ECLI:CZ:NSS:2021:10.AZS.417.2020:55
sp. zn. 10 Azs 417/2020 - 55
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudkyň Michaely
Bejčkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: H. M., zastoupený JUDr. Irenou Strakovou,
advokátkou se sídlem Karlovo náměstí 287/18, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 2. 2020, čj. OAM-
882/ZA-ZA12-VL13-2019, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Brně ze dne 25. 11. 2020, čj. 41 Az 15/2020-33,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (stěžovatel), občan Ukrajiny, požádal dne 6. 10. 2019 o udělení mezinárodní
ochrany. Pochází z Luhanské oblasti, hlásí se k ukrajinské národnosti. Žádost zdůvodnil tím,
že byl pronásledován místní kriminální skupinou „opolčenců“, kteří chtěli, aby jim odevzdal
majetek, a jeden z nich žalobce i fyzicky napadl. Místní orgány jsou s touto skupinou spojeny,
není tak prakticky možné se na ně obrátit s žádostí o pomoc. Policie se po stěžovateli sháněla
a bez upřesnění důvodů chtěla, aby se dostavil na jejich stanici. Problémy s kriminální skupinou
měl již jeho otec, který byl nucen jim přenechat podnikání a auto. Stěžovatel jim nechtěl odevzdat
majetek, proto z Luhanské oblasti odcestoval do Kyjeva, kde pobýval asi měsíc a půl. I poté mu
však „opolčenci“ vyhrožovali telefonicky, že si jej najdou i v Kyjevě. Ani v Kyjevě stěžovatel
toto vyhrožování neoznámil policii, na kterou se bál obrátit. Z Ukrajiny vycestoval do Česka,
kde nejprve vyčkával, zda se situace v Luhanské oblasti uklidní. Matka mu ale sdělila, že dva lidé
v podobné situaci jako on zmizeli, stěžovatel proto podal žádost o mezinárodní ochranu.
[2] Žalovaný neudělil stěžovateli mezinárodní ochranu podle §12, §13, §14, §14a a §14b
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Rozhodnutí žalovaného napadl stěžovatel žalobou u krajského
soudu. Krajský soud se zabýval především tím, zda byly naplněny důvody pro udělení azylu
podle §12 písm. b) [odůvodněný strach z pronásledování] nebo doplňkové ochrany podle §14 odst. 2
písm. c) zákona o azylu [vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí
v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu]. Dospěl k závěru, že podmínky
pro přiznání mezinárodní ochrany stěžovatel nesplnil. Podle krajského soudu azylový příběh mj.
nenaplnil definici pronásledování a problémy žalobce nebyly spojeny s žádným z azylových
důvodů. Zdůraznil také, že stěžovatel měl možnost vnitřního přesídlení v rámci Ukrajiny, což by
představovalo řešení jeho problémů. Krajský soud proto žalobu zamítl. Částečně jen korigoval
argumentaci žalovaného, který jen proto, že stěžovatel nepožádal o mezinárodní ochranu
bezprostředně po příjezdu do Česka, dovozoval účelovost podání žádosti.
[3] Rozsudek krajského soudu napadl stěžovatel včas podanou kasační stížností z důvodů
dle §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s. Kraj ský soud se prý dostatečně nezabýval jeho konkrétní
situací, pouze převzal argumentaci žalovaného. Žalovaný nedostatečně posoudil, zda stěžovateli
v budoucnu v případě návratu na Ukrajinu hrozí nebezpečí pronásledování. Dále stěžovatel tvrdí,
že žalovaný nedostatečně zohlednil možnosti vnitřního přesídlení v rámci Ukrajiny.
[4] Ve věcech mezinárodní ochrany se podle §104a s. ř. s. (ve znění účinném do 31. 3. 2021)
NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost
svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, soud kasační stížnost
odmítne jako nepřijatelnou (blíže k tomu usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39,
č. 933/2006 Sb. NSS).
[5] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[6] Pokud jde o první věcnou námitku stěžovatele (tedy možnost dalšího pronásledování
stěžovatele kriminálními skupinami), na tuto otázku v úplnosti odpovídá ustálená judikatura.
Krajský soud ve shodě s ní uznal, že ochrana před soukromými osobami (napojenými na místní
orgány) přímo v Luhanské oblasti je problematická. To však neplatí o možnosti využít ochrany
v jiných částech Ukrajiny, např. v Kyjevě (k prostředkům ochrany před soukromými osobami
na Ukrajině srov. např. usnesení ze dne 29. 9. 2020, čj. 3 Azs 45/2020-46, body 11 a 12,
s citacemi další judikatury). Pouze subjektivní nedůvěra ke státním orgánům neodůvodňuje
rezignaci na využití ochrany státu (např. usnesení ze dne 19. 2. 2020, čj. 6 Azs 262/2019-35,
bod 7).
[7] Rovněž samotnými podmínkami vnitřního přesídlení na území Ukrajiny se pak NSS
zabýval již opakovaně. Odkaz stěžovatele na rozsudek NSS ze dne 16. 10. 2020,
čj. 5 Azs 73/2019-61 a v něm citovanou zprávu UNHCR o fungování systému vnitřního
přesídlení na Ukrajině není přiléhavý. Ve věci 5 Azs 73/2019 totiž NSS s odkazem na tuto zprávu
vytkl žalovanému a Městskému soudu v Praze závěr, podle kterého mohly stěžovatelky využít
vnitrostátní ochrany ve smyslu §2 odst. 7 zákona o azylu. K tomuto závěru ale orgány dospěly
na základě zpráv z roku 2015, které naopak hovořily o (prvotních) problémech tohoto systému,
a především za situace, kdy stěžovatelky snesly zcela konkrétní svědectví o opakovaných obtížích,
které při pokusu o přesídlení na západní Ukrajinu zažily (srov. např. bod 3 cit. rozsudku).
[8] Naopak v jiných případech, stejně jako v této věci, žalovaný vycházel z aktuálních
dokumentů, které poukazovaly nanejvýš na byrokratické obtíže v systému vnitřního přesídlení,
který ale jinak postiženým lidem nabízel různé formy pomoci. V takových věcech pak NSS vůči
závěru o možnosti vnitřního přesídlení nic nenamítal (to platí tím více v případech, ve kterých
stěžovatelé nevznesli konkrétní stížnosti na tento systém, viz např. rozsudek NSS ze dne
7. 1. 2021, čj. 5 Azs 196/2020-56, body 15 a 16, ve kterých NSS odlišuje tuto situaci
od stěžovatelem citované věci). V nynější věci žalovaný vycházel z aktuálních zpráv z roku 2019,
ze kterých již plynulo, že pomoci v rámci vnitřního přesídlení využilo přes milion osob
a že původně negativní postoj Ukrajinců k přistěhovalcům z východu se zmírnil a převládá pocit
solidarity a pochopení (podobně např. usnesení ze dne 29. 7. 2020, čj. 10 Azs 96/2020-80, bod
16). Mimo obecné námitky k možnosti vnitřního přesídlení a diskriminaci Ukrajinců z východní
části země navíc stěžovatel žádné konkrétní zkušenosti s podmínkami po přesídlení nenabídl.
[9] NSS proto kasační stížnost podle §104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[10] Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o §60 odst. 3
ve spojení s §120 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. července 2021
Zdeněk Kühn
předseda senátu