ECLI:CZ:NSS:2020:10.AZS.12.2020:40
sp. zn. 10 Azs 12/2020 - 40
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně
Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: Z. M., zastoupeného
JUDr. Matějem Šedivým, advokátem se sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha 1, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 14. 8. 2018, čj. OAM-595/ZA-ZA11-VL13-2018, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2019, čj. 4 Az 55/2018-56,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce, který je státním příslušníkem Republiky Uzbekistán, přicestoval dne 24. 5. 2017
do ČR z Ruska na finské vízum a dne 8. 7. 2018 zde požádal o udělení mezinárodní ochrany
(poté, co mu bylo uloženo správní vyhoštění). Uvedl, že opustil Uzbekistán, aby unikl
před vyděrači, kteří po něm chtěli dlužné peníze. Popsal, že od 7. 3. do 15. 3. 2017 ho zadržela
uzbecká policie, vyslýchala ho a bila kvůli neznámému člověku, který byl na žalobcově „selfie“
fotografii z mešity a který je osobou hledanou pro podezření z napojení na islamistickou
extremistickou skupinu. Ačkoli žalobcovo spojení s uvedenou osobou nebylo prokázáno,
má žalobce obavy, že by byl Uzbekistánu uvězněn.
[2] Žalovaný žalobci neudělil mezinárodní ochranu. Žalobcovy potíže s věřiteli neshledal
azylově relevantními; žalobce nepožádal o pomoc uzbecké orgány a závažnost jeho tvrzení navíc
znevěrohodňuje skutečnost, že v Uzbekistánu zanechal svou ženu, tři děti a ostatní členy rodiny,
kteří podle žalobcových slov nejsou nijak ohroženi. Žalovaný vyhodnotil jako nevěrohodné
a účelové rovněž žalobcovo tvrzení o jednání uzbecké policie: žalobce popsal pouze jediný
incident, ze země vycestoval plánovaně legální a oficiální cestou na základě platných cestovních
dokladů a nic nenasvědčuje tomu, že by byl nadále zájmovou osobou uzbeckých bezpečnostních
složek.
[3] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, kterou městský soud zamítl.
Konstatoval, že žalobní námitky jsou velmi obecné a týkají se procesních aspektů.
Žalobce zároveň ani netvrdí, že namítané vady mohly zasáhnout do meritorního posouzení
žádosti.
[4] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost.
Namítá, že se městský soud nedostatečně vypořádal s jeho žalobními námitkami.
Žalovaný ani městský soud se nezabývali přístupem Uzbekistánu k islámskému extremismu.
Žalovaný nepřípustně vycházel z Informace OAMP, kterou zpracoval on sám, a která nadto
obsahuje věcné nepravdy.
[5] Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti
zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy
stěžovatele (§104a s. ř. s.). Není-li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou
(viz usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).
[6] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[7] NSS úvodem konstatuje, že stěžovatel v kasační stížnosti nijak nezdůvodnil,
proč by měla být jeho kasační stížnost přijatelná. Dokonce ani v kasační stížnosti nepřináší žádné
argumenty, proč mu měla být mezinárodní ochrana udělena.
[8] NSS neshledal žádné pochybení městského soudu, které by v této věci založilo
přijatelnost kasační stížnosti. Městský soud reagoval na žalobní námitky způsobem,
který byl s ohledem na jejich krajní obecnost dostatečný (srov. bod 32 rozsudku rozšířeného
senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, čj. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS). Městský soud
se správně vypořádal s namítanou nesprávností údajů citovaných z Informace OAMP
ze dne 15. 5. 2018, a to tak, že toto ojedinělé pochybení nemá vliv na zákonnost rozhodnutí
žalovaného.
[9] Žalovaný se řádně zabýval všemi aspekty stěžovatelova azylového příběhu
a pro jeho vyhodnocení si obstaral dostatečné informace o zemi původu. Dospěl k závěru,
že v mezích stěžovatelových tvrzení nehrozí stěžovateli v případě návratu do vlasti
pronásledování ani nebezpečí vážné újmy. Část příběhu týkající se podezření z extremismu
vyhodnotil žalovaný jako nevěrohodnou, nebylo tedy třeba, aby se dále podrobně zabýval
přístupem Uzbekistánu k islámskému extremismu.
[10] NSS neshledal pochybení ani ve způsobu, jakým žalovaný pracoval s informacemi o zemi
původu. Jako informace o zemi původu mohou sloužit všechny významné skutečnosti týkající
se země původu v době rozhodování o žádosti [srov. čl. 4 odst. 3 písm. a) kvalifikační směrnice
1
],
jestliže jsou (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů,
(4) transparentní a dohledatelné (srov. rozsudek ze dne 4. 2. 2009, čj. 1 Azs 105/2008-81,
č. 1825/2009 Sb. NSS). Informace OAMP jsou standardním podkladem, z něhož žalovaný
v řízeních o udělení mezinárodní ochrany nezřídka vychází. Stěžovatel nevznesl konkrétní
argumenty, proč podle něj použité informace nesplňují požadavky vyplývající
z výše citovaného rozsudku.
[11] V této věci tak nevyvstala žádná právní otázka, která by doposud nebyla judikaturou
jednotně řešena, ani taková otázka, kterou by bylo třeba řešit odlišně. Městský soud ani hrubě
1
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musejí splňovat
státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany,
o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté
ochrany.
nepochybil při výkladu práva. NSS proto kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost
(§104a s. ř. s.). Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. července 2020
Zdeněk Kühn
předseda senátu