ECLI:CZ:NSS:2019:10.AZS.258.2019:35
sp. zn. 10 Azs 258/2019 - 35
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce
Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: X. H., zastoupen
Organizací pro pomoc uprchlíkům, z. s., se sídlem Kovářská 4, Praha 9, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
7. 2. 2018, čj. OAM-615/ZA-ZA02-ZA16-2015, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 6. 2019, čj. 63 Az 10/2018-107,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce je státní příslušník Čínské lidové republiky. Přicestoval letecky do Prahy
na české turistické vízum a následně podal žádost o mezinárodní ochranu v ČR. Vypověděl,
že je pronásledován z důvodu náboženského vyznání a hrozí mu nebezpečí vážné újmy.
Je křesťan a hlásí se k Církvi Všemohoucího Boha. Příslušníci této církve se scházeli v soukromí
u některých z věřících. Tvrdil, že problémy v zemi původu pro něj začaly v roce 2014.
V této době v místě, kde původně žil se svou rodinou, chtěla čínská vláda zatknout jeho rodiče,
kteří jsou také členy Církve Všemohoucího Boha. V té době také čínská vláda započala mediální
propagaci proti Církvi Všemohoucího Boha. Popsal, jak byl udán a téměř zatčen. Žalobce
ani jeho rodiče nikdy nebyli zatčeni. V srpnu 2014 se účastnil natáčení filmu pro potřeby církve,
spolu s ostatními se dal na útěk, neboť byl varován, že přijela policie. Žalobce se domníval,
že auto, které je pronásledovalo, bylo policejní. V květnu 2015 byl při náboženském setkání opět
varován, že přišla policie, dal se na útěk; o dvou mužích, kteří stáli před domem, si myslel, že jsou
policisté, jelikož mu to řekl spoluvěřící. Žalobce v průběhu správního řízení dokládal množství
článků a dalších dokumentů, v kterých je popisována situace křesťanů v Číně. Žalobce popsal
také různé situace, při kterých byli zatčeni jeho spoluvěrci a případně byli i mučeni.
Přístup k náboženství je stejný v celé Číně, situaci proto nemohl vyřešit vnitřním přesídlením.
S vycestováním neměl problém.
[2] Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví žalobci mezinárodní ochranu neudělil.
V rozhodnutí se postupně zabýval jednotlivými předpoklady pro udělení mezinárodní ochrany
a doplňkové ochrany dle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a dospěl
k závěru, že tam uvedené zákonné důvody žalobce nesplňuje.
[3] Krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Neztotožnil
se s hodnocením žalovaného, podle kterého žalobce využil pouze znalost problematiky
pronásledování příslušníků náboženských menšin v Číně, aby vygradoval svůj azylový příběh.
Závěry žalovaného jsou podle krajského soudu nepřezkoumatelné. Žalovaný nedostatečně
posoudil konkrétní postavení a osobní situaci žalobce. Žalovaný se měl zaměřit na to,
zda u žalobce neexistuje vyšší pravděpodobnost pronásledování, neboť dříve již několikrát unikl
zatčení, v minulosti jeho rodiče hledala policie, musel opustit domov, byli zatčeni jeho spoluvěřící
z bezprostředního okolí. Za nepřezkoumatelný závěr krajský soud rovněž považuje to, že žalobce
měl možnost danou situaci řešit vnitřním přesídlením, ačkoli žalobce uváděl, že pronásledování
křesťanů probíhá po celé Číně. Nepřezkoumatelně se vypořádal žalovaný rovněž s možností
udělení doplňkové ochrany dle §14a zákona o azylu, jelikož neúplně posoudil individuální
azylový příběh žalobce, možnost vnitřní ochrany a neopatřil si dostatečné informace ve vztahu
k bezpečnosti návratu neúspěšných žadatelů o azyl do Číny.
[4] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu včas podanou kasační
stížností. V ní trvá na tom, že žalobce v Číně nebyl pronásledován ve smyslu zákona o azylu
a takové nebezpečí mu nehrozí ani v budoucnu po jeho návratu zpět do Číny. Žalobce v podstatě
vystavěl svůj azylový příběh na tom, co se stalo jeho spoluvěřícím. Žalobce navíc v hierarchii
církve nezastává žádné významné postavení. Je pouze řadovým věřícím. Podle stěžovatele je tak
nepodložený závěr krajského soudu, že nedostatečně posoudil individuální situaci žalobce.
Pokud se žalobce cítil ohrožen, mohl využít možnosti vnitřního přesídlení, neboť dle toho,
co uvedl žalobce, se cítil ohrožen pouze v místě svého bydliště. Při vyřizování víza a odletu
z Pekingu neměl rovněž žádné problémy. Z konkrétních skutkových okolností vyplývá,
že důvody žalobce k odjezdu z vlasti byly jiné, než se snaží prezentovat. Individuální okolnosti
týkající se doby a způsobu, jakým žalobce zemi opustil, vypovídají o celkové nevěrohodnosti
tvrzených potíží v zemi původu. Stěžovatel shrnul, že krajský soud nesprávně posoudil právní
otázky a své závěry nepodložil dostatečnými důvody, a proto je napadený rozsudek
nepřezkoumatelný. Podle stěžovatele je také požadavek krajského soudu na opatření doplňujících
informací o bezpečnosti návratu do země původu neúspěšných žadatelů nadbytečný. Navrhl,
aby NSS rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[5] Žalobce uvedl, že napadený rozsudek je řádně odůvodněn, krajský soud se neodchýlil
od ustálené judikatury, a proto kasační stížnost nesplňuje podmínku přijatelnosti. Žalobce
se domnívá, že u něho existuje přiměřená pravděpodobnost pronásledování z důvodu
náboženského vyznání. Ze zpráv o zemi původu vyplývá, že zde jsou pronásledováni příslušníci
náboženských menšin. Žalobce dále odkázal na zprávy, které potvrzují možné problémy
neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do Číny. K možnosti vnitřního
přesídlení žalobce uvedl, že stěžovatel neuvedl, do které konkrétní části Číny by se žalobce mohl
přestěhovat. Navrhl, aby NSS kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost, případně zamítl
jako nedůvodnou.
[6] Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti
zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy
stěžovatele (§104a s. ř. s.). Není-li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou
(viz usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).
[7] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[8] K nepřezkoumatelnosti soudního rozhodnutí lze poukázat na rozsudky NSS ze dne
4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003-75, č. 133/2004 Sb. NSS, ze dne 14. 7. 2005, čj. 2 Afs 24/2005-44,
č. 689/2005 Sb. NSS atd. Krajský soud postupoval v souladu s touto judikaturou. Rozhodnutí
krajský soud řádně odůvodnil a srozumitelně vysvětlil, proč rozhodl tak, jak uvedl ve výroku
rozhodnutí.
[9] K námitce nesprávného hodnocení skutkového stavu věci NSS uvádí, že souhlasí
se stěžovatelem, že incidenty, které popisoval žalobce a při nichž policie zatýkala ostatní členy
církve a žalobci se vždy podařilo uniknout, samy o sobě nedosahují intenzity pronásledování
požadované §2 odst. 4 zákona o azylu, respektive čl. 9 odst. 1 směrnice Rady 2004/83/ES,
tzv. kvalifikační směrnice
1
. Jak ovšem NSS zdůraznil v nedávném rozsudku ze dne 29. 8. 2019,
čj. 9 Azs 39/2019-77, vydaném rovněž ve věci azylové žádosti čínského státního příslušníka
křesťanského vyznání: „Posuzování odůvodněných obav z pronásledování má prospektivní povahu, takže není
zcela nezbytné, aby žadatel o mezinárodní ochranu v minulosti již konkrétní akt pronásledování utrpěl“
(bod 23). V rámci přezkumu důvodů pro udělení mezinárodní ochrany se tedy zkoumá také
možnost budoucího pronásledování, a to optikou standardu přiměřené pravděpodobnosti.
[10] Odůvodněný strach z pronásledování z důvodu náboženství ve smyslu §12 písm. b)
zákona o azylu proto může být shledán i v případě příslušníka určitého náboženského
společenství, který v minulosti nebyl vystaven žádnému konkrétnímu aktu pronásledování.
Stěžovatel se neměl zastavit na úvahách, že žalobce v minulosti nebyl vystaven konkrétnímu aktu
pronásledování. Měl se podrobně zabývat otázkou, zda už z důvodu členství ke skupině čínských
křesťanů je či není přiměřeně pravděpodobné, že bude žalobce v budoucnu v zemi původu
vystaven pronásledování (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 8. 2019, čj. 9 Azs 39/2019-77, body
19-41). Konzistentní tvrzení žalobce a řada materiálů doložených v průběhu správního řízení
přitom vypovídá o tom, že souvěrci byli zatýkáni, vězněni a případně i vystaveni mučení,
což stěžovatel nepopírá.
[11] Stěžovatel v kasační stížnosti poukazuje na to, že žalobce byl řadovým příslušníkem
církve. Z žádného dostupného zdroje podle jeho názoru neplyne, že by všichni členové církve
v Číně byli nuceni čelit pronásledování. Rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany však
obdobnou argumentaci neobsahuje. Pasáže ze zpráv o situaci v Číně citované ve správním
rozhodnutí hrozbu pronásledování neomezují pouze na vedoucí příslušníky církví
(srov. s. 21 a 22 rozhodnutí stěžovatele). Také stěžovatel své závěry o možnosti pronásledování
v rozhodnutí vztahuje obecně na všechny věřící, řadové příslušníky nevyjímaje (srov. s. 23 a 24
rozhodnutí stěžovatele). Pokud byl stěžovatel přesvědčen, že nebezpečí pronásledování v Číně
hrozí pouze určitým exponovaným křesťanům, měl tento závěr uvést v odůvodnění rozhodnutí
o neudělení mezinárodní ochrany a podložit ho patřičnými zdroji. Nedostatky odůvodnění
správního rozhodnutí nelze dodatečně zhojit až v soudním řízení (srov. rozsudek NSS ze dne
18. 9. 2003, čj. 1 A 629/2002-25, č. 73/2004 Sb. NSS).
[12] Pro posouzení neexistence hrozby pronásledování v posuzované věci není dostačující
ani nekonkrétní úvaha o možnosti vnitřního přesídlení (srov. s. 23 a 32 rozhodnutí stěžovatele).
Stěžovatel nijak nevysvětlil, ve kterých provinciích by hrozba pronásledování byla menší
než v domovské provincii žalobce, obzvláště je-li příslušnost k zakázané církvi stíhána na základě
trestního zákoníku, který je platný pro celou Čínu.
[13] Důvodné nemohou být ani argumenty stěžovatele o nevěrohodnosti žalobce založené
na bezproblémovém a údajně organizovaném odchodu žalobce z Číny. Nebezpečí
pronásledování nelze vyloučit pouze proto, že žadatel o mezinárodní ochranu vycestoval
bez problémů ze země původu. Státní orgán, který je příslušný k vydávání cestovních dokladů,
nemusí vždy za všech okolností disponovat informacemi o akcích všech státních složek
plánovaných proti určitým subjektům či seznamem tzv. „nepohodlných“ osob (srov. rozsudek
NSS ze dne 4. 1. 2018, čj. 10 Azs 254/2017-40, bod 28). Měl-li stěžovatel informace, že odchod
1
Směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci
třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných
důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany. Úř. věst. L 304, 30. 9. 2004, s. 12-23.
žalobce byl organizován třetími osobami z důvodu, který by udělení mezinárodní ochrany
vylučoval, pak měl tyto informace promítnout do rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany.
Stěžovatel však v souvislosti s údajnou organizovaností a podezřelou bezproblémovostí
vycestování žalobce v rozhodnutí uvádí jen indicie a nedořečené náznaky, které nelze soudně
přezkoumat (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 8. 2019, čj. 9 Azs 39/2019-77, body 47-50).
[14] Postavením čínských občanů, kteří překročili povolenou dobu pobytu v zahraničí,
resp. postavením neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do Číny, se zabýval
stěžovatel na s. 33 a 34 svého rozhodnutí. Uvedl, že pokud měly čínské státní orgány o žalobce
jakýkoli zájem, mohly jej zatknout již před jeho odjezdem; že mohly požádat české orgány o jeho
vydání; a že neexistují žádné důkazy o špatném zacházení s neúspěšnými žadateli o mezinárodní
ochranu po jejich návratu do Číny. Dále uvedl: „Správní orgán tak považuje vyjádření žadatele za čistě
účelové, protože z jím shromážděných informací rozhodně nelze dovodit, že by žadatel byl po svém návratu
do vlasti zadržen, jak tvrdí, a postižen za podání žádosti o mezinárodní ochranu v ČR z náboženských důvodů.“
Daný závěr stěžovatele není opřen o žádná skutková zjištění, je pouhým nepodloženým názorem
a nemůže být aprobován, neboť zde není odkázáno na žádný podklad týkající se postavení
neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do Číny. Není totiž zřejmé,
co je míněno „jím shromážděnými informacemi“ (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 8. 2019,
čj. 9 Azs 39/2019-77).
[15] NSS je vzhledem ke všemu výše uvedenému přesvědčen, že se krajský soud nedopustil
hrubého pochybení při výkladu práva. Současně v této věci nevyvstala žádná právní otázka,
která by doposud nebyla judikaturou jednotně řešena, ani taková otázka, kterou by bylo třeba
řešit odlišně. Rozdílnou judikaturu krajských soudů sjednotil NSS rozsudkem ze dne 29. 8. 2019,
čj. 9 Azs 39/2019-77, ve kterém se komplexně vyjádřil k hodnocení situace čínských křesťanů
žádajících v ČR o mezinárodní ochranu.
[16] NSS proto kasační stížnost podle §104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého
nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. října 2019
Ondřej Mrákota
předseda senátu