
odvolacího správního orgánu (§79 a násl. s. ř. s.). Od tohoto hodnocení nebylo nejmenšího
důvodu se jakkoli odchýlit ani v nynějším případě (srov. též rozsudky NSS ze dne 3. 2. 2016,
čj. 1 As 224/2015-36; ze dne 24. 3. 2016, čj. 9 As 294/2015-48; ze dne 3. 6. 2016,
čj. 5 Azs 85/2016-22).
[13] K tomu jen pro pořádek zdejší soud rekapituluje, že podle §88 odst. 1 správního řádu
má správní orgán I. stupně do 30 dnů ode dne doručení odvolání, neshledá-li důvody
pro autoremeduru (§87 správního řádu), předat spis se svým stanoviskem odvolacímu
správnímu orgánu. Z uvedené úpravy však neplyne žádné veřejné subjektivní právo účastníka
řízení, do nějž by mu mohlo být zasaženo, nýbrž se jedná o úpravu pouhého procesního
postupu tak, aby byl technicky zajištěn průběh řízení po podání odvolání. Pokud účastník řízení
podá odvolání, je zcela jistě jeho cílem vydání rozhodnutí v určité zákonem stanovené
době. Jelikož zákonodárce umožnil správnímu orgánu I. stupně provést autoremeduru,
účastník řízení se (nejpozději) po uplynutí lhůty stanovené pro její provedení či pro předání
spisu a stanoviska k odvolání (§88 odst. 1 správního řádu) a po uplynutí lhůty k vydání
rozhodnutí (§90 odst. 6 ve spojení s §71 správního řádu) může domáhat ochrany
proti nečinnosti odvolacího orgánu opatřením proti nečinnosti (§80 odst. 3 správního
řádu). Následně, v případě neúspěchu, pak může užít nečinnostní žaloby dle §79 s. ř. s.
právě proti odvolacímu správnímu orgánu. Právní řád tak umožňuje stěžovateli domoci
se ochrany tímto způsobem. Právě proto je vyloučené použití žaloby proti nezákonnému zásahu
(§85 s. ř. s.).
[14] Výše uvedené platí jak ve vztahu k druhému žalobnímu petitu, kterým se stěžovatel
domáhal zákazu další nečinnosti žalovaného, tak ve vztahu k petitu prvnímu, kterým usiloval
o určení nezákonnosti nepředání správního spisu odvolacímu orgánu v zákonné lhůtě.
I deklaratorní zásahová žaloba nemůže být užita, nabízí-li zákon žalobci odlišný procesní
postup, zde žalobu nečinnostní (srov. rozsudek ze dne 16. 12. 2015, čj. 8 Azs 144/2015-30,
body 28 a 29).
[15] Dle §85 s. ř. s. je zásahová žaloba nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy
domáhat jinými právními prostředky než zásahovou žalobu (k tomu obecně viz např. rozsudek
NSS ze dne 20. 7. 2011, čj. 1 Aps 1/2011-101, věc F plus H , bod 38). Jelikož výsledkem
řízení, jehož se stěžovatel fakticky domáhal, je rozhodnutí ve smyslu §65 s. ř. s.,
v nynější věci byla tímto jiným prostředkem ochrany nečinnostní žaloba. Avšak i tuto žalobu
by krajský soud mohl věcně projednat až po tom, co stěžovatel v této věci vyčerpal opravné
prostředky, které mu nabízí správní řád (§80 odst. 3).
IV. Závěr a náklady řízení
[16] Pro uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost je nedůvodná,
a proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem
podle §109 odst. 2 s. ř. s.
[17] Vzhledem k tomu, že stěžovatel neměl ve věci úspěch a žalovanému nevznikly náklady
nad rámec jeho úřední činnosti, nemají účastníci podle §60 odst. 1, ve spojení s §120, s. ř. s.
právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. srpna 2016
Zdeněk Kühn
předseda senátu