ECLI:CZ:NSS:2017:10.AZS.240.2017:39
sp. zn. 10 Azs 240/2017 - 39
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna
a soudkyň Daniely Zemanové a Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: V. H.,
zast. Mgr. Vratislavem Polkou, advokátem se sídlem Vinohradská 1233/22, Praha 2,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 4. 2017, čj. OAM-46/LE-LE05-LE22-2017, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 6. 2017,
čj. 60 Az 21/2017-34,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Dne 12. 3. 2017 žalobce, státní příslušník Ukrajiny, požádal v ČR o mezinárodní
ochranu. Před podáním této žádosti pobýval na území ČR na vízum; od 11. 10. 2014
pak bez víza. Přibližně od začátku února 2016 pracoval bez povolení k zaměstnání jako pomocná
síla kuchyni v restauraci na Praze 6. Dne 18. 5. 2016 ho kontrolovala policejní hlídka.
Téhož dne mu bylo uloženo správní vyhoštění dle §119 odst. 1 písm. b) bod 3
a §119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území
České republiky, a to na dobu 3 let; byla mu též stanovena doba k vycestování. Dne 10. 3. 2017
pak žalobce byl zajištěn za účelem správního vyhoštění dle §124 odst. 1 písm. c) právě
cit. zákona. Během zajištění požádal o mezinárodní ochranu, načež byl dne 14. 3. 2017 přezajištěn
dle §46a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. V žádosti tvrdil, že jej na Ukrajině chtějí vzít
do armády; údajně se už pětkrát na něj ptaly milice. Vyhrožovali mu, že jej zavřou za dezerci.
Žalobce podléhá branné povinnosti, jelikož sloužil jako mladší seržant u pěchoty, byl velitelem
bojového vozidla. Žalobce pochází z R. v Zakarpatské oblasti. Do ČR přicestoval přes Slovensko
mikrobusem na polské vízum v roce 2013. Není a ani nikdy nebyl členem žádné politické strany.
Zdravotně je zcela v pořádku. Během pohovoru k žádosti o mezinárodní ochranu dále uvedl, že
z Ukrajiny odjel, když začal Majdan, a to za prací, neboť na Ukrajině žádnou práci neměl.
Potřeboval vydělávat, protože má nemocnou matku a sestru. Jeho děti bydlí s jejich matkou, která
je znovu vdaná; žalobce se s dětmi nevídá. Na Ukrajině žádné jiné problémy neměl. Teď se však
obává služby v armádě. Jeho matka prý viděla během jeho pobytu v ČR povolávací rozkaz, který
přinesli z vojenské správy.
[2] Rozhodnutím označeným v záhlaví žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu
dle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Žalobcem uplatněné
skutečnosti nespadají pod zákonem vymezené důvody pro udělení mezinárodní ochrany.
Krajský soud názoru žalovaného přisvědčil a výše specifikovaným rozsudkem žalobu zamítl.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu včas podanou kasační
stížností z důvodů dle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Namítá, že žalovaný porušil zásadu
materiální pravdy, a tím také zásady obsažené v §2 odst. 3 a 4 správního řádu. Údajně byly zcela
nedostatečně posouzeny možnosti udělení azylu dle §14a zákona o azylu. Stěžovateli na Ukrajině
hrozí v důsledku probíhajícího konfliktu vážná újma, což žalovaný pominul. Tvrzení stěžovatele
byla bagatelizována.
[4] Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti
zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy
stěžovatele (§104a s. ř. s.). Není-li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou
(blíže k tomu usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).
[5] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[6] Stěžovatel v kasační stížnosti ani netvrdí, proč by měla být ve smyslu §104a s. ř. s.
přijatelná. V této věci přitom nevyvstala žádná právní otázka, která by doposud
nebyla judikaturou jednotně řešena, ani taková otázka, kterou by bylo třeba řešit odlišně.
[7] Ve vztahu k námitce nedostatečně a nesprávně zjištěného skutkového stavu
a nedostatečného dokazování, NSS odkazuje na konstantní praxi (viz rozsudek NSS
ze dne 20. 11. 2003, čj. 2 Azs 27/2003-59, č. 181/2004 Sb. NSS nebo usnesení NSS
ze dne 5. 1. 2017, čj. 10 Azs 222/2016-48). Tam uvedené právní závěry žalovaný respektoval,
obstaral si o zemi původu stěžovatele dostatek aktuálních podkladů (§3 správního řádu).
Nic přitom nenaznačuje, že by v Zakarpatské oblasti, odkud pochází stěžovatel,
docházelo k nějakým ozbrojeným střetům, či systematickým násilnostem. Spor mezi ukrajinskou
vládou a separatisty neprobíhá na celém území Ukrajiny (viz též usnesení ze dne 9. 3. 2017,
čj. 7 Azs 340/2016-28, bod 10, a tam cit. judikaturu). Žadatelé o mezinárodní ochranu
musí prokázat dostatečnou míru individualizace dopadů ozbrojeného konfliktu, což stěžovatel
neučinil.
[8] Rozhodnutí žalovaného a rozsudek krajského soudu nejsou ani nepřezkoumatelné.
Na základě podkladů obsažených ve spisu totiž žalovaný pečlivě – v souladu s §68 odst. 3
správního řádu – vysvětlil, že i navzdory bojům ve východní části země zůstává bezpečnostní
situace na západní Ukrajině nezměněná a stabilní, což krajský soud následně potvrdil.
Stěžovatel si mýlí, pokud se domnívá, že mu hrozí vážná újma ve smyslu zákona o azylu.
[9] Ani stěžovatelova obava z povolání do vojenské služby sama o sobě není důvodem
k udělení mezinárodní ochrany (viz rozsudky NSS ze dne 29. 3. 2004, čj. 5 Azs 4/2004-49;
či ze dne 7. 8. 2012, čj. 2 Azs 17/2012-44, resp. cit. usnesení čj. 10 Azs 2/2016-33, bod 9).
[10] Při pohledu na tento případ NSS nemůže opomenout četnou judikaturu k irelevanci
snahy o legalizaci dalšího pobytu cizince prostřednictvím institutů azylového práva
(viz např. rozsudky NSS ze dne 27. 8. 2003, čj. 4 Azs 7/2003-60; ze dne 30. 6. 2004,
čj. 7 Azs 138/2004-44, č. 397/2004 Sb. NSS a další). Z pohovoru k žádosti o udělení
mezinárodní ochrany totiž jasně plyne, že stěžovatele vedly k podání sporné žádosti zejména
ekonomické důvody. Na tom nic nemění tvrzení, že stěžovatel se musí (finančně) starat
o nemocnou matku a sestru.
[11] NSS proto kasační stížnost podle §104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[12] Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o §60 odst. 3
ve spojení s §120 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. listopadu 2017
Zdeněk Kühn
předseda senátu