ECLI:CZ:NSS:2017:10.AS.301.2017:20
sp. zn. 10 As 301/2017 - 20
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně
Michaely Bejčkové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: Ing. J. H., proti žalovanému:
Finanční úřad pro Liberecký kraj, se sídlem 1. máje 97, Liberec, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 3. 4. 2017, čj. 508084/17/2607-00540-607648, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 31. 8. 2017, čj. 59 Af
33/2017-23,
takto:
I. Žalobci se ne ust a no v uj e zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
II. Kasační stížnost se zamí t á .
III. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Stručné vymezení věci
[1] Žalobce se žalobou před krajským soudem domáhal zrušení nebo vyslovení nicotnosti
rozhodnutí žalovaného, kterým byla nařízena daňová exekuce přikázáním pohledávky z účtu.
Současně požadoval přiznání odkladného účinku žaloby. Vzhledem k tomu, že žalobce společně
se žalobou neuhradil soudní poplatky za žalobu ani za návrh na přiznání odkladného účinku,
vyzval ho krajský soud usnesením ze dne 29. 6. 2017 k jejich uhrazení. Žalobce na tuto výzvu
reagoval žádostí o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů.
[2] Krajský soud poté pro účely rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků zaslal
žalobci k vyplnění formulář Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech a výzvu
k doplnění důvodů, na základě kterých se žalobce domnívá, že je nezbytně třeba mu v řízení
o žalobě ustanovit zástupce z řad advokátů. Následně dne 22. 8. 2017 soud obdržel podání,
v němž žalobce sdělil, že vyplněný formulář, včetně příloh, a důvody pro ustanovení zástupce
zasílá soudu poštou. Vzhledem k tomu, že tyto písemnosti nebyly nikdy krajskému soudu
doručeny, rozhodl krajský soud usnesením označeným v záhlaví o žádostech žalobce
tak, že mu neustanovil zástupce pro řízení o žalobě ani mu nepřiznal osvobození od soudních
poplatků.
II. Kasační stížnost
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl usnesení krajského soudu včasnou kasační
stížností, jejíž součástí byla také žádost o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení
zástupce a návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[4] V kasační stížnosti stěžovatel namítá, že krajský soud rozhodoval na základě domněnek
a v odůvodnění napadeného usnesení hrubě a účelově zkreslil a vykonstruoval rozhodný
skutkový i právní stav, ke kterému se stěžovatel nemohl vyjádřit. Tím porušil jeho základní práva
garantovaná Ústavou. Stěžovatel vyjádřil přesvědčení, že jeho žádosti o osvobození od soudních
poplatků a o ustanovení zástupce byly dostatečně odůvodněny, řádně a včas soudu prokázány
a doloženy rozhodnými údaji. Stěžovatel namítá porušení čl. 90 Ústavy, §6 o. s. ř. a §64 s. ř. s.
Navrhuje, aby NSS napadené usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[5] Stěžovatel také namítá, že mu napadené usnesení nebylo nikdy řádně doručeno,
neboť pošta na zásilce neuvedla žádné údaje, zejména údaj o datu vložení zásilky do schránky
(stěžovatel ovšem dodává, že zásilka byla vložena do schránky 19. 9. 2017).
[6] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[7] Nejvyšší správní soud nejdříve posoudil splnění podmínek řízení pro projednání kasační
stížnosti. Podle §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je s podáním
kasační stížnosti spojen vznik poplatkové povinnosti. Podle položky č. 19 sazebníku soudních
poplatků, který je přílohou uvedeného zákona, je kasační stížnost zpoplatněna částkou 5000 Kč.
Návrh na přiznání odkladného účinku je podle položky č. 20 sazebníku soudních poplatků
zpoplatněn částkou 1000 Kč. Podle §105 odst. 2 s. ř. s. věty před středníkem musí být stěžovatel
zastoupen advokátem. Ani jedna z těchto povinností není v případě stěžovatele splněna.
[8] Rozšířený senát NSS ovšem v usnesení ze dne 9. 6. 2015, čj. 1 As 196/2014-19,
konstatoval, že stěžovatel je povinen zaplatit poplatek za řízení o kasační stížnosti jen tehdy,
pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci samé
(o žalobě) či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností. V uvedené věci
nesměřuje kasační stížnost proti konečnému rozhodnutí krajského soudu ve věci samé (tj. ve věci
rozhodnutí žalovaného), nýbrž proti procesnímu rozhodnutí krajského soudu o neustanovení
zástupce a neosvobození od soudních poplatků. Z tohoto důvodu se na stěžovatele v tomto
řízení nevztahuje poplatková povinnost, a NSS proto na zaplacení soudních poplatků netrval.
[9] Obdobné závěry dovodil rozšířený senát v citovaném rozhodnutí i ve vztahu k povinnosti
být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem. Jinými slovy, v případě stěžovatele
není potřeba trvat ani na doložení zastoupení advokátem. Stěžovatel nicméně o advokáta
požádal, proto se NSS dále zabýval jeho žádostí o ustanovení zástupce z řad advokátů.
[10] Z §35 odst. 8 s. ř. s. vyplývá, že pro rozhodnutí o ustanovení zástupce zákon vyžaduje
současné splnění dvou podmínek – jednak nedostatek prostředků, který by odůvodňoval
osvobození od soudních poplatků, jednak nezbytnou potřebu ochrany práv účastníka řízení.
V této souvislosti NSS zkoumal, zda v případě stěžovatele existuje nezbytná potřeba ochrany
jeho práv. Po předběžném zhodnocení obsahu kasační stížnosti dospěl k závěru,
že v projednávané věci taková potřeba není dána. Kasační stížnost totiž splňuje požadované
základní náležitosti a z jejího obsahu je rovněž zřejmé, proč stěžovatel považuje napadené
usnesení krajského soudu za nezákonné. Protože není splněna jedna ze dvou nutných podmínek
pro ustanovení zástupce z řad advokátů, rozhodl NSS o žádosti stěžovatele o ustanovení
zástupce tak, jak je uvedeno ve výroku I. S ohledem na závěry ve shora citovaném usnesení
rozšířeného senátu se proto NSS mohl dále věnovat věcnému přezkumu usnesení krajského
soudu v rozsahu námitek uplatněných stěžovatelem.
[11] Kasační stížnost není důvodná.
[12] Podle §36 odst. 3 věty první a druhé s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky,
může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi
osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody,
a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Osvobození od soudních poplatků představuje výjimku
z pravidla, že žaloba proti rozhodnutí správního orgánu je na základě zákona zpoplatněna.
Účelem je zejména ochrana účastníka řízení nacházejícího se v tíživé finanční situaci
před nepřiměřeně tvrdým dopadem zákona o soudních poplatcích (srov. rozsudek NSS
ze dne 6. 6. 2012, čj. 2 Ans 6/2012-12).
[13] Účastník řízení, který chce být z důvodu své nemajetnosti osvobozen od soudních
poplatků, přitom nejenže musí o osvobození z tohoto důvodu sám aktivně požádat soud,
ale zejména musí svá tvrzení doložit (důkazní břemeno). Aby soud tuto povinnost žadatelům
o osvobození od soudních poplatků alespoň částečně ulehčil, zpravidla jim poskytne k vyplnění
formulář, který obsahuje určité typové okruhy otázek pro dostatečné zjištění finanční a sociální
situace žadatele. Jak NSS ověřil ze spisu krajského soudu, stalo se tak i v případě stěžovatele.
Stěžovatel však, přestože krajskému soudu sdělil, že vyplněný formulář včetně dalších písemností
soudu zasílá poštou, tyto ani jiné písemnosti krajskému soudu nikdy nedoručil.
[14] V kasační stížnosti sice stěžovatel tvrdí, že osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce „je řádně a včas soudu prokázané a doložené rozhodnými údaji“, toto jeho tvrzení
však opět zůstalo obecné a ničím nepodložené. Stěžovatel neuvádí žádné konkrétní okolnosti,
na jejichž základě by bylo možné zpochybnit závěry krajského soudu nebo je jakkoliv vyvrátit
(např. potvrzením o odeslání písemností ve formě podacího lístku). V takovém případě se tvrzení
stěžovatele jeví spíše jako nevěrohodné a účelové. Krajský soud neměl při posuzování
stěžovatelových žádostí k dispozici žádné relevantní informace a současně nebylo jeho povinností
tyto informace vyhledávat za stěžovatele. Pokud žadatel doložil podmínky pro osvobození
způsobem využitelným pro více souzených případů, je třeba, aby na tyto doklady v žádosti
poukázal (viz rozsudek NSS ze dne 2. 5. 2012, čj. 2 As 55/2012-12). To se však v této věci
nestalo. Nelze se proto ztotožnit se stěžovatelem, že krajský soud rozhodoval na základě uměle
vykonstruovaného skutkového a právního stavu.
[15] Napadeným usnesením nebylo stěžovateli upřeno ani právo na přístup k soudu,
neboť o jeho žádosti bylo řádně rozhodnuto, byť (v důsledku jeho vlastní procesní pasivity)
v jeho neprospěch.
[16] Protože u stěžovatele nebyly splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků,
nebyly naplněny ani předpoklady pro ustanovení zástupce stěžovateli dle §35 odst. 8 s. ř. s.
V řízení o žalobě přitom zastoupení advokátem není povinné.
[17] Soudu není zřejmé, v čem stěžovatel spatřuje pochybení při doručování napadeného
usnesení. Z doručenky založené na č. l. 24 spisu krajského soudu jasně vyplývá, že napadené
usnesení bylo stěžovateli doručeno vhozením do jeho domovní schránky dne 19. 9. 2016,
neboť stěžovatel nebyl při doručování zásilky zastižen. Tato námitka proto rovněž není důvodná.
[18] Soud nerozhodoval o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
neboť o kasační stížnosti rozhodl bez zbytečného odkladu.
IV. Závěr a náklady řízení
[19] Nejvyšší správní soud proto zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou podle
§110 odst. 1 s. ř. s., poslední věty.
[20] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
ve spojení s §120 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. října 2017
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu