ECLI:CZ:NSS:2016:10.AS.7.2016:17
sp. zn. 10 As 7/2016 - 17
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové
a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobkyně: M. K., proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha
2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 8. 2015, sp. zn. SZ/2260/2015/9S-MSK, čj. MPSV-
UM/21029/15/9S-MSK, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu
v Ostravě ze dne 27. 11. 2015, čj. 18 Ad 60/2015 – 19,
takto:
I. Žalobkyni se neu st anov uje zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
II. Výrok II. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 11. 2015,
čj. 18 Ad 60/2015 – 19, kterým byl zamítnut návrh žalobkyně na ustanovení zástupce,
se r uší a věc se v tomto rozsahu v rací krajskému soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení
[1] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včasnou kasační stížností napadá v záhlaví označené
usnesení Krajského soudu v Ostravě, kterým jí bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků,
ale nebyl jí ustanoven zástupce z řad advokátů pro řízení o žalobě.
II. Řízení před krajským soudem
[2] Žalobou podanou dne 21. 10. 2015 se stěžovatelka domáhala zrušení
rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 8. 2015, sp. zn. SZ/2260/2015/9S-MSK,
čj. MPSV-UM/21029/15/9S-MSK (dále jen „rozhodnutí žalovaného“). Součástí žaloby byla
žádost stěžovatelky o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce
z řad advokátů. K žádosti stěžovatelka doložila vyplněný formulář Potvrzení o osobních,
majetkových a výdělkových poměrech včetně dokladů prokazujících skutečnosti zde uvedené.
[3] Krajský soud výrokem I. napadeného usnesení vyhověl žádosti stěžovatelky o osvobození
od soudních poplatků. Z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že stěžovatelka nemá
žádný příjem z pracovního poměru, z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr
ani z jiné výdělečné činnosti. Pobírá pouze invalidní důchod ve výši 5405 Kč měsíčně,
doplatek na bydlení, který v srpnu a září 2015 činil 3688 Kč, a příspěvek na živobytí ve výši
384 Kč. Náklady stěžovatelky spojené s bydlením činily 6253 Kč. Stěžovatelka splácí dluhy
v celkové výši přibližně 1,5 milionu Kč a splátky insolvenčního řízení ve výši 600 Kč měsíčně.
Na základě těchto skutečností měl krajský soud za to, že stěžovatelka splňuje podmínky
pro osvobození od soudních poplatků.
[4] Návrhu stěžovatelky na ustanovení zástupce krajský soud výrokem II. napadeného
usnesení nevyhověl, neboť podle něj není ustanovení zástupce nezbytně třeba k ochraně
jejích práv. U krajského soudu bylo evidováno již 34 návrhů stěžovatelky na zahájení
řízení směřujících převážně proti rozhodnutím správních orgánů. Krajský soud dále dovodil,
že se v posuzovaném případě nejedná o skutkově a právně složitou věc. Stěžovatelka je podle
obsahu žaloby, kterou sama sepsala, schopná se v problematice i příslušných právních předpisech
orientovat, její návrhy jsou projednatelné. Rovněž jiná podání stěžovatelky nelze považovat
za nekvalifikovaná.
III. Kasační stížnost
[5] Usnesení krajského soudu napadla stěžovatelka kasační stížností, z jejíhož obsahu
je zřejmé, že je přesvědčena o důvodnosti svého návrhu na ustanovení zástupce.
Stěžovatelka namítala, že nemá právní vzdělání, což jí znesnadňuje orientaci v právních
předpisech a zároveň není schopná adekvátně reagovat na požadavky soudu. V projednávaném
případě jde o složitou věc, přičemž stěžovatelka z důvodů, pro které jí bylo přiznáno osvobození
od soudních poplatků, není schopná hradit odměnu advokáta sama. Prostřednictvím kasační
stížnosti požádala stěžovatelka o osvobození od soudních poplatků pro řízení o kasační stížnosti
a o ustanovení zástupce z řad advokátů.
IV. Posouzení důvodnosti kasační stížnosti
[6] Kasační stížnost je dle ustanovení §102 a násl. s. ř. s. přípustná (srov. usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2014, čj. 3 As 125/2012 – 43,
dostupné na www.nssoud.cz, stejně jako veškerá dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu).
[7] Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 9. 6. 2015,
čj. 1 As 196/2014 – 19, konstatoval, že stěžovatel má povinnost zaplatit poplatek za řízení
o kasační stížnosti jen tehdy, pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu
o návrhu ve věci samé (o žalobě) či jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou
povinností. Nejvyšší správní soud se proto v projednávané věci nezabýval žádostí stěžovatelky
o osvobození od soudních poplatků, neboť kasační stížnost nesměřuje proti rozhodnutí
krajského soudu ve věci samé, ale proti procesnímu rozhodnutí.
[8] Žádost stěžovatelky o ustanovení zástupce z řad advokátů však Nejvyšší správní
soud musí posoudit a v souvislosti s tím vyhodnotit potřebu zastoupení stěžovatelky v řízení
o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud pro úplnost předesílá, že v projednávané věci není
podle usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, čj. 1 As 196/2014 – 19, nutné trvat
na povinném zastoupení, neboť se jedná o řízení o kasační stížnosti proti usnesení, jímž nebyl
stěžovatelce ustanoven zástupce. Pokud však stěžovatelka o ustanovení zástupce sama požádala,
musí být o její žádosti rozhodnuto – stejně jako bylo v řízení o žalobě před krajským soudem.
[9] Z ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. vyplývá, že pro rozhodnutí o ustanovení zástupce zákon
vyžaduje kumulativní splnění dvou podmínek: nedostatek prostředků, který by odůvodňoval
osvobození od soudních poplatků, a nezbytnou potřebu takového zastoupení k ochraně práv
účastníka řízení. Podmínku nedostatku prostředků považoval Nejvyšší správní soud za splněnou.
Stěžovatelce bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků již krajským soudem stěžovatelka
Pobírá pouze sociální dávky v celkové výši necelých 9500 Kč, prokázala přitom měsíční
výdaje na bydlení přesahující 6000 Kč, závazky ve výši přesahující 1,5 milionu Kč, které splácí,
i skutečnost, že vůči ní byl prohlášen krajským soudem úpadek a bylo jí povoleno oddlužení.
[10] Druhou podmínku představuje nezbytná potřeba zastoupení stěžovatelky k ochraně
jejích práv. Stěžovatelka kasační stížností napadla usnesení krajského soudu, kterým jí nebyl
ustanoven zástupce z řad advokátů. Vzhledem k tomu, že se v případě této kasační stížnosti jedná
o jednoduchou skutkovou otázku, Nejvyšší správní soud uzavřel, že v řízení o kasační stížnosti
není nezbytná potřeba zastoupení stěžovatelky advokátem splněna. Nejvyšší správní soud
proto výrokem I. tohoto rozhodnutí stěžovatelce zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační
stížnosti neustanovil.
[11] Vzhledem k tomu, že kasační důvody se kryjí s důvody stěžovatelky pro žádost
o ustanovení zástupce, považuje zdejší soud za vhodné vyjádřit se v této fázi řízení
i k rozhodovacím důvodům krajského soudu a posoudit tak jejich správnost. Na rozdíl od názoru
krajského soudu má Nejvyšší správní soud za to, že se v případě žaloby stěžovatelky
a tedy v řízení před krajským soudem nejedná právně ani skutkově o jednoduchou a přehlednou
věc. Správní orgány v projednávané věci rozhodovaly o nároku stěžovatelky na dávku státní
sociální podpory: příspěvku na bydlení. Při rozhodování o této dávce se ověřují zákonem
stanovené podmínky pro udělení dávky, její výše se vypočítává podle poměrně složitého
mechanismu, kde r oli hrají různé faktory, např. průměrný příjem rodiny žadatele,
koeficient přepočtu či zhodnocení výše nákladů na bydlení žadatele. Odůvodnění napadeného
rozhodnutí žalovaného obsahuje citace a výklad jednotlivých právních ustanovení,
několik výpočtů, do nichž jsou dosazovány hodnoty zjišťované opět dalšími výpočty,
s odkazy na právní pojmy, včetně těch neurčitých. Již z formulace východiska pro posouzení
nároku: "Nárok na příspěvek na bydlení má vlastník nebo nájemce bytu, který je v bytě hlášen k trvalému
pobytu, jestliže jeho náklady na bydlení přesahují částku součinu rozhodného příjmu v rodině a koeficientu
0,30, a součin rozhodného příjmu v rodině a koeficientu 0,30 není vyšší než částka normativních nákladů
na bydlení" je zřejmé, že se z hlediska laika bez právního vzdělání nejedná o srozumitelnou
a jednoduchou věc. Správný výklad a aplikace např. pojmů "částka normativních nákladů
na bydlení" či "rozhodný příjem v rodině" a dalších vyžaduje odborné informace a právní znalosti
způsobu jejich použití. Nejvyšší správní soud se proto neztotožnil se závěrem krajského soudu,
dle něhož se jedná o jednoduchou a přehlednou věc.
[12] K dalším úvahám krajského soudu Nejvyšší správní soud uvádí, že počet řízení téhož
účastníka vedených u soudu sám o sobě není relevantní pro závěr o tom, zda je ustanovení
zástupce nezbytně třeba k ochraně práv účastníka řízení. Krajský soud sice v době svého
rozhodování evidoval 34 samostatných podání stěžovatelky. Tuto okolnost by vzhledem
k judikatuře Nejvyššího správního soudu bylo možné zohlednit například v řízení,
ve kterém by účastník řízení uplatňoval svá práva svévolně, resp. kdy by bylo možno
bez pochybností konstatovat, že mu nejde o vyřešení věci, ale usiluje pouze o vedení
jakýchkoli soudních řízení bez zřetelného důvodného zájmu na jejich výsledku. V posuzované
věci však nelze bez pochybností přijmout závěr, že rozhodnutí o příspěvku na bydlení
pro stěžovatelku není nijak podstatné a spor vede bez racionálního zájmu o jeho výsledek.
I pokud by krajský soud správně posoudil svévoli účastníka při vedení početné skupiny jiných
sporů, je nutno v každé věci zvlášť posuzovat, zda je tento znak naplněn, nelze ho automaticky
předjímat. Z napadeného usnesení krajského soudu nelze kupříkladu ani dovodit, že by samotný
počet sporů vedených stěžovatelkou znamenal, že se kvalita jejích podání zvyšuje, resp. že v čase
získala nezbytnou erudici pro to, aby byla schopna svá práva efektivně hájit.
[13] Ze žaloby podané stěžovatelkou nevyplývá, že danou problematiku dobře zná
a je schopná se orientovat v příslušné právní úpravě. Žaloba neobsahuje žádnou právní
argumentaci ve vztahu k napadenému rozhodnutí správního orgánu. Žalobkyně v ní pouze
konstatuje, že nemá dostatek finančních prostředků a nesouhlasí s rozhodnutím správních
orgánů. Zásadní část žaloby tvoří žádost o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení
zástupce. Uvedenou žalobu není možné podle názoru Nejvyššího správního soudu považovat
za natolik kvalifikovanou, aby z ní šlo dovodit, že stěžovatelka nepotřebuje právní zastoupení.
[14] Nejvyšší správní soud posuzoval výše uvedené otázky v souvislosti s návrhem
žalobkyně na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Je zřejmé, že při meritorním
rozhodnutí o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodoval v odlišné věci než krajský soud,
neboť pouze posuzoval, zda je ustanovení advokáta nezbytně třeba k ochraně práv stěžovatelky
v případě kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu, jímž jí zástupce z řad advokátů
ustanoven nebyl. Naproti tomu krajský soud rozhodoval o žádosti stěžovatelky o ustanovení
zástupce za situace, kdy stěžovatelka žalobou napadala správní rozhodnutí týkající se posouzení
nároku a výše příspěvku na bydlení.
V. Závěr a náklady řízení
[15] Nejvyšší správní soud zamítl žádost stěžovatelky o ustanovení zástupce z řad advokátů
s ohledem na to, že stěžovatelka nemusela být v řízení o kasační stížnosti zastoupena advokátem
povinně a že jeho ustanovení nebylo objektivně třeba k ochraně jejích práv v řízení o kasační
stížnosti.
[16] V řízení před krajským soudem však podle Nejvyššího správního soudu byla
nesprávně vyhodnocena podmínka uvedená v §35 odst. 8 s. ř. s., tj. nezbytnost zastoupení
stěžovatelky k ochraně jejích práv. Zatížil tak napadené usnesení nezákonností spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky při rozhodování o návrhu na ustanovení zástupce z řad
advokátů. Nejvyšší správní soud proto v souladu s ustanovením §110 odst. 1 s. ř. s. větou první
před středníkem zrušil výrok II. napadeného usnesení krajského soudu, kterým bylo rozhodnuto,
že se návrh stěžovatelky na ustanovení zástupce z řad advokátů zamítá. Věc se v tomto rozsahu
vrací krajskému soudu k dalšímu řízení.
[17] V dalším řízení je krajský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu
vyjádřeným v tomto rozsudku. Dle ustanovení §110 odst. 3 s. ř. s. rozhodne v novém řízení
krajský soud též o nákladech řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. března 2016
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu