ECLI:CZ:NSS:2018:10.AS.75.2018:17
sp. zn. 10 As 75/2018 - 17
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Daniely
Zemanové a soudce Tomáše Rychlého v právní věci navrhovatele: Z. P., o návrhu na ustanovení
zástupce pro sepsání žaloby pro účely budoucího řízení o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva
práce a sociálních věcí ze dne 24. 10. 2017, čj. MPSV-2017/218806-917, v řízení o kasační
stížnosti navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze
dne 9. 2. 2018, čj. 59 Na 2/2017-37,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Navrhovatel n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Navrhovatel (dále jen „stěžovatel“) se podáním ze dne 13. 12. 2017 u krajského soudu
domáhal osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů pro účely
budoucího řízení o žalobě, kterou hodlá podat proti v záhlaví označenému rozhodnutí
Ministerstva práce a sociálních věcí. Tímto rozhodnutím ministerstvo zamítlo odvolání
stěžovatele proti rozhodnutí Úřadu práce ČR o snížení dávky příspěvku na živobytí z 3 410 Kč
na 2 200 Kč měsíčně ode dne 1. 8. 2017. Pro posouzení výše dávky příspěvku na živobytí
bylo rozhodující, zda stěžovatel splnil podmínku podle §24 odst. 1 písm. f) zákona
č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, tedy zda se prokazatelně účastnil projektů
organizovaných krajskou pobočkou Úřadu práce.
[2] Krajský soud vyhověl žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků v plném
rozsahu. Stěžovatel žije výhradně ze sociálních dávek a splňuje podmínky pro osvobození
od soudních poplatků. Návrhu na ustanovení zástupce však krajský soud nevyhověl,
neboť ustanovení zástupce není nezbytně třeba k ochraně stěžovatelových práv. Krajský soud
uvedl, že stěžovatel v minulosti opakovaně vystupoval před soudem v pozici účastníka
nebo obecného zmocněnce. V některých řízeních úspěšně docílil zrušení napadeného správního
rozhodnutí. Stěžovatel je tudíž dostatečně obeznámen s procesem kontroly správních aktů
a s tím, jak vystupovat v řízení před soudem. Krajský soud nadto podotkl, že v návrhu
ze dne 13. 12. 2017 stěžovatel již řádně zformuloval také námitky proti správnímu rozhodnutí,
které chce v budoucnu napadnout žalobou. Stěžovatel tedy podle soudu může shodné námitky
uvést také v budoucnu podané žalobě.
[3] Usnesení krajského soudu napadl stěžovatel včasnou kasační stížností. Je přesvědčen,
že návrh na ustanovení zástupce je důvodný. Právo na právní pomoc dle čl. 37 odst. 2 Listiny
základních práv a svobod nelze odepřít jen proto, že v minulosti podal úspěšnou žalobu v jiných,
mnohem jednodušších věcech. Soud nepřihlédl ke skutečnosti, že se nyní jedná o zcela rozdílnou
kauzu, která se týká dávek v hmotné nouzi. Jedná se o věc, která má v životě stěžovatele závažné
dopady. Stěžovatel poukazuje také na to, že nemá právní vzdělání, dosáhl středního vzdělání
bez maturity.
[4] Kasační stížnost není důvodná.
[5] NSS na úvod konstatuje, že podáním kasační stížnosti nevznikla stěžovateli povinnost
být zastoupen advokátem v řízení před NSS. Kasační stížnost totiž nesměřuje proti rozhodnutí
krajského soudu ve věci samé, ale proti procesnímu rozhodnutí, jímž byl zamítnut návrh
na ustanovení zástupce (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015,
čj. 1 As 196/2014 19, č. 3271/2015 Sb. NSS).
[6] Podle §35 odst. 9 s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen
od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu
na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce
a odměnu za zastupování platí v takovém případě stát. Nutno dodat, že o ustanovení zástupce
lze žádat i před podáním návrhu na zahájení řízení (srov. rozsudek NSS ze dne 27. 9. 2006,
čj. 2 As 2/2006-50).
[7] Zákon tedy předpokládá splnění dvou podmínek pro ustanovení zástupce.
První podmínkou je splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků,
druhou nezbytnost ochrany práv účastníka řízení. Skutečnost, že stěžovatel splňuje předpoklady
pro osvobození od soudních poplatků, je v daném případě nesporná. Krajský soud však neshledal
splnění druhé podmínky. Dospěl k závěru, že zastoupení není nezbytně třeba k ochraně práv
stěžovatele, jelikož je sám schopen se kvalifikovaně hájit a zajistit si náležitou obranu svých práv
v řízení.
[8] Podle čl. 37 odst. 2 Listiny má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy,
jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení. Toto právo zesiluje,
jde-li v řízení o uplatnění jiného základního práva. Zajištěním právní pomoci se realizuje
materiální rovnost účastníků. Právo je zaručeno bez omezujících podmínek, právní pomoc
musí být dostupná i těm, kteří si ji nejsou s to opatřit smluvně. Judikatura při rozhodování
o návrhu na ustanovení zástupce požaduje po soudech komplexní posouzení konkrétních
skutkových okolností dané kauzy. Kritériem může být např. vzdělání a zkušenosti účastníka,
jeho profese, důležitost sporu pro účastníka, složitost sporu, schopnost argumentace ve sporu,
složitost dokazování, emoční účast ve sporu vylučující efektivní obhajobu atd. (srov. rozsudky
ze dne 3. 4. 2013, čj. 6 As 23/2013-9, body 6-9, nebo ze dne 13. 5. 2016, čj. 6 As 84/2016-12,
body 13-17).
[9] NSS podotýká, že stěžovatel u krajského soudu uplatňuje ochranu svého základního
práva na pomoc v hmotné nouzi (čl. 30 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) nezbytnou
k zajištění základních životních podmínek. Stěžovatel má tedy pravdu, že jde o spor,
jehož výsledek je pro něj existenčně důležitý. Stěžovatel však má již nemalé zkušenosti s vedením
soudních sporů (srov. odůvodnění usnesení krajského soudu, též přehled řízení,
ve kterých stěžovatel u tohoto soudu vystupoval, na č. l. 15 soudního spisu). Ani věc sama
není natolik komplikovaná, že by nezbytně vyžadovala zastoupení advokátem. Rozhodnutí
krajského soudu je v tomto přesvědčivé a NSS se s ním ztotožnil.
[10] Krajský soud v napadeném rozhodnutí též poukázal na to, že dostatečné znalosti
stěžovatele plynou z návrhu na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce,
neboť návrh obsahuje nezbytné náležitosti a stěžovatel v něm již zformuloval i námitky
proti rozhodnutí žalovaného. Podle krajského soudu tedy stěžovateli nic nebrání, aby shodné
námitky uplatnil i v žalobě, kterou hodlá v budoucnu podat. NSS se i s těmito argumenty
krajského soudu ztotožňuje a dodává, že velmi slušnou kvalitu má i právní argumentace
stěžovatele v kasační stížnosti. Stěžovatel v ní prokázal nejen znalost právních předpisů,
ale dokonce i judikatury tyto předpisy vykládající.
[11] NSS se tedy ztotožnil s krajským soudem, že v posuzovaném případě není splněna druhá
podmínka §35 odst. 9 s. ř. s., tedy nezbytnost ustanovení zástupce k ochraně práv stěžovatele.
NSS proto zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.). O náhradě
nákladů řízení rozhodl podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel, který byl jediným
účastníkem řízení o kasační stížnosti, nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti,
neboť ve věci neměl úspěch.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. dubna 2018
Zdeněk Kühn
předseda senátu