ECLI:CZ:NSS:2015:10.AS.192.2015:26
sp. zn. 10 As 192/2015 - 26
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové
a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: P. P., proti žalovanému:
Ministerstvo dopravy, se sídlem nábř. Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 23. 6. 2015, čj. 10/2015-160-SPR/7, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 17. 8. 2015, čj. 10 A 97/2015- 38,
takto:
I. Kasační stížnost se za m ítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení
[1] Žalobce se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze domáhal zrušení shora
označeného rozhodnutí žalovaného vydaného ve věci jeho žádosti o vrácení pozbytého
řidičského oprávnění. Současně soud požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení
zástupce z řad advokátů.
[2] Městský soud na základě údajů, které žalobce na výzvu soudu uvedl v Prohlášení o osobních,
majetkových a výdělkových poměrech, žalobci přiznal osvobození od soudních poplatků ve výši 50 %;
žádosti o ustanovení zástupce nevyhověl.
[3] Z obsahu žalobcem učiněného prohlášení o majetkových poměrech soud konstatoval,
že žalobcův příjem činí důchodová dávka ve výši 1 308 Kč měsíčně v České republice a 310 eur
z Rakouska. Mezi výdaje zahrnul nájemné ve výši 5 000 Kč měsíčně, výdaje na léky ve výši
2 500 Kč, výdaje na jídlo ve výši 2 000 Kč a 50 eur měsíčně za náklady výkonu trestu odnětí
svobody. Dále uvedl dluh 3 mil. Kč vůči svým dětem.
[4] Městský soud dospěl k závěru, že celkové příjmy žalobce ve výši přibližně
9 684 Kč nepředstavují v poměru k průměrnému starobnímu důchodu v České republice,
který činí 11 292 Kč, výjimečnou částku. Neshledal proto závažné důvody p ro úplné osvobození
od poplatkové povinnosti a přiznal žalobci osvobození od soudních poplatků částečné ve výši
50 %. Městský soud dále nepokládal za nezbytné ustanovit žalobci zástupce, neboť z podané
žaloby bylo dle jeho názoru zřejmé, co je předmětem řízení, i důvody tvrzené nezákonnosti.
[5] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti usnesení městského soudu kasační stížnost,
ve které se závěry soudu vyjádřil svoji nespokojenost. Především se domnívá, že měl být v zájmu
vedení spravedlivého procesu od soudních poplatků osvobozen zcela. Obdobně je přesvědčen,
že splnil předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů. Důvody pro osvobození,
resp. ustanovení advokáta, opřel o skutkové okolnosti projednávané věci. Závěrem navrhl,
aby Nejvyšší správní soud usnesení městského soudu zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení.
[6] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[7] Kasační stížnost je přípustná; rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní
soud podle ustanovení §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. vázán.
[8] Nejvyšší správní soud na úvod konstatuje, že s ohledem na povahu sporu netrval
na zaplacení soudního poplatku ani na splnění podmínky povinného zastoupení (srov. závěry
usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, čj. 1 As 196/2014- 19).
[9] Předmětem posouzení je v dané věci otázka, zda byly v řízení před městským soudem
u stěžovatele dány podmínky pro úplné osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
[10] Předpoklady pro osvobození od soudních poplatků soudem zakotvuje ustanovení
§36 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), které stanoví, že [ú] častník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky,
může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi
osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou -li pro to zvlášť závažné důvody,
a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
[11] V daném případě je kasační stížností napadeno rozhodnutí městského soudu,
jímž bylo stěžovateli přiznáno částečné osvobození od soudního poplatku ve výši 50 %.
V této souvislosti je namístě uvést, že s účinností od 1. 1. 2012 došlo k úpravě pravomoci
správního soudu přiznat osvobození od soudních poplatků obsažené v §36 odst. 3 s. ř. s.
zákonem č. 303/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony. Nyní mají správní soudy podle představ zákonodárce
zásadně přiznávat pouze částečné osvobození od soudních poplatků. Úplné osvobození
od soudních poplatků je možné přiznat pouze výjimečně ze zvlášť závažných důvodů.
[12] Městský soud při svém rozhodování zohlednil příjmové poměry stěžovatele a dospěl
k závěru, že v porovnání s výší průměrného důchodu v České republice se příjem stěžovatele
významně neliší. Současně lze konstatovat, že stěžovatelem tvrzené výdaje nejsou co do výše
ani charakteru natolik výjimečné, aby bylo možné učinit závěr o zvlášť závažných důvodech
pro úplné osvobození od soudních poplatků.
[13] Podle Nejvyššího správního soudu je za výše popsaných okolností názor
městského soudu, dle něhož majetkové poměry stěžovatele nepředstavují závažné důvody,
které by pro svoji výjimečnost odůvodňovaly jeho úplné osvobození od platby soudního
poplatku, zcela akceptovatelný a odpovídající citované právní úpravě osvobození od soudních
poplatků. Ve vztahu ke konkrétní výši přiznaného osvobození od soudních poplatků Nejvyšší
správní soud v souladu se svým rozsudkem ze dne 15. 5. 2013, čj. 6 As 75/2013-18,
www.nssoud.cz, dodává, že „v otázkách částečného osvobození od soudních poplatků bude již z povahy věci
vždy přítomna jistá míra uvážení předsedy senátu. Udrží-li se toto uvážení v zákonných mezích a bude odpovídat
skutkových okolnostem (zde sociální situaci žadatelky), nemůže být samo užití soudcovského uvážení důvodem
pro zrušení přijatého usnesení o osvobození od soudních poplatků Nejvyšším správním soudem “. Nejvyšší
správní soud v úvaze městského soudu libovůli neshledal a za daných okolností považuje
osvobození stěžovatele od soudních poplatků ve výši 50 % za přiměřené.
[14] Městský soud dále neshledal potřebu zastoupení stěžovatele, neboť z podané žaloby
je dle jeho názoru zřejmé, co je předmětem řízení, i důvody tvrzené nezákonnosti.
[15] Nejvyšší správní soud z žaloby podané stěžovatelem ověřil, že podstata žalobních
námitek je z jejího obsahu seznatelná. Stěžovatel především zpochybňuje povinnost prokázat
svoji zdravotní způsobilost a zejména na vlastní náklady znovu absolvovat zkoušku odborné
způsobilosti po uplynutí více než jednoho roku od doby, kdy pozbyl řidičské oprávnění.
Je přesvědčen, že za daných skutkových okolností, které vylíčil, není za překročení hranice
jednoho roku, po kterém je povinen svoji způsobilost k řízení vozidla znovu prokazovat,
odpovědný. Současně namítá neoprávněné odebrání řidičského průkazu, k čemuž odkazuje
na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2014, čj. 8 As 74/2014- 103, vydaný
v jeho věci. Nejvyšší správní soud se na základě uvedeného ztotožnil s městským
soudem, že pro zastoupení stěžovatele není v tomto případě nezbytná potřeba dána. Jedná
se o přehlednou právní otázku a stěžovatel formuloval projednatelné žalobní námitky,
ze kterých je zřejmé, jaká pochybení žalovanému správnímu orgánu vytýká.
III. Závěr a náklady řízení
[16] Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, proto ji dle §110 odst. 1, věty poslední, s. ř. s. zamítl.
[17] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1, větu první, s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil,
proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěž ovatel v soudním řízení úspěch neměl,
proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady řízení nevnikly.
Nejvyšší správní soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e js o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. prosince 2015
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu