ECLI:CZ:NSS:2019:10.AZS.252.2018:32
sp. zn. 10 Azs 252/2018 - 32
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Michaely
Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: Z. K., zast. JUDr. Petrem Adámkem,
advokátem se sídlem Jeseniova 837/10, Praha 3, proti žalované: Policie ČR, Ředitelství služby
cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 5. 2018,
čj. CPR-31708-5/ČJ-2017-930310-V240, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 6. 8. 2018, čj. 4 A 46/2018-28,
takto:
I. Kasační stížnost se z amí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 18. 7. 2017 bylo žalobci uloženo správní vyhoštění podle
§119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky
(dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území
členských států Evropské unie, byla stanovena na jeden rok. Podle závazného stanoviska
vydaného téhož dne ministerstvem vnitra, odborem azylové a migrační politiky, však nebylo
možné, aby žalobce vycestoval do země svého původu, tj. do Uzbekistánu. Dne 2. 10. 2017
vydalo ministerstvo nové stanovisko, podle kterého již bylo žalobcovo vycestování možné.
Následující den zahájila Policie České republiky (Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy,
Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort coby správní orgán
prvního stupně) řízení ke stanovení nové lhůty k žalobcovu vycestování. Dne 28. 10. 2017 vydal
správní orgán prvního stupně rozhodnutí, kterým žalobci stanovil 15denní lhůtu k vycestování.
[2] Proti rozhodnutí o stanovení lhůty k vycestování se žalobce odvolal. Žalovaná si vyžádala,
aby ministr vnitra přezkoumal závazné stanovisko ze dne 2. 10. 2017. Ministr dne 19. 2. 2018
vydal závazné stanovisko, kterým potvrdil závazné stanovisko vydané ministerstvem vnitra.
Žalovaná tedy žalobcovu odvolání nevyhověla, pouze doplnila do té doby neúplný a ne zcela
srozumitelný výrok.
[3] Proti rozhodnutí žalované podal žalobce žalobu. Městský soud však dospěl k závěru,
že žalovaná se podrobně zabývala situací v zemi žalobcova původu. Na základě informací
ze závazného stanoviska, potvrzeného ministrem, žalovaná správně potvrdila rozhodnutí, kterým
správní orgán prvního stupně stanovil žalobci lhůtu k vycestování ze země. Soud proto žalobu
zamítl.
[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku kasační stížnost. Připouští,
že byl v Uzbekistánu zvolen nový prezident. Namítá však, že ve vedení země zůstaly osoby,
které se podílely na vládě předchozího prezidenta. I kdyby přece jen lidé, kteří jsou nyní u moci,
chtěli v zemi provést demokratické změny, nestihli by to v období od července 2017 do října
2017. Proto je stěžovatel přesvědčen, že ministerstvo vnitra nemohlo mít k dispozici úplné
informace o situaci v Uzbekistánu, a nemělo tak vydat závazné stanovisko, podle kterého nejsou
dány překážky stěžovatelova vycestování.
[5] Kasační stížnost není důvodná.
[6] Předmětem posouzení je otázka, zda bylo rozhodnutí o stanovení 15denní lhůty
k vycestování, které se opíralo o závazné stanovisko ministerstva vnitra (a o závěr,
že stěžovatelovo vycestování do Uzbekistánu je možné), vydáno v souladu se zákonem.
[7] Z §120a odst. 5 věty první zákona o pobytu cizinců plyne, že pominou-li důvody znemožňující
cizinci vycestování, policie vydá nové rozhodnutí pouze ve věci stanovení nové lhůty k vycestování podle zvláštního
právního předpisu (tj. správního řádu, pozn. soudu) po vyžádání a na základě nového závazného stanoviska
ministerstva.
[8] Podle §179 odst. 1 zákona o pobytu cizinců není vycestování cizince možné v případě důvodné
obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem (…), hrozilo by mu skutečné nebezpečí
vážné újmy (…) a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož
je státním občanem (…).
[9] Dále podle §149 odst. 5 věty první správního řádu platí, že pokud odvolání směřuje proti obsahu
závazného stanoviska, vyžádá odvolací správní orgán potvrzení nebo změnu závazného stanoviska od správního
orgánu nadřízeného správnímu orgánu příslušnému k vydání závazného stanoviska.
[10] Ze správního spisu vyplynulo, že ve svém druhém závazném stanovisku v této věci
(ze dne 2. 10. 2017) ministerstvo dospělo k závěru, že stěžovateli nehrozí v případě vycestování
do Uzbekistánu žádná vážná újma. Ministerstvo vycházelo ze zprávy odboru azylové a migrační
politiky „Bezpečnostní a politická situace v zemi“ ze dne 15. 9. 2017. Podle této zprávy výkonná
moc v čele s prezidentem udržuje v Uzbekistánu kontrolu nad zákonodárnou i soudní mocí.
Situace v zemi se však uvolňuje a díky reformám nového prezidenta byly omilostněny tisíce
disidentů. Do Taškentu se také může vrátit organizace Human Rights Watch, uvolnily
se podmínky ve věznicích a objevují se tendence reformovat uzbecké hospodářství. Cestování
mimo Společenství nezávislých států bylo dříve podmíněno vydáním výjezdního víza, prezident
však podepsal výnos, podle kterého vízový systém k 1. 1. 2019 končí a bude možné cestovat
do zahraničí bez výjezdního víza. V zemi neprobíhá žádný ozbrojený konflikt. Ministerstvo
posoudilo také to, že stěžovatel vycestoval s vlastním cestovním dokladem a platným vízem
(tedy s plným vědomím tamních státních orgánů), aby si v České republice zajistil zaměstnání.
Také uvážilo, že pokud by stěžovatel představoval pro uzbecké bezpečnostní složky zájmovou
osobu, vycestování by mu vůbec nepovolily. Jelikož ani stěžovatel neuvedl, že by mu po návratu
hrozila vážná újma, ministerstvo z informací dovodilo, že stěžovateli nehrozí po návratu do země
původu žádný postih.
[11] Protože toto závazné stanovisko představovalo podklad pro rozhodnutí, kterým byla
stěžovateli stanovena lhůta k vycestování, a odvolací námitka mířila i proti němu, přezkoumal
je ministr vnitra v rámci řízení o odvolání. Ministr ve svém potvrzujícím závazném stanovisku
vzal v potaz také to, že stěžovatel nebyl před odjezdem z Uzbekistánu nijak politicky činný.
Nad rámec informací, které mělo k dispozici ministerstvo vnitra, si ministr vyžádal informace
od ministerstva zahraničních věcí. Ze zprávy z 22. 11. 2017 vyplynulo, že občan Uzbekistánu
má právo na návrat do vlasti s platným pasem, i když mu již vypršela platnost výjezdního štítku
(nehrozí mu za to žádný postih). Také vyšlo najevo, že uzbecké úřady se zajímají o tzv. nepřátele
režimu, nikoliv však o ekonomické migranty, mezi které stěžovatel patří. Podle ministra
tak ministerstvo posoudilo správně možnost stěžovatelova vycestování do Uzbekistánu.
[12] NSS nesouhlasí s námitkou, že ministerstvo či ministr vycházeli z neúplných a nepřesných
informací. Naopak z jejich závazných stanovisek vyplývá, že pro posouzení stěžovatelovy situace
si obstarali o jeho zemi původu dostatek podstatných aktuálních informací a následně je posoudili
ve vzájemné souvislosti. Tyto informace jsou založeny ve správním spisu. NSS je proto
přesvědčen, že závazná stanoviska splňují požadavky, které na jejich kvalitu klade jeho
rozhodovací praxe (viz např. rozsudek ze dne 6. 1. 2015, čj. 8 Azs 110/2014-3). Závazná
stanoviska vydaná v této věci jsou tak způsobilým podkladem pro rozhodnutí správního orgánu
prvního stupně i žalované.
[13] Stěžovatel své kasační námitky formuloval velmi obecně a vlastnímu obsahu závazného
stanoviska se příliš nevěnoval – až na poznámku, podle níž se situace v Uzbekistánu nemohla
během tří měsíců, které od sebe dělily obě závazná stanoviska ministerstva vnitra, zásadně
změnit. Tato poznámka je docela logická, opomíjí však možnost, že ne zcela přiléhavé
(či nedostatečně podložené) bylo právě první (pro stěžovatele příznivé) závazné stanovisko.
[14] V každém případě je pro rozsah, v jakém se soud může zabývat zákonností závazného
stanoviska, určující konkrétnost žalobních či kasačních tvrzení – a stěžovatel v této věci neuvedl
nic, co by svědčilo o pochybení správních orgánů. Neupřesnil ani to, jaké informace podle
něj správní orgány postrádaly, ani jaká újma by mu mohla vzniknout po vycestování
do Uzbekistánu. NSS proto souhlasí s městským soudem, že žalovaná postupovala v souladu
se zákonem.
[15] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů zamítl kasační stížnost podle §110 odst. 1
věty druhé s. ř. s.
[16] Zároveň NSS rozhodl o nákladech řízení o kasační stížnosti podle §60 odst. 1
a §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v řízení úspěch, a právo na náhradu nákladů řízení proto nemá.
Procesně úspěšné žalované pak nevznikly v řízení náklady nad rámec její běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. dubna 2019
Zdeněk Kühn
předseda senátu