ECLI:CZ:NSS:2019:10.AZS.319.2019:25
sp. zn. 10 Azs 319/2019 - 25
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce
Ondřeje Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: A. M.,
zast. Mgr. et Mgr. Václavem Klepšem, advokátem se sídlem Baranova 1026/33, Praha 3, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 3. 2019, čj. OAM-1013/ZA-ZA12-P17-2018, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2019,
čj. 4 Az 19/2019-22,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce je státní příslušník Republiky Uzbekistán. V roce 2015 přicestoval do Rigy,
odkud cestoval do Polska. Přesto, že měl polské pracovní vízum, nepodařilo se mu tam sehnat
práci. Proto v srpnu 2015 přicestoval do ČR za kamarády. Od roku 2016 až do října 2018
měl vízum za účelem strpění na území ČR, pak obdržel výjezdní příkaz a měl vycestovat
do 30. 11. 2018. Dne 28. 11. 2018 požádal o mezinárodní ochranu. Žalobce nikdy nebyl politicky
aktivní. Během pohovoru mj. uvedl, že manželka s jejich čtyřmi dětmi žije v Uzbekistánu.
Manželka je vážně nemocná. Upozornil, že doma má tolik dluhů, že se nemůže vrátit.
Půjčil si přes 20 000 USD od pěti lidí, kteří se na něj ptají u jeho manželky a bratra.
Obává se, že věřitelé na něj podají trestní oznámení. Před odchodem z Uzbekistánu neměl žádné
potíže, kromě dluhů. V ČR chce legálně pracovat, aby mohl splatit dluhy.
[2] Rozhodnutím označeným v záhlaví žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu
dle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Žalobcem namítané
skutečnosti nespadají pod zákonem vymezené důvody pro udělení mezinárodní ochrany. Městský
soud názoru žalovaného přisvědčil a výše specifikovaným rozsudkem žalobu zamítl.
[3] Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek městského soudu včas podanou kasační stížností.
Mj. namítá nedostatečné zjištění skutkového stavu. Ohrazuje se vůči tomu, že žalovaný neřešil
podmínky, jimž jsou v zemi vystaveni vězni. Konečně žalovaný neřešil otázku, zda stěžovatel
v mezičase neztratil státní občanství.
[4] Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti
zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy
stěžovatele (§104a s. ř. s.). Není-li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou
(viz usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).
[5] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[6] NSS předesílá, že poskytnutí azylu je zcela specifickým důvodem pobytu cizinců na území
ČR. Nelze je zaměňovat s jinými legálními formami pobytu cizinců na území ČR,
tak jak jsou upraveny např. v zákoně č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR. Podáním
žádosti o mezinárodní ochranu nelze obcházet povinnosti vyplývající pro cizince z citovaného
zákona. Právě legalizace pobytu je dle vyjádření samotného stěžovatele primárním účelem
jeho žádosti. Závěr o účelovosti žádosti o mezinárodní ochranu, kterou stěžovatel podal
až po více než třech letech pobytu v ČR, je proto logický a v souladu s judikaturou
(srov. např. rozsudek ze dne 22. 1. 2004, čj. 5 Azs 47/2003-48).
[7] NSS na podkladě obdobného skutkového stavu jako v nyní projednávané věci opakovaně
shledal Informace Ministerstva zahraničních věcí ČR ze dne 22. 11. 2017 o aktuálních změnách
politického režimu v zemi (po nástupu nového prezidenta Šavkata Mirzijojeva v druhé polovině
roku 2016) dostatečnými (k tomu např. případy stěžovatelových krajanů v usneseních
ze dne 3. 10. 2018, čj. 6 Azs 291/2018-26; ze dne 20. 2. 2019, čj. 4 Azs 378/2018-32;
ze dne 23. 8. 2019, čj. 3 Azs 133/2018-50 a ze dne 5. 9. 2019, čj. 5 Azs 392/2018-30).
Stěžovatel proti těmto zjištěním nestaví žádná tvrzení opřená o konkrétní a aktuální důkazy.
Pořízené podklady proto plně postačovaly k posouzení situace v Uzbekistánu (srov. rozsudek
ze dne 4. 2. 2009, čj. 1 Azs 105/2008-81, č. 1825/2009 Sb. NSS).
[8] Primárním zdrojem informací podstatných pro udělení mezinárodní ochrany je samotný
žadatel. Správní orgán zjišťuje skutkový stav v rozsahu možných důvodů udělení mezinárodní
ochrany, které vycházejí z žadatelovy výpovědi v průběhu řízení o mezinárodní ochraně
(takto již rozsudek ze dne 18. 12. 2003, čj. 5 Azs 22/2003-41). Stěžovatel v řízení před žalovaným
žádné azylově relevantní skutečnosti netvrdil. Jakkoliv NSS nechce stěžovatelovu dluhovou
situaci nijak bagatelizovat, ztotožňuje se s žalovaným, že z důvodu jím popsaných potíží
mu v případě návratu do země původu nehrozí přímé a bezprostřední nebezpečí vážné újmy
ve smyslu 14a odst. 2 zákona o azylu (s. 9 napadeného rozhodnutí). Tvrzení o tom, že stěžovatel
může být uvězněn, navíc v katastrofálních podmínkách, je značně spekulativní.
[9] Nepřípustná je pak námitka, že se žalovaný nezabýval otázkou, zda stěžovatel neztratil
občanství, a to pro více než tříletou nepřítomnost v Uzbekistánu. Nic takového totiž stěžovatel
v žalobě netvrdil, proto takovýto argument nemůže uplatňovat poprvé až v kasační stížnosti
(viz §104 odst. 4 s. ř. s.).
[10] NSS proto kasační stížnost podle §104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. října 2019
Zdeněk Kühn
předseda senátu