ECLI:CZ:NSS:2020:10.AZS.223.2020:31
sp. zn. 10 Azs 223/2020 - 31
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka
Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: M. V., zast. Mgr. Petrem
Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalované: Policie České
republiky – Krajské ředitelství policie Libereckého kraje, se sídlem
nám. Dr. E. Beneše 584/24, Liberec, proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 5. 2020, čj. KRPL-
41580-16/ČJ-2020-180026-SV, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského
soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 30. 6. 2020, čj. 73 A 5/2020-19,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalovaná rozhodla o zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění podle §124 odst. 1
písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky. Žalobce jako občan
Ukrajiny překročil dne 20. 5. 2020 státní hranici s Polskem, aniž by měl pobytové oprávnění
na území ČR. V době překročení státní hranice platilo ochranné opatření Ministerstva
zdravotnictví ze dne 15. 5. 2020, čj. MZDR 20599/2020-1MIN/KAN, kterým ministerstvo
zakázalo vstup na území ČR pro všechny cizince bez příslušného pobytového oprávnění,
a to v souvislosti s šířením viru SARS-CoV-2. Žalovaná spatřovala zákonný důvod pro zajištění
v nebezpečí, že by žalobce mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek tím, že nebude
respektovat ochranná opatření přijatá na území ČR.
[2] Žalovaná stanovila dobu zajištění žalobce na 60 dnů ode dne omezení svobody
s přihlédnutím k předpokládané složitosti výkonu správního vyhoštění i s ohledem na proces
obnovy letecké dopravy a uvolňování protipandemických opatření.
[3] Žalobce brojil proti rozhodnutí žalované žalobou, které krajský soud vyhověl
a rozhodnutí žalované zrušil. Krajský soud sice uznal důvod zajištění spočívající v karanténě
žalobce jako osoby potenciálně nakažené novým typem koronaviru, shledal však důvodnou
žalobní námitku týkající se nepřiměřené doby zajištění. Krajský soud konstatoval známou
skutečnost, že inkubační doba onemocnění COVID 19 je cca čtrnáctidenní (na takovou dobu
bývá nařizována karanténa). Pokud by se po provedené karanténě ukázalo, že žalobce
onemocněním COVID 19 netrpěl, odpadl by důvod, pro který byl zajištěn. Žalovaná
odůvodňovala dobu trvání zajištění též složitostí přípravy správního vyhoštění v souladu s §124
odst. 3 zákona o pobytu cizinců, podle krajského soudu však nemůže jít k tíži žalobce,
že žalovaná není schopna, byť z objektivních důvodů, provést správní vyhoštění dříve.
[4] Žalovaná (stěžovatelka) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností. Stěžovatelka
nesouhlasí s tím, že stanovila zajištění na příliš dlouhou dobu. Stěžovatelka určila dobu zajištění
i s přihlédnutím ke složitosti přípravy správního vyhoštění; v rozhodnutí shrnula důvody,
pro které mělo být provedení správního vyhoštění složitější než obvykle. Tím se ale krajský soud
vůbec nezabýval. Důvod zajištění trval i po provedené karanténě, neboť z chování žalobce
plynulo nebezpečí, že nebude dodržovat protipandemická ochranná opatření. Ostatně
jen vstupem na území ČR jedno z opatření porušil. Státní hranici žalobce překročil mimo místa
určená k překračování státních hranic, na kterých byla prováděna kontrola osob. Nepředložil test
s negativním výsledkem na přítomnost viru SARS-CoV-2. Též se neohlásil příslušné hygienické
stanici, která mohla rozhodnout o karanténě. Tímto jednáním zavdal obavu, že může ohrozit
bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek ve smyslu §124 odst. 1
písm. a) zákona o pobytu cizinců. Stěžovatelka navrhla zrušení rozsudku krajského soudu.
[5] Kasační stížnost není důvodná.
[6] Předně NSS nesouhlasí s kasační námitkou, že krajský soud posoudil potřebu vykonat
karanténu jako jediný důvod, pro který stěžovatelka stanovila dobu zajištění na 60 dnů. Krajský
soud se zabýval i tvrzenou složitostí přípravy správního vyhoštění. Takový důvod však podle
krajského soudu nemůže sám o sobě obstát v případě, že by během času odpadl samotný důvod
zajištění. Tyto úvahy krajský soud rozvedl v bodech 21 až 25 napadeného rozsudku. NSS k tomu
doplňuje, že administrativní náročnost realizace vyhoštění není důvodem zajištění. Za podmínky,
že trvají důvody zajištění, však může administrativní náročnost ospravedlnit určení doby zajištění.
[7] NSS se ztotožňuje s krajským soudem, že zajištění v trvání 60 dnů nebylo v případě
žalobce důvodné. Zajištění cizince představuje omezení či zbavení osobní svobody. Přistoupit
k takovému opatření je tedy nutno za přísných zákonných podmínek vycházejících z ústavních
limitů. Osobní svobodu zaručuje Listina základních práv a svobod v čl. 8 odst. 1. Současně
na zajištění cizince dopadá čl. 5 odst. 1 písm. f) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních
svobod. Z té plyne požadavek na zákonnou úpravu zajištění, aby jasně a předvídatelným
způsobem vymezovala podmínky zajištění nebo jiného zbavení osobní svobody. Takové zbavení
(omezení) osobní svobody musí sledovat Úmluvou vymezený účel (např. zamezení vstupu
na území nebo vyhoštění). K zajištění bude v souladu s čl. 15 odst. 1 směrnice 2008/115/ES
(návratová směrnice)
1
zejména nutno přistoupit tam, kde hrozí nebezpečí skrývání nebo vyhýbání
se přípravě návratu či vyhoštění, nebo jiného ztěžování provedení těchto úkonů. To však jen
za podmínky, že není možné užít mírnějšího prostředku (viz usnesení rozšířeného senátu ze dne
23. 11. 2011, čj. 7 As 79/2010-150, č. 2524/2012 Sb. NSS, body 22 a 23). V §124 odst. 1 písm. a)
zákona o pobytu cizinců se mezi důvody zajištění řadí též ohrožení bezpečnosti státu a narušení
veřejného pořádku. Pokud již byl shledán důvod k zajištění, musí zajištění trvat jen po nezbytně
nutnou dobu vedoucí k dosažení sledovaného účelu.
[8] Stěžovatelka přistoupila k zajištění žalobce z důvodu podle §124 odst. 1 písm. a) zákona
o pobytu cizinců z obavy z možného narušení veřejného pořádku tím, že žalobce nebude
respektovat ochranná opatření přijatá v ČR v souvislosti s šířením onemocnění COVID 19.
Stěžovatelka uvedený závěr dovodila ze skutečnosti, že žalobce překročením státní hranice jedno
z takových opatření již porušil. Zejména panovala obava z možného šíření viru SARS CoV-2
1
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách
a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí. Úř. věst. L
348, 24. 12. 2008, s. 98-107
ze strany žalobce, který měl v úmyslu cestovat do Plzně za příbuznými, přičemž neměl test
s negativním výsledkem na přítomnost tohoto viru. Proto bylo podle stěžovatelky nutné vykonat
karanténu.
[9] Krajský soud shledal zajištění cizince z důvodu výkonu karantény za dostatečný důvod
podřaditelný pod §124 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Tento závěr není kasační
stížností nijak zpochybněn a NSS se k němu tedy nevyjadřuje.
[10] Spornou je v této věci další úvaha stěžovatelky v jejím rozhodnutí, která má ospravedlnit
zajištění a jeho dobu, totiž že žalobce nebude dodržovat další ochranná opatření nařízená v ČR,
neboť svým vstupem na území naší republiky již jedno z nich porušil. NSS se zde shoduje
s krajským soudem. Za situace, kdy v řízení neplynul odmítavý postoj žalobce k dodržování
ochranných opatření v ČR, nemůže ničím a nijak neodůvodněná obava z budoucího
nedodržování těchto opatření obstát jako důvod k zajištění. Žalobce naopak před stěžovatelkou
přiznal, že měl za to, že se již smí do ČR cestovat. Tedy ani nelze dohledat úmysl žalobce porušit
ochranná opatření v ČR při překročení hranic. NSS prohřešky žalobce nijak nezlehčuje, pouze má
za to, že z nich do budoucna nelze bez dalšího vyvodit odmítavý přístup žalobce k dodržování
ochranných opatření na českém území.
[11] NSS tak souhlasí s krajským soudem, že pokud stěžovatelka zajistila žalobce z obavy
ze šíření viru SARS-CoV-2 a obavy, že nebude dodržovat ochranná opatření, přičemž neuvedla
žádný další důvod zajištění, postačovalo zajištění žalobce pouze po dobu karantény. Stanovenou
šedesátidenní dobu zajištění stěžovatelka sice odůvodnila náročností přípravy správního
vyhoštění, ale jak správně uvedl krajský soud, v „takovém případě by byl cizinec nadále zbaven osobní
svobody pouze z důvodu pomalosti činnosti státu, zatímco důvod původně existující na jeho straně již odpadl“.
Takový stav je zjevně v rozporu s výše vytyčenými principy (viz bod [7]).
[12] NSS tak konstatuje, že nejpozději v okamžiku, kdy uběhla karanténní lhůta, a bylo jisté,
že žalobce není virem SARS-CoV-2 nakažen, odpadl důvod, pro který jej stěžovatelka zajistila
(NSS opakuje, že zákonnost tohoto důvodu zajištění v nynějším rozsudku neřeší). Stěžovatelka
mohla po uplynutí 14 dnů přinejmenším zvážit využití mírnějších prostředků (§123b, §123c
zákona o pobytu cizinců) k zajištění správního vyhoštění, neboť ze správního spisu plyne,
že do ČR žalobce přijel za rodinou (žijící v Plzni) a uvedl adresu, kde se bude zdržovat.
Stěžovatelka v rozhodnutí netvrdila, že jsou tu indicie, podle nichž se bude žalobce vyhoštění
vyhýbat. Zajištění po dobu 60 dnů proto nebylo v dané věci přiměřené, ani pro něj nebyl žádný
vážný důvod. Odkaz na složitost přípravy správního vyhoštění není dostatečným důvodem
pro trvání omezení osobní svobody, pominou-li důvody samotného zajištění. Rozhodnutí
stěžovatelky proto bylo nezákonné a krajský soud jej správně zrušil.
[13] Z výše uvedených důvodů NSS v souladu s §110 odst. 1 větou druhou s. ř. s. kasační
stížnost zamítl. O náhradě nákladů NSS rozhodl dle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatelka neměla ve věci úspěch. Žalobci žádné náklady v řízení o kasační stížnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. září 2020
Ondřej Mrákota
předseda senátu