ECLI:CZ:NSS:2019:10.AS.86.2019:13
sp. zn. 10 As 86/2019 - 13
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka
Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti žalované:
Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, o žalobě na ochranu
proti nečinnosti správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti výrokům II. a III.
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2019, čj. 3 A 24/2019-35,
takto:
I. Žalobci se ne ust a no v uj e zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
II. Kasační stížnost se zamí t á .
III. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se u městského soudu domáhá ochrany proti nečinnosti Vězeňské služby ČR,
Věznice Stráž pod Ralskem, která nerozhodla ve věci jeho žádosti o poskytnutí informace
a snažila se přenést informační povinnost na svůj nadřízený orgán. Společně s žalobou podal
žalobce také žádost o osvobození od soudních poplatků a návrh na ustanovení zástupce. Městský
soud ve výroku II. usnesení uvedeného v záhlaví zamítl žalobcovu žádost o osvobození
od soudních poplatků a ve výroku III. zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce.
[2] Žalobce (stěžovatel) podal proti výrokům II. a III. usnesení městského soudu kasační
stížnost. Uvedl, že je původní profesí advokát, ale nyní je omezen v pohybu pravé ruky, vykonává
trest odnětí svobody, nemá k dispozici profesionální tým právníků jako žalovaná ani odbornou
literaturu a aktuální judikaturu.
[3] Stěžovatel dále požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů a o osvobození
od soudních poplatků. K této žádosti NSS sděluje, že podáním kasační stížnosti proti procesnímu
rozhodnutí městského soudu (s výjimkou procesního rozhodnutí, kterým se řízení o žalobě
končí) nevzniká stěžovateli poplatková povinnost (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS
ze dne 9. 6. 2015, čj. 1 As 196/2014-19, č. 3271/2015 Sb. NSS). Usnesení o neosvobození
od soudních poplatků a neustanovení zástupce nepochybně je takovým procesním rozhodnutím.
Stěžovatele tedy netíží poplatková povinnost. Obdobné závěry dovodil rozšířený senát
v citovaném rozhodnutí i ve vztahu k povinnosti být v řízení o kasační stížnosti zastoupen
advokátem. Z kasační stížnosti v této věci jsou zřejmé důvody, pro které ji stěžovatel podal;
proto není třeba trvat na tom, aby byl zastoupen advokátem (výrok I. tohoto rozsudku).
[4] Kasační stížnost není důvodná.
[5] Podle §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní
žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození
od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí
být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.
Přiznané osvobození kdykoli za řízení odejme, popř. i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení
řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popř. neodůvodňovaly. Přiznané osvobození
se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.
[6] Již městský soud přiléhavě odkázal na rozsudek NSS ze dne 26. 10. 2011,
čj. 7 As 101/2011-66, č. 2601/2012 Sb. NSS, podle kterého platí, že „[i] když účastník je nemajetný,
takže by zásadně bylo namístě přiznat mu osvobození od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.), může mu soud
výjimečně toto dobrodiní odepřít, a to zejména pro povahu sporu či sporů, které účastník vede. O výše uvedený
případ se může jednat, vede-li účastník s různými veřejnými institucemi množství sporů týkajících se poskytování
informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, které často pokračují jako spory
soudní, a přitom nejde o spory mající vztah k podstatným okolnostem účastníkovy životní sféry (netýkají se,
a to ani nepřímo, účastníkova majetku, životních podmínek či jiných podobných záležitostí, nýbrž jde o spory
vyvolané účastníkovým zájmem o veřejné záležitosti a fungování veřejných institucí).“
[7] V dané věci se stěžovatel domáhá poskytnutí souboru informací podle informačního
zákona, a to konkrétně kapacity vězeňského zařízení Stráž pod Ralskem, v němž se stěžovatel
nenachází (a ani netvrdí, že by mu hrozilo přemístění do takového zařízení), problematiky práv
osob tzv. třetího pohlaví v tomto vězeňském zařízení, rozsahu inventáře vězeňského zařízení
v jednotlivých celách a společných prostorách, stavu sanitárních prostor, ochrany před hlodavci,
režimu odběru horké vody, technických parametrů nábytku, vězeňského stejnokroje a vybavení,
jakož i seznamu nepovolených věcí.
[8] NSS souhlasí s městským soudem, že ze stěžovatelovy žádosti o osvobození od soudních
poplatků neplyne, že by požadované informace měly jakýkoliv vztah k podstatným okolnostem
jeho životní sféry. Naopak jde o spory zřejmě vyvolané stěžovatelovým zájmem o veřejné
záležitosti a fungování veřejných institucí (a v této fázi řízení nelze zatím ani vyloučit,
zda se ze strany stěžovatele nejedná o tzv. šikanózní výkon práva; takové hodnocení by ovšem
nyní ze strany NSS bylo předčasné). Nadto je NSS z jeho úřední činnosti známo, že stěžovatel
vede s žalovanou (resp. různými vězeňskými zařízeními) množství „sporů“ týkajících
se poskytování informací dle informačního zákona, které často pokračují před soudy. Taková
řízení má stěžovatel právo vést, dává-li mu objektivní právo procesní možnosti tak činit.
Není však důvod, aby náklady na vedení těchto řízení za stěžovatele nesl stát formou
osvobozování od soudních poplatků. Osvobození od soudních poplatků nemá být institutem
umožňujícím osobám s nízkými příjmy vést bezplatně řízení podle své libosti, nýbrž zajistit,
aby v případech, kdy nemají dostatek prostředků, a přitom je na místě, aby soudní řízení vedly
(neboť jde o věc skutečně se dotýkající jejich životní sféry), jim nedostatek prostředků nebránil
v účinné soudní ochraně. Takovou povahu však nyní vedené řízení nemá. Za situace,
kdy stěžovatel „vrší“ správní a soudní řízení (například tím, že stále dokola napadá procesní
rozhodnutí soudů či postup správních orgánů, přestože v právně totožných věcech stěžovatele
již byl pravomocně vysloven závazný názor NSS), aniž důsledně váží důvodnost svého postupu,
je podle NSS správné, aby stěžovatel vedl soudní řízení s vědomím nákladů včetně nutnosti
hrazení soudního poplatku (srov. rozsudek NSS ze dne 14. 11. 2012, čj. 6 Ans 14/2012-11).
Uvedené platím tím spíše, má-li stěžovatel právnické vzdělání vyžadované pro výkon advokacie.
[9] Vzhledem k popsaným okolnostem nepostupoval městský soud v rozporu s právními
předpisy, pokud učinil závěr, že je na místě stěžovateli výjimečně osvobození od soudních
poplatků odepřít, a to v plné výši.
[10] Vzhledem k tomu, že stěžovatel nesplnil základní předpoklad pro osvobození
od soudních poplatků, nemohl mu být pro řízení o žalobě ustanoven ani zástupce (§35 odst. 9
věta první s. ř. s.). V řízení o žalobě nadto není zastoupení advokátem povinné (pro úplnost
srov. např. rozsudek NSS ze dne 17. 9. 2015, čj. 1 As 197/2015-19). Městský soud tedy
nepochybil, jestliže stěžovateli neustanovil zástupce z řad advokátů.
[11] NSS proto zamítl kasační stížnost podle §110 odst. 1 s. ř. s.
[12] Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.); žalované nevznikly v tomto řízení náklady
nad rámec její běžné činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. dubna 2019
Ondřej Mrákota
předseda senátu